Debian GNU/Linux -- instalační příručka
Copyright © 2004 - 2025 tým okolo instalačního programu Debianu
Tento manuál je volně šiřitelný; můžete ho distribuovat nebo pozměnit za
podmínek uvedených v licenci GNU General Public Licence. Text licence naleznete
v F - "Český překlad GNU General Public License".
Build version of this manual: 20250707.
Abstrakt
Dokument obsahuje návod na instalaci systému Debian GNU/Linux 13 (kódové
označení "trixie"), pro počítače 32-bit hard-float ARMv7 ("armhf"). Kromě
návodu zde naleznete odkazy na další dokumentaci, která vám pomůže s
detailnějším nastavením a vyladěním nového systému.
Varování
Tento překlad instalační příručky není aktuální a momentálně na něm nikdo
nepracuje. Při čtení tedy mějte na paměti, že může obsahovat zastaralé nebo
mylné informace. Jste-li na pochybách, konzultujte anglickou verzi. Můžete-li
nám pomoci s překladem, kontaktujte prosím <debian-boot@lists.debian.org> nebo
českou překladatelskou diskusní skupinu debian-l10n-czech. Děkujeme.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
Obsah
Instalace systému Debian GNU/Linux 13 na architektuře armhf
1. Vítejte v Debianu
1.1. Co je Debian?
1.2. Co je GNU/Linux?
1.3. Co je Debian GNU/Linux?
1.4. Co je instalátor Debianu?
1.5. Získání Debianu
1.6. Získání nejnovější verze této příručky
1.7. Organizace příručky
1.8. O licenčních ujednáních
2. Požadavky na počítač
2.1. Podporovaná zařízení
2.1.1. Podporované počítačové architektury
2.1.2. Tři hlavní ARM porty
2.1.3. Různé návrhy ARM procesorů a náročnost podpory
2.1.4. Platformy podporované v Debian/armhf
2.1.5. Víceprocesorové systémy
2.1.6. Podpora grafických karet
2.1.7. Hardware pro připojení k síti
2.1.8. Ostatní zařízení
2.2. Ovladače vyžadující firmware
2.3. Hardware určený pro GNU/Linux
2.3.1. Vyvarujte se uzavřených technologií
2.4. Instalační média
2.4.1. CD-ROM/DVD-ROM/BD-ROM
2.4.2. Síť
2.4.3. Pevný disk
2.4.4. Un*x nebo systém GNU
2.4.5. Podporovaná datová média
2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor
3. Než začnete s instalací
3.1. Přehled instalačního procesu
3.2. Zálohujte si svá data!
3.3. Dále budete potřebovat
3.3.1. Dokumentace
3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru
3.3.3. Hardwarová kompatibilita
3.3.4. Nastavení sítě
3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků
3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů
3.6. Než začnete s instalací ...
3.6.1. ARM firmware
3.6.2. Obrazy U-Bootu poskytované Debianem
3.6.3. Nastavení ethernetové MAC adresy v U-Bootu
3.6.4. Problémy s přesunem jádra/initrd/stromu zařízení v U-Bootu
4. Získání instalačních médií
4.1. Oficiální Debian GNU/Linux instalační obrazy
4.2. Stažení souborů ze zrcadel Debianu
4.2.1. Where to Find Installation Files
4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP
4.3.1. Nastavení RARP serveru
4.3.2. Nastavení DHCP serveru
4.3.3. Nastavení BOOTP serveru
4.3.4. Povolení TFTP serveru
4.3.5. Přesun TFTP obrazů na místo
4.4. Automatická Instalace
4.4.1. Automatic Installation Using the Debian Installer
4.5. Verifying the integrity of installation files
5. Zavedení instalačního systému
5.1. Zavedení instalátoru na 32-bit hard-float ARMv7
5.1.1. Formáty zaváděcích obrazů
5.1.2. Nastavení konzoly
5.1.3. Zavedení z TFTP
5.1.4. Zavedení z USB klíčenky přes U-Boot
5.1.5. Použití předpřipravených obrazů SD karet
5.2. Zpřístupnění
5.2.1. Uživatelské rozhraní instalačního systému
5.2.2. Zařízení připojená rovnou na sběrnici
5.2.3. Kontrastní téma
5.2.4. Změna velikosti písma
5.2.5. Záchranný režim, expertní a automatizované instalace
5.2.6. Zpřístupnění v nainstalovaném systému
5.3. Zaváděcí parametry
5.3.1. Boot serial console
5.3.2. Parametry instalačního programu
5.3.3. Použití zaváděcích parametrů pro zodpovězení otázek
5.3.4. Předávání parametrů jaderným modulům
5.3.5. Zapsání jaderných modulů na černou listinu
5.4. Problémy s instalačním systémem
5.4.1. Reliability of optical media
5.4.2. Zaváděcí konfigurace
5.4.3. Význam hlášek při zavádění jádra
5.4.4. Hlášení problémů s instalací
5.4.5. Pošlete nám zprávu o instalaci
6. Používáme instalační program Debianu
6.1. Základní principy
6.2. Úvod do komponent
6.3. Použití jednotlivých komponent
6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru
6.3.2. Nastavení uživatelů a hesel
6.3.3. Nastavení hodin a časového pásma
6.3.4. Rozdělení disku a výběr přípojných bodů
6.3.5. Instalace základního systému
6.3.6. Instalace dodatečného softwaru
6.3.7. Nastavení zavádění systému
6.3.8. Dokončení instalace
6.3.9. Řešení problémů
6.3.10. Installation over network-console
6.4. Nahrání chybějícího firmwaru
6.4.1. Příprava média
6.4.2. Firmware a instalovaný systém
6.4.3. Completing the Installed System
6.5. Customization
6.5.1. Installing an alternative init system
7. Zavedení vašeho nového systému
7.1. Okamžik pravdy
7.2. Připojení zašifrovaných svazků
7.2.1. Řešení problémů
7.3. Přihlášení do systému
8. Co dál?
8.1. Vypínání systému
8.2. Orientace v Debianu
8.2.1. Balíčkovací systém Debianu
8.2.2. Další software pro Debian
8.2.3. Správa různých verzí programů
8.2.4. Správa Cronu
8.3. Další dokumentace
8.4. Nastavení poštovního systému
8.4.1. Výchozí nastavení pošty
8.4.2. Odesílání pošty mimo systém
8.4.3. Nastavení poštovního serveru Exim4
8.5. Kompilace nového jádra
8.6. Obnovení poškozeného systému
A. Jak na instalaci
A.1. Příprava
A.2. Zavedení instalačního programu
A.2.1. Optical disc
A.2.2. Zavedení ze sítě
A.2.3. Zavedení z pevného disku
A.3. Instalace
A.4. Pošlete nám zprávu o instalaci
A.5. A na závěr...
B. Automatizování instalací pomocí přednastavení
B.1. Úvod
B.1.1. Způsoby přednastavení
B.1.2. Omezení
B.2. Použití
B.2.1. Nahrání souboru s přednastavením
B.2.2. Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení
B.2.3. Automatický režim
B.2.4. Užitečné aliasy
B.2.5. Examples of boot prompt preseeding
B.2.6. Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením
B.3. Vytvoření souboru s přednastavením
B.4. Obsah souboru s přednastavením (pro trixie)
B.4.1. Lokalizace
B.4.2. Speech synthesis
B.4.3. Nastavení sítě
B.4.4. Síťová konzole
B.4.5. Nastavení zrcadla
B.4.6. Nastavení účtů
B.4.7. Nastavení hodin a časového pásma
B.4.8. Rozdělení disku
B.4.9. Instalace základního systému
B.4.10. Nastavení APT
B.4.11. Výběr balíků
B.4.12. Dokončení instalace
B.4.13. Přednastavení ostatních balíků
B.5. Pokročilé možnosti
B.5.1. Spouštění vlastních příkazů během instalace
B.5.2. Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot
B.5.3. Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením
C. Poznámky k rozdělování disku
C.1. Počet a velikost oblastí
C.2. Strom adresářů
C.3. Doporučené rozdělení disku
C.4. Jak Linux pojmenovává pevné disky
C.5. Dělící programy v Debianu
D. Co se jinam nevešlo
D.1. Zařízení v Linuxu
D.1.1. Nastavení myši
D.2. Místo potřebné pro úlohy
D.3. Jak nainstalovat Debian GNU/Linux ze stávajícího unixového/linuxového
systému
D.3.1. Přípravné práce
D.3.2. Instalace balíku debootstrap
D.3.3. Spuštění debootstrapu
D.3.4. Nastavení základního systému
D.3.5. Instalace jádra
D.3.6. Nastavení zavaděče
D.3.7. Vzdálený přístup: Instalace SSH a nastavení přístupu
D.3.8. Závěrečné kroky
D.4. Jak nainstalovat Debian GNU/Linux pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE)
E. Administrivia
E.1. O tomto dokumentu
E.2. Jak přispět k tomuto návodu
E.3. Hlavní spoluautoři
E.4. Ochranné známky
F. Český překlad GNU General Public License
Seznam tabulek
3.1. Hardwarové informace užitečné pro instalaci
3.2. Doporučené minimální požadavky
Instalace systému Debian GNU/Linux 13 na architektuře armhf
Jsme potěšeni, že jste se rozhodli vyzkoušet právě Debian. Poznáte, že je mezi
distribucemi operačních systémů zcela výjimečný. Debian GNU/Linux přináší
kvalitní svobodný software z celého světa a spojuje jej do koherentního celku.
Věříme, že zjistíte, že i zde platí pravidlo synergie: přínos softwaru v
distribuci Debian je mnohem vyšší než celkový přínos samostatných programů.
Chápeme, že mnoho čtenářů bude chtít přeskočit tuto příručku a začít rovnou s
instalací (a instalační program se snaží, aby to bylo možné). Pokud tedy nemáte
čas číst celou instalační příručku, přečtěte si alespoň krátký dokument nazvaný
"Jak na instalaci", který vás provede základní instalací. Pro případ, že se
něco pokazí, nebo pro popis složitějších technik, v něm naleznete odkazy do
této instalační příručky. Krátký dokument se nalézá v A - "Jak na instalaci".
Ve světle řečeného doufáme, že si naleznete čas přečíst většinu této příručky,
protože získáte nejen zajímavé informace, ale také budete mít z instalace lepší
zážitek.
Kapitola 1. Vítejte v Debianu
Obsah
1.1. Co je Debian?
1.2. Co je GNU/Linux?
1.3. Co je Debian GNU/Linux?
1.4. Co je instalátor Debianu?
1.5. Získání Debianu
1.6. Získání nejnovější verze této příručky
1.7. Organizace příručky
1.8. O licenčních ujednáních
V této kapitole se stručně seznámíte s historií projektu Debian a s distribucí
Debian GNU/Linux. Pokud jste nedočkaví a chcete přejít rovnou k instalaci,
přeskočte klidně na následující kapitolu.
1.1. Co je Debian?
Debian je výhradně dobrovolnická organizace věnující se vývoji svobodného
softwaru a šíření myšlenek Free Software Foundation. Debian vznikl v roce 1993,
když se Ian Murdock rozhodl vytvořit kompletní a jednotnou softwarovou
distribuci založenou na relativně novém jádře Linux. Ian rozeslal otevřenou
výzvu softwarovým vývojářům, kteří by chtěli k projektu přispívat. Relativně
malá skupina zasvěcených nadšenců, původně financovaná Free Software Foundation
a ovlivněna filosofií GNU, se během let rozrostla do organizace sestávající z
asi 1000 vývojářů.
Vývojáři jsou zapojeni do mnoha aktivit zahrnujících správu služeb WWW a FTP,
vytváření grafického designu, právní analýzy softwarových licencí, psaní
dokumentace a samozřejmě správu softwarových balíků.
V zájmu sdělování své filosofie a přilákání vývojářů, kteří věří tomu, co
Debian reprezentuje, jsme publikovali množství dokumentů, které vysvětlují naše
hodnoty a slouží jako návody těm, kteří se chtějí stát debianími vývojáři.
• Novým vývojářem se může stát kdokoli, kdo souhlasí se závazky plynoucími z
Debian Social Contract. Každý vývojář může k distribuci připojit další
softwarový balík za předpokladu, že program je podle našich kritérií volně
šiřitelný a balík splňuje naše standardy kvality.
• Dokument Debian Free Software Guidelines je jasný a výstižný souhrn
kritérií, která Debian klade na svobodný software. Tento dokument má ve
světě svobodného softwaru velký vliv a je základem pro The Open Source
Definition.
• Debian má rozsáhlé specifikace standardů kvality obsažené v Debian Policy
Manual. Dokument určuje podmínky, které musí splňovat každý balík v naší
distribuci.
Vývojáři Debianu jsou rovněž zainteresováni v řadě dalších projektů, z nichž
některé úzce souvisí přímo s Debianem, jiné se dotýkají celé linuxové komunity.
Například:
• Projekt Filesystem Hierarchy Standard (FHS) se snaží standardizovat
umístění souborů v linuxovém systému. Softwaroví vývojáři se tak budou moci
plně koncentrovat na vývoj svých programů a nebudou se muset dále starat o
to, zda jejich balík bude fungovat na jiné distribuci GNU/Linuxu.
• Debian Jr. je interní projekt Debianu zaměřený především na naše nejmenší
uživatele.
Pokud se chcete o Debianu dozvědět víc, podívejte se na Debian FAQ.
1.2. Co je GNU/Linux?
GNU/Linux je operační systém, což je skupina programů, které vám mimo jiné
umožňují komunikovat s počítačem a spouštět další programy.
Operační systém se skládá z řady základních programů, které potřebuje každý
počítač, aby byl vůbec schopen pracovat s různými periferiemi (např. pracovat s
daty na discích a páskách, obsluhovat tiskárny, přidělovat paměť, ...),
komunikovat s uživatelem a spouštět programy. Nejdůležitější částí operačního
systému je jádro, což je v systému GNU/Linux právě Linux. Zbytek systému okolo
jádra je tvořen nejrůznějšími programy, z nichž spousta byla napsána v rámci
projektu GNU. Protože jádro samotné netvoří funkční operační systém,
preferujeme pro označení takovýchto systémů termín "GNU/Linux". (Lidé obvykle
říkají "Linux", ale mají tím na mysli GNU/Linux.)
GNU/Linux byl od počátku navržen jako operační systém unixového typu s podporou
souběžné práce více uživatelů, kteří mohou mít najednou spuštěno několik
programů (multitasking). Na rozdíl od některých jiných operačních systémů GNU/
Linux nikdo nevlastní a velkou měrou se na jeho vývoji podílí neplacení
dobrovolníci.
Počátky toho, co se později stalo GNU/Linuxem, sahají do roku 1984, když Free
Software Foundation zahájila vývoj svobodného operačního systému podobného
Unixu nazvaného GNU.
Projekt GNU vytvořil úplnou sadu svobodných softwarových nástrojů použitelných
s operačním systémem Unix (tm) a systémy Unixu podobnými, jako je třeba GNU/
Linux. Tyto nástroje umožňují uživateli provádět celou škálu úloh od rutinních
operací jako je kopírování nebo mazání souborů přes důmyslnou úpravu dokumentů
až po zábavné programování a překlad programů.
Přestože k vývoji GNU/Linuxu přispělo mnoho skupin i jednotlivců, největším
přispěvatelem je stále Free Software Foundation (FSF), která nejen že vytvořila
většinu nástrojů používaných v GNU/Linuxu, ale také dala vzniknout filozofii a
komunitě vývojářů, bez kterých by se GNU/Linux nikdy nerozšířil.
První linuxové jádro se objevilo v roce 1991 a napsal jej Fin Linus Torvalds,
tehdejší student Helsinské univerzity, jako náhradu za Minix (viz Historie
Linuxu).
Nyní na jádře aktivně pracuje několik stovek lidí z celého světa a Linus
koordinuje vývoj za pomoci několika správců jednotlivých podsystémů. Jádro
Linux má své vlastní webové stránky. Informace o konferenci linux-kernel můžete
najít na stránce linux-kernel mailing list FAQ.
Uživatelé GNU/Linuxu mají nesmírnou svobodu ve výběru svého software --
například si mohou vybrat z tuctu různých příkazových interpretů a několika
grafických prostředí. Na druhou stranu je to právě tato svoboda výběru, která
mate uživatele jiných operačních systémů, protože nejsou zvyklí uvažovat o
příkazovém řádku nebo grafickém prostředí jako o něčem, co mohou změnit.
Již zmíněné vlastnosti GNU/Linuxu spolu s jeho stabilitou a vyšší bezpečností
přilákaly mnoho nadšenců a Linux se stal nejrychleji rostoucím serverovým
operačním systémem. Se svou větší popularitou se později Linux začal prosazovat
i ve firmách a mezi domácími uživateli.
1.3. Co je Debian GNU/Linux?
Kombinace filosofie a metodologie Debianu spolu s nástroji GNU, jádrem Linux a
dalším svobodným softwarem vyústila do unikátní softwarové distribuce, která je
známá pod názvem Debian GNU/Linux. Distribuci Debian tvoří množství
softwarových balíků. Jednotlivé balíky sestávají ze spustitelných souborů,
skriptů, dokumentace a konfiguračních souborů. Každý balík má svého správce,
který za něj zodpovídá (udržuje balík aktuální, sleduje hlášení o chybách a
komunikuje s autorem, jehož software balíčkuje). Díky poměrně velké základně
uživatelů v kombinaci se systémem hlášení chyb bývají problémy v balících
nalezeny a odstraněny velice rychle.
Cit Debianu pro detail nám umožňuje vytvářet vysoce kvalitní, stabilní a
škálovatelnou distribuci. Instalace mohou být jednoduše nastavené pro mnoho
typů použití, od bezzátěžových firewallů, přes vědecká pracoviště až po vysoce
výkonné síťové servery.
Debian je obzvláště populární mezi pokročilými uživateli, kteří si cení jeho
stabilitu, technickou preciznost a přizpůsobitelnost. Systém může vystupovat v
různých rolích -- od minimalistického firewallu přes vědeckou pracovní stanici
až po vysoce výkonný síťový server. Během vývoje distribuce vzniklo mnoho
průkopnických myšlenek, které jsou dnes považovány za zcela samozřejmé.
Debian byl například první linuxovou distribucí, která obsahovala systém pro
správu balíků, čímž se stala instalace programů triviální záležitostí. Debian
byl také první linuxovou distribucí, kterou jste mohli aktualizovat bez
přeinstalování celého systému.
I dnes si Debian zachovává některé unikátní vlastnosti. Například jeho vývojový
proces je ukázkou toho, že model otevřeného vývoje může fungovat i pro tak
rozsáhlý projekt, jako je vývoj a údržba kompletního operačního systému.
Vlastnost, kterou se Debian nejvíc odlišuje od ostatních linuxových distribucí,
je jeho systém pro správu balíků. Tento soubor nástrojů dává administrátorovi
systému Debian úplnou kontrolu nad balíky, ze kterých se systém skládá.
Umožňuje mu například automatickou aktualizaci celé distribuce nebo naopak
označení balíků, které by neměly být aktualizovány. Dokonce je možné upozornit
systém na vlastní přeložené balíky a určit, jaké jsou závislosti mezi nimi a
oficiálními balíky.
Aby byl váš systém ochráněn před trojskými koňmi a jinými zlovolnými programy,
debianí servery automaticky ověřují, že balíky přicházejí do distribuce od
jejich skutečných správců. Debianí vývojáři rovněž usilují o to, aby byly
programy nakonfigurovány bezpečně již při standardním nastavení. Jestliže se u
distribuovaných balíků vyskytnou bezpečnostní problémy, jsou záhy k dispozici
jejich opravy, které si můžete pomocí jednoduchých aktualizačních nástrojů
automaticky stahovat a instalovat přes Internet.
Pokud chcete získat podporu pro svůj systém s Debian GNU/Linuxem, nebo jen
chcete komunikovat s vývojáři distribuce, můžete tak učinit pomocí více jak 334
diskusních klubů, které Debian spravuje. Pro přihlášení do některého z nich
stačí vyplnit formulář na přihlašovací stránce.
1.4. Co je instalátor Debianu?
Instalátor Debianu, také známé jako "d-i", je software pro instalaci základního
provozuschopného Debian systému. Je podporována široká škála hardwaru, jako
internet věcí (IoT), notebooky, stolní počítače nebo servery a k nim velké
množství svobodného softwaru.
The installation is conducted by answering a basic set of questions. Also
available are an expert mode that allows to control every aspect of the
installation and an advanced feature to perform automated installations. The
installed system can be used as is or further customized. The installation can
be performed from a multitude of sources: USB, CD/DVD/Blu-Ray or the network.
The installer supports localized installations in more than 80 languages.
The installer has its origin in the boot-floppies project, and it was first
mentioned by Joey Hess in 2000. Since then the installation system has been
continuously developed by volunteers improving and adding more features.
More information can be found on the Debian Installer page, on the Wiki and on
the debian-boot mailing list.
1.5. Získání Debianu
For information on how to download Debian GNU/Linux from the Internet or from
whom official Debian installation media can be purchased, see the distribution
web page. The list of Debian mirrors contains a full set of official Debian
mirrors, so you can easily find the nearest one.
Aktualizace Debianu je velmi jednoduchá, protože systém je navržený tak, aby
jej nebylo třeba přeinstalovávat. S prvotním nastavením systému pro budoucí
aktualizace vám pomůže instalační program.
1.6. Získání nejnovější verze této příručky
Tato příručka je živý dokument -- stále se mění, aktualizuje a zlepšuje.
Nejčerstvější informace o systému Debian GNU/Linux verze 13, které se objevily
až po oficiálním vydání, můžete najít na stránkách pro Debian 13. Aktualizovaná
verze této příručky je rovněž k dispozici na stránkách oficiálního instalačního
manuálu.
1.7. Organizace příručky
Tato příručka si klade za cíl sloužit jako manuál pro nové uživatele Debianu a
od čtenáře neočekává žádné speciální znalosti a zkušenosti. Předpokládá však,
že máte obecnou představu o tom, jak funguje váš hardware.
Také uživatelé-experti mohou v tomto dokumentu najít zajímavé informace jako
např. velikost minimální instalace, detaily týkající se hardwaru podporovaného
instalačním systémem Debianu apod. Zkušeným uživatelům doporučujeme některé
pasáže přeskočit.
Obecně lze říct, že je tento dokument pojat přímočaře a provede vás instalačním
procesem krok za krokem. Následující seznam zachycuje jednotlivé kroky
instalace a kapitoly, které se jimi zabývají.
1. Zjištění, zda-li vaše hardwarová konfigurace umožňuje instalaci systému,
viz 2 - "Požadavky na počítač".
2. Záloha dat, naplánování instalace a konfigurace hardwaru předcházející
instalaci systému, viz 3 - "Než začnete s instalací". Jestliže se chystáte
instalovat na pevný disk s více operačními systémy, budete možná muset pro
Debian vytvořit místo na diskovou oblast.
3. Získání potřebných instalačních souborů pro zvolenou metodu instalace, viz
4 - "Získání instalačních médií".
4. 5 - "Zavedení instalačního systému" popisuje zavedení instalačního systému.
Zde také naleznete různé rady jak postupovat, pokud zavedení systému selže.
5. Perform the actual installation according to 6 - "Používáme instalační
program Debianu". This involves choosing your language, configuring
peripheral driver modules, configuring your network connection, so that
remaining installation files can be obtained directly from a Debian server
(if you are not installing from a set of DVD installation images),
partitioning your hard drives and installation of a base system, then
selection and installation of tasks. (Some background about setting up the
partitions for your Debian system is explained in C - "Poznámky k
rozdělování disku".)
6. Zavedení nově nainstalovaného systému, viz 7 - "Zavedení vašeho nového
systému".
Jakmile nainstalujete systém, měli byste si přečíst 8 - "Co dál?". Tato
kapitola vysvětluje, kam se máte podívat po dalších informacích o Unixu a
Debianu a jak aktualizovat jádro systému.
Konečně informace o tomto dokumentu a způsobu, jak do něj přispět, obsahuje E -
"Administrivia".
1.8. O licenčních ujednáních
Licenční podmínky většiny programů opravňují k používání programu pouze na
jednom počítači. Debian GNU/Linux taková omezení nemá. Budeme rádi, pokud ho
nainstalujete na další počítače ve škole či zaměstnání, zapůjčíte známým a
pomůžete jim s instalací. Můžete dokonce vyrobit tisíce kopií a prodávat je.
Stačí dodržet jistá pravidla. To všechno je možné díky tomu, že Debian je
založen na svobodném softwaru.
Calling software free doesn't mean that the software isn't copyrighted, and it
doesn't mean that installation media containing that software must be
distributed at no charge. Free software, in part, means that the licenses of
individual programs do not require you to pay for the privilege of distributing
or using those programs. Free software also means that not only may anyone
extend, adapt, and modify the software, but that they may distribute the
results of their work as well.
Poznámka
Poznamenejme, že jako pragmatický ústupek svým uživatelům, balíčkují debianí
vývojáři i software, který nesplňuje naši definici svobodného software. Tyto
balíky nejsou součástí oficiální distribuce a jsou dostupné pouze v částech
debianích zrcadel nazvaných contrib a non-free, případně na CD/DVD vyráběných
třetími stranami. Obsah a struktura zrcadel jsou popsány v Debian FAQ pod
názvem "The Debian FTP archives".
Many of the programs in the system are licensed under the GNU General Public
License, often simply referred to as "the GPL". The GPL requires you to make
the source code of the programs available whenever you distribute a binary copy
of the program; that provision of the license ensures that any user will be
able to modify the software. Because of this provision, the source code^[1] for
all such programs is available in the Debian system.
Některé programy v Debianu používají i jiná licenční ujednání. Autorská práva a
licenční ujednání ke každému balíku lze nalézt v souboru /usr/share/doc/
jméno-balíku/copyright .
Pokud se chcete dozvědět více o licencích a o tom, co Debian pokládá za
svobodný software, podívejte se na Debian Free Software Guidelines.
Nejdůležitější právní poznámka je, že tento software je bez jakékoliv záruky.
Programátoři, kteří vytvořili tento software, to udělali pro prospěch celé
komunity. Nezaručujeme, že software se bude hodit pro dané účely. Na druhou
stranu, jelikož se jedná o svobodný software, můžete jej měnit tak, aby
odpovídal vašim potřebám -- a využívat kódu ostatních, kteří stejným způsobem
rozšiřují tento software.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
^[1] For information on how to locate, unpack, and build binaries from Debian
source packages, see the Debian FAQ, under "Basics of the Debian Package
Management System".
Kapitola 2. Požadavky na počítač
Obsah
2.1. Podporovaná zařízení
2.1.1. Podporované počítačové architektury
2.1.2. Tři hlavní ARM porty
2.1.3. Různé návrhy ARM procesorů a náročnost podpory
2.1.4. Platformy podporované v Debian/armhf
2.1.5. Víceprocesorové systémy
2.1.6. Podpora grafických karet
2.1.7. Hardware pro připojení k síti
2.1.8. Ostatní zařízení
2.2. Ovladače vyžadující firmware
2.3. Hardware určený pro GNU/Linux
2.3.1. Vyvarujte se uzavřených technologií
2.4. Instalační média
2.4.1. CD-ROM/DVD-ROM/BD-ROM
2.4.2. Síť
2.4.3. Pevný disk
2.4.4. Un*x nebo systém GNU
2.4.5. Podporovaná datová média
2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor
V této kapitole se dozvíte informace o hardwarových požadavcích distribuce a
také zde naleznete odkazy na další informace o zařízeních podporovaných jádrem
Linux a GNU programy.
2.1. Podporovaná zařízení
Debian does not impose hardware requirements beyond the requirements of the
Linux kernel and the GNU tool-sets. Therefore, any architecture or platform to
which the Linux kernel, libc, gcc, etc. have been ported, and for which a
Debian port exists, can run Debian. Please refer to the Ports pages at https://
www.debian.org/ports/arm/ for more details on 32-bit hard-float ARMv7
architecture systems which have been tested with Debian GNU/Linux.
Než abychom se snažili popsat všechny podporované konfigurace hardwaru pro
architekturu 32-bit hard-float ARMv7, zaměříme se spíše na obecné informace a
uvedeme odkazy na doplňující dokumentaci.
2.1.1. Podporované počítačové architektury
Debian GNU/Linux 13 supports 6 major architectures and several variations of
each architecture known as "flavors".
┌───────────────────────────┬─────────────────┬──────────────────────┬────────┐
│ Architektura │ Označení v │ Podarchitektura │Varianta│
│ │ Debianu │ │ │
├───────────────────────────┼─────────────────┼──────────────────────┼────────┤
│AMD64 & Intel 64 │amd64 │ │ │
├───────────────────────────┼─────────────────┼──────────────────────┼────────┤
│ARM s hardwarovým FPU │armhf │multiplatformní │armmp │
├───────────────────────────┼─────────────────┼──────────────────────┼────────┤
│64 bitové ARM │arm64 │ │ │
├───────────────────────────┼─────────────────┼──────────────────────┼────────┤
│Power Systems │ppc64el │IBM POWER8 nebo │ │
│ │ │novější │ │
├───────────────────────────┼─────────────────┼──────────────────────┼────────┤
│64bit RISC-V │riscv64 │ │ │
│(little-endian) │ │ │ │
├───────────────────────────┼─────────────────┼──────────────────────┼────────┤
│64 bitové IBM S/390 │s390x │IPL z VM-reader a DASD│generic │
└───────────────────────────┴─────────────────┴──────────────────────┴────────┘
Tato verze dokumentu se zabývá instalací Debianu s jádrem Linux na architektuře
32-bit hard-float ARMv7. Pro ostatní podporované architektury jsou návody na
stránkách Debian-Ports.
2.1.2. Tři hlavní ARM porty
Architektura ARM se vyvíjí a moderní ARM procesory nabízí možnosti, které
nejsou na starších modelech dostupné. Debian proto nabízí tři základní ARM
porty pro nejlepší podporu širokého spektra systémů:
• Debian/armel cílí na starší 32 bitové ARM procesory bez hardwarové podpory
výpočtů s plovoucí desetinnou čárkou (nemají FPU).
• Debian/armhf běží jen na novějších 32 bitových ARM procesorech, které
implementují alespoň architekturu ARMv7 s 3. verzí ARM specifikace pro
vektorové výpočty s plovoucí desetinnou čárkou (VFPv3). Debian/armhf
využívá tyto rozšířené možnosti a vyšší výkon nových modelů.
• Debian/arm64 funguje na 64 bitových ARM procesorech implementujících
alespoň architekturu ARMv8.
Technicky mohou všechny aktuálně dostupné ARM procesory běžet v obou režimech
adresování ("little-endian" i "big-endian"), avšak v praxi používá drtivá
většina ARM systémů adresování "little-endian". V tomto duchu podporuje Debian/
arm64, Debian/armhf i Debian/armel pouze systémy "little-endian".
2.1.3. Různé návrhy ARM procesorů a náročnost podpory
Systémy ARM jsou mnohem různorodější, než systémy založené na architektuře i386
/amd64, takže podpora může být složitější.
The ARM architecture is used mainly in so-called "system-on-chip" (SoC)
designs. These SoCs are designed by many different companies with vastly
varying hardware components even for the very basic functionality required to
bring the system up. System firmware interfaces have been increasingly
standardised over time, but especially on older hardware firmware/boot
interfaces vary a great deal, so on these systems the Linux kernel has to take
care of many system-specific low-level issues which would be handled by the
mainboard's BIOS/UEFI in the PC world.
To znamenalo, že když Linux získal podporu architektury ARM, muselo se pro
každý systém sestavovat speciální jádro, na rozdíl od architektury i386/amd64,
kde jedno jádro běží na téměř libovolném hardwaru. Tento přístup samozřejmě
nebyl s ohromným počtem různých systémů udržitelný a vývojáři začali pracovat
na tom, aby se podobně jako u PC dalo jedno jádro použít na různých ARM
systémech. Toto jádro se pak nazývá multiplatformní a podporuje většinu
novějších systémů. V Debianu je na architektuře Debian/armhf označeno jako
armmp. Stále však existují starší systémy, které vyžadují speciální jádro. Z
tohoto důvodu podporuje standardní Debian instalaci jen na několik vybraných
starších systémů.
2.1.4. Platformy podporované v Debian/armhf
O následujících systémech je známo, že fungují s Debian/armhf používajícím
multiplatformní jádro armmp:
Freescale MX53 Quick Start Board (MX53 LOCO Board)
IMX53QSB je vývojářská deska založená na SoC i.MX53.
Versatile Express
Versatile Express je série vývojářských desek od ARMu skládající se ze
základní desky, která se dá osadit různými dceřinnými CPU.
Některé vývojářské desky a embeded systémy Allwinner založené na sunXi
Jádro armmp podporuje několik vývojářských desek a embeded systémů
založených na SoC Allwinner A10 (architektura "sun4i"), A10s/A13
(architektura "sun5i"), A20 (architektura "sun7i"), A31/A31s (architektura
"sun6i") a A23/A33 (součást rodiny "sun8i"). Instalační systém plně
podporuje následující systémy:
☆ Cubietech Cubieboard 1 + 2 / Cubietruck
☆ LeMaker Banana Pi a Banana Pro
☆ LinkSprite pcDuino a pcDuino3
☆ Olimex A10-Olinuxino-LIME / A20-Olinuxino-LIME / A20-Olinuxino-LIME2 /
A20-Olinuxino Micro / A20-SOM-EVB
☆ Xunlong OrangePi Plus
Podpora pro zařízení Allwinner založená na architektuře sunXi je daná
ovladači a stromy zařízení dostupnými v oficiálním linuxovém jádře. Jádra
jednotlivých dodavatelů (jako třeba jádra z Allwinner SDK) a jádra
linux-sunxi.org 3.4 odvozená z Androidu nejsou v Debianu podporována.
Oficiální linuxové jádro na SoC Allwinner A10, A10s/A13, A20, A23/A33 a A31
/A31s obvykle podporuje sériovou konzoli, ethernet, SATA, USB a karty MMC/
SD. Míra podpory lokálního displeje (HDMI/VGA/LCD) a integrovaného audio
hardwaru se liší systém od systému. Pro většinu systémů jádro neobsahuje
nativní ovladače grafiky a místo toho využívá infrastrukturu "simplefb",
která spoléhá na to, že se o inicializaci zobrazovacího hardwaru postará
zavaděč a jádro pak již jen znovu-použije předpřipravený framebuffer. V
praxi to funguje poměrně dobře, ale přináší to s sebou několik omezení,
jako je nemožnost měnit za běhu rozlišení a nefunkční správa napájení.
Integrovaná flash paměť sloužící jako mass storage se na systémech
založených na sunXi vyskytuje ve dvou základních variantách: NAND a eMMC.
Většina starších desek používá NAND flash, pro kterou obvykle neexistují
ovladače v oficiálním jádře a proto ani v Debianu. Mnohé novější systémy
používají místo NAND flash eMMC flash. Čip s eMMC se navenek tváří jako
rychlá, nevyměnitelná SD karta a je tedy podporována stejně, jako běžná SD
karta.
Instalátor obsahuje základní podporu pro mnoho dalších, výše neuvedených
systémů založených na sunXi, avšak tyto povětšinou nejsou otestovány,
protože projekt Debian nemá k danému hardwaru přístup. Pro tyto systémy
neexistují předpřipravené obrazy SD karet s instalačním systémem. Mezi tyto
vývojářské desky s omezenou podporou patří:
☆ Olimex A10s-Olinuxino Micro / A13-Olinuxino / A13-Olinuxino Micro
☆ Sinovoip BPI-M2 (založená na A31s)
☆ Xunlong Orange Pi (založená na A20) / Orange Pi Mini (založená na A20)
Kromě výše uvedených systémů obsahuje instalátor velice omezenou podporu
pro platformu Allwinner H3 a desky na ní založené. V době vydání Debianu 9
je podpora H3 v oficiálním jádře stále ve vývoji a instalátor tedy na
systémech založených na H3 podporuje pouze sériovou konzoli, MMC/SD a USB
řadič. Chybí podpora integrovaného ethernetu, takže síťování je možné pouze
přes externí ethernetovou nebo Wifi kartu do USB. Mezi systémy založené na
H3, které mají základní podporu instalátoru, patří:
☆ FriendlyARM NanoPi NEO
☆ Xunlong Orange Pi Lite / Orange Pi One / Orange Pi PC / Orange Pi PC
Plus / Orange Pi Plus / Orange Pi Plus 2E / Orange Pi 2
NVIDIA Jetson TK1
NVIDIA Jetson TK1 je vývojářská deska založená na čipu Tegra K1 (též známým
jako Tegra 124). Tegra K1 se pyšní čtyřjárovým 32 bitovým procesorem ARM
Cortex-A15 a grafickou kartou Kepler (GK20A) se 192 CUDA jádry. Je možné,
že budou fungovat i jiné systémy založené na Tegra 124.
Seagate Personal Cloud a Seagate NAS
Seagate Personal Cloud a Seagate NAS jsou NAS zařízení založené na
platformě Armada 370 od Marvellu. Debian podporuje Personal Cloud (SRN21C),
Personal Cloud 2-Bay (SRN22C), Seagate NAS 2-Bay (SRPD20) a Seagate NAS
4-Bay (SRPD40).
SolidRun Cubox-i2eX / Cubox-i4Pro
Řada Cubox-i jsou malé systémy ve tvaru kostky založené na rodině SoC
Freescale i.MX6. Podpora pro řadu Cubox-i je daná ovladači a stromy
zařízení dostupnými v oficiálním linuxovém jádře. Jádra Freescale 3.0 pro
Cubox-i nejsou v Debianu podporována. Oficiální linuxové jádro podporuje
sériovou konzoli, ethernet, USB, karty MMC/SD a podporu zobrazování přes
HDMI (konzole i X11). Na Cubox-i4Pro je navíc podporován i eSATA port.
Wandboard
Wandboard Quad, Dual a Solo jsou vývojářské desky založená na SoC Freescale
i.MX6 Quad. Podpora je daná ovladači a stromy zařízení dostupnými v
oficiálním linuxovém jádře. Speciální jádra řady 3.0 a 3.10 z wandboard.org
nejsou v Debianu podporována. Oficiální linuxové jádro podporuje sériovou
konzoli, zobrazování přes HDMI (konzole i X11), ethernet, USB, karty MMC/SD
SATA (jen Quad) a analogové audio. V Debianu 9 nejsou podporovány ostatní
audio výstupy (S/PDIF a HDMI) a ani integrovaný WLAN/Bluetooth modul.
Pokud má jádro použité v debian-installeru podporu daných systémových komponent
a je dostupný soubor se stromem zařízení, umožňuje multiplatformní linuxové
jádro spustit debian-installer i na armhf systémech výše explicitně
neuvedených. Na takových systémech obvykle instalace funguje, nicméně se asi
nepodaří automaticky nastavit zavádění, jelikož to často vyžaduje konkrétní
informace přesně pro dané zařízení.
V takovém případě je nutno před dokončením instalace nastavit zavádění ručně,
například spuštěním požadovaných příkazů v shellu spuštěném z prostředí
debian-installeru.
2.1.5. Víceprocesorové systémy
Tato architektura umožňuje využití více procesorů -- tzv. symetrický
multiprocesing (SMP). Standardní jádro v distribuci Debian GNU/Linux 13 bylo
sestaveno s podporou SMP-alternatives, což znamená, že jádro samo rozpozná
počet procesorů (nebo procesorových jader) a na jednoprocesorových počítačích
podporu SMP automaticky vypne.
Více procesorů v počítači bylo původně doménou výkonných serverů, ale s
uvedením konceptu vícejádrových procesorů, kdy jeden fyzický čip obsahuje
několik procesorových jednotek, tzv. "jader", se s nimi dnes setkáváme
prakticky všude.
2.1.6. Podpora grafických karet
Debian's support for graphical interfaces is determined by the underlying
support found in X.Org's X11 system, and the kernel. Basic framebuffer graphics
is provided by the kernel, whilst desktop environments use X11. Whether
advanced graphics card features such as 3D-hardware acceleration or
hardware-accelerated video are available, depends on the actual graphics
hardware used in the system and in some cases on the installation of additional
"firmware" blobs (see 2.2 - "Ovladače vyžadující firmware").
Téměř všechny ARMové počítače mají grafický hardware zabudovaný přímo v sobě.
Počítače se slotem pro zasunutí samostatné grafické karty existují, ale je jich
jako šafránu. Naopak celkem běžný je hardware navržený zcela bez grafického
výstupu. Základní zobrazování přes jaderný framebuffer by mělo fungovat na
všech zařízeních s grafickým hardwarem, avšak rychlá 3D grafika nutně vyžaduje
binární ovladače. Situace se mění docela rychle, ale v době vydání trixie jsou
k dispozici svobodné ovladače pro nouveau (SoC Nvidia Tegra K1) a freedreno
(SoC Qualcomm Snapdragon). Ostatní hardware vyžaduje nesvobodné ovladače
třetích stran.
Podrobnosti o podporovaných grafických kartách a ukazovacích zařízeních
naleznete na https://wiki.freedesktop.org/xorg/. Debian GNU/Linux 13 je dodáván
se systémem X.Org verze 7.7.
2.1.7. Hardware pro připojení k síti
Libovolná síťová karta (NIC) podporovaná jádrem Linux by měla být podporována i
instalačním systémem. Ovladače by se měly zavádět automaticky.
Na architektuře 32-bit hard-float ARMv7 je podporována většina integrovaných
ethernetových zařízení a dostupné jsou i moduly pro přídavná PCI a USB
zařízení.
2.1.8. Ostatní zařízení
Linux umožňuje používat nejrůznější hardwarové vybavení jako myši, tiskárny,
scannery, televizní karty a zařízení PCMCIA/CardBus/ExpressCard a USB. Většina
z nich však není pro instalaci nutná.
2.2. Ovladače vyžadující firmware
Besides the availability of a device driver, some hardware also requires
so-called firmware or microcode to be loaded into the device before it can
become operational. This is most common for network interface cards (especially
wireless NICs), but for example some USB devices and even some hard disk
controllers also require firmware.
With many graphics cards, basic functionality is available without additional
firmware, but the use of advanced features requires an appropriate firmware
file to be installed in the system.
Ve starších zařízeních býval firmware nahrán permanentně v EEPROM nebo Flash
paměti zařízení přímo od výrobce. To už se dnes příliš nenosí a proto je nutné
soubor s firmwarem do zařízení nahrát při každém startu počítače. Naštěstí to
nemusíme dělat ručně, ale postará se o to operační systém.
In most cases firmware is non-free according to the criteria used by the Debian
GNU/Linux project and thus cannot be included in the main distribution. If the
device driver itself is included in the distribution and if Debian GNU/Linux
legally can distribute the firmware, it will often be available as a separate
package from the non-free-firmware section of the archive (prior to Debian GNU/
Linux 12.0: from the non-free section).
However, this does not mean that such hardware cannot be used during
installation. Starting with Debian GNU/Linux 12.0, following the 2022 General
Resolution about non-free firmware, official installation images can include
non-free firmware packages. By default, debian-installer will detect required
firmware (based on kernel logs and modalias information), and install the
relevant packages if they are found on an installation medium (e.g. on the
netinst). The package manager gets automatically configured with the matching
components so that those packages get security updates. This usually means that
the non-free-firmware component gets enabled, in addition to main.
Users who wish to disable firmware lookup entirely can do so by setting the
firmware=never boot parameter. It's an alias for the longer hw-detect/
firmware-lookup=never form.
Unless firmware lookup is disabled entirely, debian-installer still supports
loading firmware files or packages containing firmware from a removable medium,
such as a USB stick. See 6.4 - "Nahrání chybějícího firmwaru" for detailed
information on how to load firmware files or packages during the installation.
Note that debian-installer is less likely to prompt for firmware files now that
non-free firmware packages can be included on installation images.
Pokud se instalační systém zeptá na soubor s firmwarem pro nějaké zařízení a vy
zrovna firmware nemáte, nebo nechcete do systému instalovat nesvobodný balík,
můžete zkusit pokračovat i bez firmware. Je docela možné, že zařízení bude
fungovat, pouze nebudou dostupné některé pokročilé funkce (toto je případ
některých síťových karet s ovladačem tg3).
2.3. Hardware určený pro GNU/Linux
V současnosti již někteří prodejci dodávají počítače s nainstalovaným Debianem,
případně jinou distribucí GNU/Linuxu. Patrně si za tuto výhodu něco připlatíte,
ale zbavíte se starostí, poněvadž máte jistotu, že hardware počítače je se
systémem GNU/Linux plně kompatibilní.
Ať už zakoupíte počítač se systémem GNU/Linux nebo bez něj, je důležité se
přesvědčit, že je hardware podporován jádrem operačního systému. Zkontrolujte
si, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše zmíněných odkazech
jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že kupujete počítač, na kterém
poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož výrobci Linux podporují.
2.3.1. Vyvarujte se uzavřených technologií
Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání ovladačů
pro Linux, případně požadují podepsat smlouvu o uchování těchto informací v
tajnosti před třetími osobami, což znemožňuje uveřejnění zdrojového kódu pro
takový ovladač. Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro tento hardware
neexistují ovladače pro Linux.
V mnoha případech existují standardy (nebo alespoň nepsané standardy), které
popisují, jak má operační systém komunikovat s určitou skupinou zařízení.
Všechna zařízení, která takový (nepsaný) standard dodržují, mohou být
obsluhována jediným společným ovladačem. Konkrétním příkladem skupin zařízení,
kde to funguje extrémně dobře, jsou třeba USB Human Interface Devices
(klávesnice, myši, herní ovladače) nebo USB Mass Storage Devices (USB klíčenky
a čtečky paměťových karet), kde prakticky každé zařízení na trhu odpovídá
standardům.
Naproti tomu třeba v oblasti tiskáren je situace výrazně horší. I když existují
tiskárny, které se dají ovládat několika (více či méně) standardními ovládacími
jazyky a tudíž je lze zprovoznit v téměř libovolném operačním systému, existuje
dost modelů, které rozumí pouze proprietárním příkazům, ke kterým neexistuje
žádná dostupná dokumentace. Takové tiskárny se ve svobodných operačních
systémech buď nedají používat vůbec, nebo pouze s uzavřeným ovladačem od
výrobce.
V případě existence uzavřeného ovladače od výrobce mějte na paměti, že
praktická životnost takového zařízení je omezena na dobu, po kterou je dostupný
ovladač. Se zkracováním životního cyklu výrobku není neobvyklé, že výrobce
přestane aktualizovat ovladač krátce po ukončení výroby daného zařízení. Pokud
po aktualizaci systému přestane uzavřený ovladač fungovat, stává se tím jinak
funkční zařízení hromadou nepoužitelného šrotu. Takovému hardwaru je dobré se
zdaleka vyhnout a to bez ohledu na operační systém, se kterým chcete zařízení
provozovat.
Pomoci můžete tím, že výrobce uzavřeného hardwaru požádáte o uvolnění nezbytné
dokumentace, podle které můžeme napsat svobodné ovladače pro jejich hardware.
2.4. Instalační média
Tato podkapitola popisuje různé druhy instalačních médií, která můžete použít
pro instalaci Debianu. Výhody a nevýhody jednotlivých médií pak podrobněji
rozebírá kapitola 4 - "Získání instalačních médií".
2.4.1. CD-ROM/DVD-ROM/BD-ROM
Installation from optical disc is supported for most architectures.
2.4.2. Síť
Během instalace můžete pro stažení potřebných souborů použít síť (konkrétně
služny HTTP nebo FTP). To, zda se síť použije, závisí na typu instalace, který
si zvolíte, a na vašich odpovědích během instalace. Instalační systém podporuje
většinu typů síťových připojení včetně PPPoE, výjimkou jsou ISDN nebo PPP. Po
instalaci můžete svůj systém nastavit i pro tato připojení.
You can also boot the installation system over the network without needing any
local media like CDs/DVDs or USB sticks. If you already have a
netboot-infrastructure available (i.e. you are already running DHCP and TFTP
services in your network), this allows an easy and fast deployment of a large
number of machines. Setting up the necessary infrastructure requires a certain
level of technical experience, so this is not recommended for novice users.
Příjemnou možností je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a
všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS.
2.4.3. Pevný disk
Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost zavedení instalačního systému z
pevného disku. To však vyžaduje jiný operační systém, pomocí kterého nahrajete
na disk instalační program.
2.4.4. Un*x nebo systém GNU
Pokud používáte jiný unixový systém, můžete jej využít pro instalaci Debianu a
úplně tak obejít debian-installer popisovaný ve zbytku příručky. Tento způsob
instalace je vhodný zejména pro uživatele s podivným hardwarem, který jinak
není podporován instalačními médii, nebo na počítačích, které si nemohou
dovolit prostoje. Jestliže vás zmíněná technika zajímá, přeskočte na D.3 - "Jak
nainstalovat Debian GNU/Linux ze stávajícího unixového/linuxového systému".
2.4.5. Podporovaná datová média
Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby
fungovaly na co nejširší škále počítačů.
IDE systems are also supported.
2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor
We recommend at least 512MB of memory and 4GB of hard disk space to perform an
installation. For more detailed values, see 3.4 - "Splnění minimálních
hardwarových požadavků".
Kapitola 3. Než začnete s instalací
Obsah
3.1. Přehled instalačního procesu
3.2. Zálohujte si svá data!
3.3. Dále budete potřebovat
3.3.1. Dokumentace
3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru
3.3.3. Hardwarová kompatibilita
3.3.4. Nastavení sítě
3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků
3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů
3.6. Než začnete s instalací ...
3.6.1. ARM firmware
3.6.2. Obrazy U-Bootu poskytované Debianem
3.6.3. Nastavení ethernetové MAC adresy v U-Bootu
3.6.4. Problémy s přesunem jádra/initrd/stromu zařízení v U-Bootu
Tato kapitola se zabývá přípravou pro instalaci Debianu ještě před zavedením
instalačního programu. To zahrnuje zazálohování dat, zjištění informací o
hardwaru a další nezbytné kroky.
3.1. Přehled instalačního procesu
Jenom na okraj bychom chtěli poznamenat, že kompletní reinstalace Debianu je
velmi výjimečná událost, kterou má nejčastěji na svědomí mechanická závada
pevného disku.
Many common operating systems may require a complete installation to be
performed when critical failures take place or for upgrades to new OS versions.
Even if a completely new installation isn't required, often the programs you
use must be re-installed to operate properly in the new OS.
Na rozdíl od mnoha známých operačních systémů, které musíte při přechodu na
novější verzi instalovat úplně znovu, nebo alespoň přeinstalovat aplikace,
Debian GNU/Linux se umí aktualizovat za běhu. Pokud by nová verze programu
vyžadovala nové verze ostatních balíků, nebo byla nějakým způsobem konfliktní s
jiným programem, balíčkovací systém Debianu se o vše postará. Protože máte k
dispozici mocné aktualizační nástroje, měli byste o kompletní reinstalaci
uvažovat pouze jako o poslední možnosti. Instalační systém není navržen
aktualizaci staršího systému.
Následuje stručný přehled instalačního procesu:
1. Nejprve si zazálohujete všechna důležitá data (hlavně dokumenty).
2. Poté posbíráte co nejvíce informací o svém počítači a seženete si potřebnou
dokumentaci (např. dokumenty odkazované z této příručky).
3. Na pevném disku vytvoříte volné rozdělitelné místo (pro Debian).
4. Stáhnete si soubory instalačního systému, potřebné ovladače a soubory s
firmwarem.
5. Připravíte si zaváděcí média jako CD/DVD/USB klíčenky, nebo vytvoříte
síťovou infrastrukturu pro zavedení instalace ze sítě.
6. Zavedete instalační systém.
7. Zvolíte jazyk pro instalaci.
8. Nastavíte síťové připojení.
9. Vytvoříte a připojíte oblasti pro Debian.
10. Můžete pozorovat automatické stažení, instalaci a nastavení základního
systému.
11. Select and install additional software.
12. Nainstalujete zavaděč, kterým budete spouštět Debian GNU/Linux (případně i
původní operační systém).
13. Spustíte svůj nově nainstalovaný systém.
Pokud máte s některým instalačním krokem problémy, je dobré vědět, který balík
je za danou situaci zodpovědný. Nuže, představujeme vám hlavní softwarové role
v tomto instalačním dramatu:
debian-installer (instalační program) je hlavní náplní této příručky.
Rozpoznává hardware a nahrává správné ovladače, rozděluje disky, instaluje
jádro systému a dohlíží na programy dhcp-client, aby nastavil síťové připojení,
debootstrap, aby nainstaloval balíky základního systému a tasksel, aby
doinstaloval dodatečný software. V této fázi instalace hraje své epizodní role
mnohem více herců, ale úloha debian-installeru končí s prvním zavedením nového
systému.
Díky programu tasksel, si můžete jednoduše doinstalovat celé skupiny programů
jako "webový server" nebo "desktopové prostředí" a přizpůsobit si tak systém
svým potřebám.
Pro začínajícího uživatele je jedním z důležitých rozhodnutí během instalace
instalace desktopového grafického prostředí, se skládá ze systému X Window a
jednoho z populárních desktopových prostředí. Pokud desktopové prostředí
nenainstalujete, budete mít k dispozici relativně jednoduchý systém ovládaný z
příkazové řádky. Grafické prostředí je volitelné proto, protože hodně systémů
Debian GNU/Linux slouží jako servery, a ty ke své činnosti grafické rozhraní
nepotřebují.
Vezměte, prosím, na vědomí, že X Window System je od instalačního systému úplně
oddělen a protože je mnohem více komplikovaný, nezabýváme se jím ani v této
příručce.
3.2. Zálohujte si svá data!
Before you start, make sure to back up every file that is now on your system.
If this is the first time a non-native operating system is going to be
installed on your computer, it is quite likely you will need to re-partition
your disk to make room for Debian GNU/Linux. Anytime you partition your disk,
you run a risk of losing everything on the disk, no matter what program you use
to do it. The programs used in the installation of Debian GNU/Linux are quite
reliable and most have seen years of use; but they are also quite powerful and
a false move can cost you. Even after backing up, be careful and think about
your answers and actions. Two minutes of thinking can save hours of unnecessary
work.
Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém,
přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Obvykle to není
potřeba, ale zvlášť v případě, kdy byste se chystali přerozdělit systémový
disk, by se vám mohlo stát, že bude nutné znovu nainstalovat zavaděč původního
systému, nebo dokonce celý systém.
3.3. Dále budete potřebovat
3.3.1. Dokumentace
3.3.1.1. Instalační manuál
Dokument, který právě čtete, je oficiální verze instalační příručky pro vydání
Debianu trixie a je dostupný v různých formátech a jazykových verzích.
3.3.1.2. Domumentace k hardwaru
Obsahuje spousty užitečných informací o konfiguraci resp. provozování různého
hardwaru.
3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru
V mnoha případech umí instalační program rozpoznat hardware automaticky, ale
podle hesla "vždy připraven" doporučujeme, abyste se před instalací se svým
hardwarem seznámili poněkud důvěrněji.
Informace o hardwaru můžete získat:
• Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem.
• The BIOS/UEFI setup screens of your computer. You can view these screens
when you start your computer by pressing a combination of keys. Check your
manual for the combination. Often, it is the Delete or the F2 key, but some
manufacturers use other keys or key combinations. Usually upon starting the
computer there will be a message stating which key to press to enter the
setup screen.
• Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny.
• Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního systému. Zvláště
užitečné informace jsou o pevném disku a paměti RAM.
• Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace vám mohou
pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty.
Tabulka 3.1. Hardwarové informace užitečné pro instalaci
┌───────────────┬───────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Hardware │ užitečné informace │
├───────────────┼───────────────────────────────────────────────────────────┤
│ │Počet. │
│ ├───────────────────────────────────────────────────────────┤
│ │Jejich pořadí v systému. │
│ ├───────────────────────────────────────────────────────────┤
│ │Typ IDE (též známé jako PATA), SATA nebo SCSI │
│Pevné disky ├───────────────────────────────────────────────────────────┤
│ │Dostupné volné místo. │
│ ├───────────────────────────────────────────────────────────┤
│ │Diskové oddíly. │
│ ├───────────────────────────────────────────────────────────┤
│ │Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné operační systémy│
├───────────────┼───────────────────────────────────────────────────────────┤
│Síťová rozhraní│Výrobce a model síťových adaptérů. │
├───────────────┼───────────────────────────────────────────────────────────┤
│Tiskárna │Výrobce a model. │
├───────────────┼───────────────────────────────────────────────────────────┤
│Grafická karta │Výrobce a model. │
└───────────────┴───────────────────────────────────────────────────────────┘
3.3.3. Hardwarová kompatibilita
Mnoho výrobků pracuje v operačním systému Linux bez problémů a podpora hardwaru
pro něj se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů
hardwaru jako některé jiné operační systémy.
Ovladače v jádře Linux většinou nejsou psány pro konkrétní "výrobek" nebo "
značku", ale pro konkrétní čipovou sadu. Mnoho na první pohled odlišných
zařízení/značek bývá založeno na stejném hardwaru, často přímo na tzv.
referenčním návrhu, který poskytuje výrobce čipu a ostatní firmy jej pak
prodávají pod svými vlastními názvy.
To má výhody i nevýhody. Výhodou je, že ovladač pro jednu čipovou sadu funguje
se širokou škálou zařízení od různých výrobců. Nevýhodou je, že často není
jednoduché poznat, který čip je v jakém zařízení použit, protože někteří
výrobci občas změní hardware produktu bez změny názvu zařízení, nebo alespoň
verze. Může se tak stát, že stejný výrobek koupený později, může mít zcela jiný
hardware, pro který je potřeba použít jiný ovladač, nebo pro něj dokonce ani
ovladač existovat nemusí.
For USB and PCI/PCI-Express/ExpressCard devices, a good way to find out on
which chipset they are based is to look at their device IDs. All USB/PCI/
PCI-Express/ExpressCard devices have so called "vendor" and "product" IDs, and
the combination of these two is usually the same for any product based on the
same chipset.
On Linux systems, these IDs can be read with the lsusb command for USB devices
and with the lspci -nn command for PCI/PCI-Express/ExpressCard devices. The
vendor and product IDs are usually given in the form of two hexadecimal
numbers, separated by a colon, such as "1d6b:0001".
An example for the output of lsusb: "Bus 001 Device 001: ID 1d6b:0002 Linux
Foundation 2.0 root hub", whereby 1d6b is the vendor ID and 0002 is the product
ID.
An example for the output of lspci -nn for an Ethernet card: "03:00.0 Ethernet
controller [0200]: Realtek Semiconductor Co., Ltd. RTL8111/8168B PCI Express
Gigabit Ethernet controller [10ec:8168] (rev 06)". The IDs are given inside the
rightmost square brackets, i.e. here 10ec is the vendor- and 8168 is the
product ID.
As another example, a graphics card could give the following output: "04:00.0
VGA compatible controller [0300]: Advanced Micro Devices [AMD] nee ATI RV710
[Radeon HD 4350] [1002:954f]".
On Windows systems, the IDs for a device can be found in the Windows device
manager on the tab "details", where the vendor ID is prefixed with VEN_ and the
product ID is prefixed with DEV_. On newer Windows systems, you have to select
the property "Hardware IDs" in the device manager's details tab to actually see
the IDs, as they are not displayed by default.
Vyzbrojeni ID pak můžete vyrazit do hlubin Internetu a pátrat po informacích
ohledně ovladače pro danou čipovou sadu. Nebudete-li úspěšní, můžete zkusit
hledat podle kódových jmen čipů, která jsou taktéž vidět ve výpisu příkazů
lsusb a lspci. V našem případě to je "RTL8111"/"RTL8168B" pro síťovou kartu a "
RV710" pro kartu grafickou.
3.3.3.1. Testování kompatibility hardware pomocí Live systému
Debian GNU/Linux je též na některých architekturách dostupný ve formě tzv. "
live systému". Jedná se o předpřipravené obrazy systému, které se dají spustit
přímo z USB klíčenky, CD nebo DVD a bez dalšího nastavování okamžitě používat.
Výhodou je, že se v takovém systému ve výchozím nastavení nic nezapisuje na
disk, vše se odehrává jen v operační paměti a po restartu počítače se vše vrátí
do původního stavu. Nejpohodlnější cestou ke zjištění, zda je daný hardware
systémem Debian GNU/Linux podporován, je tedy spustit Debian live a zkusit ho
chvíli používat.
Při používání live systému je třeba mít na paměti několik omezení. Jelikož se
vše odehrává v paměti počítače, je třeba mít dostatek paměti. Dalším omezením
pro testování hardwarové kompatibility může být fakt, že oficiální live obrazy
systému Debian GNU/Linux obsahují pouze svobodné součásti, což znamená, že na
nich nenaleznete například nesvobodný firmware. Ten sice můžete následně
doinstalovat ručně, ale nebude to tak automatické, jako když se
debian-installer sám dotázal po chybějících souborech s firmwarem.
Podrobnější informace o dostupných obrazech Debian live můžete nalézt na
stránce Debian Live.
3.3.4. Nastavení sítě
Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné
připojení, ne PPP), kterou spravuje někdo jiný, zjistěte si od správce sítě
následující informace.
• Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami).
• Název vaší domény.
• IP adresu vašeho počítače.
• Síťovou masku.
• IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí (nebo
Internetem), pokud na vaší síti brána je.
• IP adresu jmenného serveru, který zprostředkovává převod názvů počítačů na
IP adresy (DNS).
Pokud daná síť používá pro nastavení parametrů DHCP (Dynamic Host Configuration
Protocol), nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš
počítač automaticky.
Při připojení přes DSL nebo kabelovou televizi obvykle dostanete router, přes
který se připojujete, a na kterém obvykle bývá DHCP zapnuto.
Používáte-li bezdrátové připojení, měli byste navíc zjistit:
• ESSID (jméno) vaší bezdrátové sítě.
• Bezpečnostní klíč WEP nebo WPA/WPA2 pro přístup k síti (pokud jej
používáte).
3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků
Porovnejte seznam svého hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda
můžete použít zamýšlený typ instalace.
Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale většina
uživatelů by asi nebyla spokojena s rychlostí systému. Vždy záleží na
konkrétních požadavcích a možnostech.
Tabulka 3.2. Doporučené minimální požadavky
┌──────────────────────────┬───────────────┬────────────────┬──────────┐
│ Typ instalace │RAM (minimální)│RAM (doporučená)│Pevný disk│
├──────────────────────────┼───────────────┼────────────────┼──────────┤
│Bez desktopového prostředí│512MB │1GB │4GB │
├──────────────────────────┼───────────────┼────────────────┼──────────┤
│Desktopové prostředí │1GB │2GB │10GB │
└──────────────────────────┴───────────────┴────────────────┴──────────┘
The minimum values assumes that swap will be enabled and a non-live image is
used. The "No desktop" value assumes that the text-based installer (not the
graphical one) is used.
The actual minimum memory requirements are a lot less than the numbers listed
in this table. With swap enabled, it is possible to install Debian with as
little as 140MB. The same goes for the disk space requirements, especially if
you pick and choose which applications to install; see D.2 - "Místo potřebné
pro úlohy" for additional information on disk space requirements.
The installer normally automatically enables memory-saving tricks to be able to
run on such low-memory system, but on architectures that are less tested it may
miss doing so. It can however be enabled manually by appending the lowmem=1 or
even lowmem=2 boot parameter (see also 6.3.1.1 - "Kontrola dostupné paměti /
nízkopaměťový režim" and 5.3.2 - "Parametry instalačního programu").
Installation on systems with less memory or disk space available may be
possible but is only advised for experienced users.
I na starších systémech je možné provozovat grafické desktopové prostředí, ale
v takovém případě je doporučeno nainstalovat méně náročné prostředí než KDE
Plasma nebo GNOME. Mezi populární alternativy patří xfce4, icewm a wmaker, ale
na výběr máte i přehršle dalších.
Pro serverové nasazení je téměř nemožné určit paměťové nebo diskové požadavky,
protože ty se liší podle konkrétního nasazení.
Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další
věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů,
data). Při přidělování místa pro své vlastní soubory a data je vždy lepší být
velkorysý.
Dále je potřeba dávat pozor na oblast /var, která obsahuje hodně dat závislých
na konkrétní situaci. Například soubory programu dpkg mohou klidně zabrat 40MB,
ani nevíte jak. Dále sem zapisuje třeba apt, který zde odkládá stažené balíky
před samotnou instalací. Pokud přidáme velikost logovacích souborů (většinou v
řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro /var uvažovat o alokování
minimálně 200MB. Plánujete-li instalaci grafického desktopového prostředí, tak
i mnohem více. Do /var také implicitně ukládají své databáze databázové
systémy.
3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů
Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl.
partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu
rozčleněnému zdmi -- přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní
místnosti žádný vliv.
If you already have an operating system on your system which uses the whole
disk and you want to stick Debian on the same disk, you will need to
repartition it. Debian requires its own hard disk partitions. It cannot be
installed on Windows or Mac OS X partitions. It may be able to share some
partitions with other Unix systems, but that's not covered here. At the very
least you will need a dedicated partition for the Debian root filesystem.
You can find information about your current partition setup by using a
partitioning tool for your current operating system. Partitioning tools always
provide a way to show existing partitions without making changes.
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže
si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle
analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než
budete přestavovat zdi.
Several modern operating systems offer the ability to move and resize certain
existing partitions without destroying their contents. This allows making space
for additional partitions without losing existing data. Even though this works
quite well in most cases, making changes to the partitioning of a disk is an
inherently dangerous action and should only be done after having made a full
backup of all data.
3.6. Než začnete s instalací ...
This section will walk you through pre-installation hardware setup, if any,
that you will need to do prior to installing Debian. Generally, this involves
checking and possibly changing BIOS/UEFI/system firmware settings for your
system. The "BIOS/UEFI" or "system firmware" is the core software used by the
hardware; it is most critically invoked during the bootstrap process (after
power-up).
3.6.1. ARM firmware
As already mentioned before, there is unfortunately no standard for system
firmware on ARM systems. Even the behaviour of different systems which use
nominally the same firmware can be quite different. This results from the fact
that a large part of the devices using the ARM architecture are embedded
systems, for which the manufacturers usually build heavily customized firmware
versions and include device-specific patches. Unfortunately the manufacturers
often do not submit their changes and extensions back to the mainline firmware
developers, so their changes are not integrated into newer versions of the
original firmware.
Výsledkem je, že i nové systémy často používají firmware, který je založený na
nějaké prehistorické verzi firmwaru, kterou si výrobce kdysi upravil, přičemž
vývoj původního firmwaru mezitím pokračoval a nyní nabízí nové vlastnosti, nebo
v některých ohledech jiné chování. Výrobci upravených firmwarů navíc
nepojmenovávají integrovaná zařízení konzistentně, takže i když se jedná o
stejný základní firmware, je na platformě ARM téměř nemožné poskytnout obecně
platné informace.
3.6.2. Obrazy U-Bootu poskytované Debianem
Na .../images/u-boot/ poskytuje Debian obrazy U-Bootu pro nejrůznější armhf
systémy, které umí nahrát U-Boot z SD karty. U-Boot je nabízen ve dvou
variantách: surové komponenty U-Bootu a předpřipravený obraz pro jednoduché
zapsání na SD kartu. Surové komponenty jsou zamýšleny pro pokročilé uživatele,
doporučenou cestou jsou předpřipravené obrazy pro SD karty. Obrazy se jmenují
<systém>.sdcard.img.gz a na SD kartu se dají zapsat například tímto příkazem:
zcat <systém>.sdcard.img.gz > /dev/SD_KARTA
Jako vždy, zkontrolujte si, zda zapisujete na správné zařízení, protože tím
smažete veškerý obsah daného zařízení!
Pokud pro svůj systém naleznete obraz U-Bootu jak u Debianu, tak u výrobce
systému, doporučujeme použít verzi z Debianu, jelikož tato bývá novější a mívá
více vlastností.
3.6.3. Nastavení ethernetové MAC adresy v U-Bootu
MAC adresa každého ethernetového rozhraní by měla být celosvětově unikátní,
resp. musí být unikátní minimálně v rámci dané ethernetové broadcastovací
domény. Výrobce si pro sebe obvykle alokuje blok MAC adres z centrálně
spravované zásoby (za což zaplatí nějaký poplatek) a pak příslušně
nakonfiguruje každé vyrobené zařízení tak, aby mělo unikátní adresu.
V případě vývojářských desek se chce někdy výrobce vyhnout placení poplatků a
proto unikátní MAC adresu na ethernetové zařízení nenastaví. V takových
případech musí MAC adresu nastavit uživatel. Některé ovladače síťových karet,
když zjistí, že MAC adresa není přiřazena, vygenerují náhodnou MAC adresu,
která se může při každém restartu měnit. Pro uživatele to pak vypadá, že
síťování v zásadě funguje, ale některé služby nemusí být zrovna spolehlivé,
jako třeba přiřazování semi-statických IP adres pomocí DHCP na základě MAC
adresy.
Aby se předešlo konfliktům se stávajícími, oficiálně přiřazenými MAC adresami,
existuje blok adres, které je rezervován pro takzvaně "místně spravované"
adresy. Blok je definován hodnotou dvou konkrétních bitů v prvním bajtu adresy.
V praxi to znamená, že se jako lokálně spravovaná adresa dá použít například
libovolná adresa začínající hexadecimálním ca (jako třeba ca:ff:ee:12:34:56.
Na systémech používajících jako firmware U-Boot je ethernetová MAC adresa
umístěna v proměnné prostředí ethaddr. Adresu můžete zkontrolovat v promptu
U-Bootu příkazem printenv ethaddr a nastavit příkazem setenv ethaddr
ca:ff:ee:12:34:56. Po nastavení proměnné můžete hodnotu trvale uložit příkazem
saveenv.
3.6.4. Problémy s přesunem jádra/initrd/stromu zařízení v U-Bootu
Na některých systémech se starší verzí U-Bootu se mohou objevit problémy s
korektním přesunem linuxového jádra, úvodního ramdisku a binárky se stromem
zařízení během zavádění. Projevuje se to tak, že U-Boot vypíše hlášku Starting
kernel ..., ale systém dál zamrzne bez jakéhokoliv výstupu. Problém byl vyřešen
v novějších verzích U-Bootu, tj. od verze v2014.07 dále.
Problém se může projevit i v případě, že systém původně používal verzi U-Bootu
starší než v2014.07 a teprv následně byl aktualizován. Aktualizace U-Bootu
totiž obvykle nemění stávající proměnné prostředí a oprava problému vyžaduje,
aby se nastavila nová proměnná prostředí bootm_size, což U-Boot provádí
automaticky pouze u nových instalací v čistém prostředí. Ručně tuto novou
proměnnou nastavíte v promptu U-Bootu příkazem env default bootm_size; saveenv.
Jinou možností, jak obejít problém s přesunem, je v promptu U-Bootu spustit
příkaz setenv fdt_high ffffffff; setenv initrd_high 0xffffffff; saveenv, kterým
zcela zakážete přesun úvodního ramdisku a binárky se stromem zařízení.
Kapitola 4. Získání instalačních médií
Obsah
4.1. Oficiální Debian GNU/Linux instalační obrazy
4.2. Stažení souborů ze zrcadel Debianu
4.2.1. Where to Find Installation Files
4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP
4.3.1. Nastavení RARP serveru
4.3.2. Nastavení DHCP serveru
4.3.3. Nastavení BOOTP serveru
4.3.4. Povolení TFTP serveru
4.3.5. Přesun TFTP obrazů na místo
4.4. Automatická Instalace
4.4.1. Automatic Installation Using the Debian Installer
4.5. Verifying the integrity of installation files
4.1. Oficiální Debian GNU/Linux instalační obrazy
By far the easiest way to install Debian GNU/Linux is from a set of official
Debian installation images. You can buy a set of CDs/DVDs or an USB stick from
a vendor (see the CD vendors page). You may also download the installation
images from a Debian mirror and make your own set, if you have a fast network
connection and a CD/DVD burner. Or the modern way: write such image to an USB
stick (see the Debian CD/DVD page and Debian CD FAQ for detailed instructions).
If you have such installation media, and they are bootable on your machine, you
can skip right to 5 - "Zavedení instalačního systému". Much effort has been
expended to ensure the most-used files are on the first DVD image, so that a
basic desktop installation can be done with only the first DVD.
Nezapomeňte také, že pokud instalační médium, které používáte, neobsahuje
některé balíčky, které potřebujete, můžete je vždy nainstalovat dodatečně z
nového systému Debian (po dokončení instalace). Pokud potřebujete vědět, na
kterém instalačním obrazu najdete konkrétní balíček, navštivte https://
cdimage-search.debian.org/.
If your machine doesn't support booting from optical media, but you do have a
set of DVD, you can use an alternative strategy such as net boot, or manually
loading the kernel from the disc to initially boot the system installer. The
files you need for booting by another means are also on the disc; the Debian
network archive and folder organization on the disc are identical. So when
archive file paths are given below for particular files you need for booting,
look for those files in the same directories and subdirectories on your
installation media.
Once the installer is booted, it will be able to obtain all the other files it
needs from the disc.
If you don't have an installation media set, then you will need to download the
installer system files and place them on the a connected computer so they can
be used to boot the installer.
4.2. Stažení souborů ze zrcadel Debianu
Nejbližší (a tedy pravděpodobně nejrychlejší) zrcadlo naleznete v seznamu
zrcadel Debianu.
4.2.1. Where to Find Installation Files
Various installation files can be found on each Debian mirror in the directory
debian/dists/trixie/main/installer-armhf/current/images/ -- the MANIFEST lists
each image and its purpose.
4.2.1.1. Instalační soubory pro multiplatformní armhf
Instalační soubory pro systémy podporované multiplatformním jádrem armhf (viz
2.1.4 - "Platformy podporované v Debian/armhf") se skládají ze standadního
linuxového jádra, standardního linuxového initrd a binárky, obsahující strom
zařízení pro konkrétní systém. Jádro a initrd pro zavedení přes TFTP můžete
stáhnout z .../images/netboot/ , binárku se stromem zařízení z .../images/
device-tree/ . Tar archiv s pro vytvoření zaveditelné instalační USB klíčenky
můžete získat z .../images/hd-media/
Obrazy U-Bootu pro nejrůznější armhf platformy jsou dostupné na .../images/
u-boot/ .
4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP
Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavést ze sítě pomocí
TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační systém, musíte na vzdáleném
počítači nakopírovat zaváděcí soubory do specifických adresářů a povolit
zavádění vaší stanice.
Musíte nastavit TFTP server a často i DHCP server nebo RARP nebo BOOTP server.
Klientovi můžete sdělit jeho IP adresu protokolem RARP (Reverse Address
Resolution Protocol) nebo BOOTP. BOOTP je IP protokol, který informuje počítač
o jeho IP adrese a prozradí mu, odkud si má stáhnout zaváděcí obraz. DHCP
(Dynamic Host Configuration Protocol) je flexibilnější, zpětně kompatibilní
rozšíření protokolu BOOTP. Některé systémy mohou být nastaveny pouze pomocí
DHCP.
Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial
File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné
platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k
operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux.
4.3.1. Nastavení RARP serveru
To set up RARP, you need to know the Ethernet address (a.k.a. the MAC address)
of the client computers to be installed. If you don't know this information,
you can boot into "Rescue" mode and use the command ip addr show dev eth0.
Na linuxových systémech, případně na systémech SunOS/Solaris máte k dispozici
program rarpd. Nejprve musíte zaručit, že ethernetová adresa klienta bude
zaznamenána v databázích "ethers" (tj. buď v souboru /etc/ethers nebo pomocí
NIS/NIS+) a "hosts". Pak můžete spustit RARP démona. Na většině linuxových
systémů a na SunOS 5 (Solaris 2) to provedete (jako superuživatel root)
příkazem /usr/sbin/rarpd -a, na jiných systémech příkazem /usr/sbin/in.rarpd -a
a na SunOS 4 (Solaris 1) příkazem /usr/etc/rarpd -a.
4.3.2. Nastavení DHCP serveru
Jedním ze svobodných DHCP serverů je ISC dhcpd. Debian GNU/Linux jej obsahuje
jako balík isc-dhcp-server. Následuje ukázka jednoduchého konfiguračního
souboru (obvykle /etc/dhcp/dhcpd.conf):
option domain-name "priklad.cz";
option domain-name-servers ns1.priklad.cz;
option subnet-mask 255.255.255.0;
default-lease-time 600;
max-lease-time 7200;
server-name "karel";
subnet 192.168.1.0 netmask 255.255.255.0 {
range 192.168.1.200 192.168.1.253;
option routers 192.168.1.1;
}
host clientname {
filename "/tftpboot.img";
server-name "karel";
next-server dalsiserver.priklad.cz;
hardware ethernet 01:23:45:67:89:AB;
fixed-address 192.168.1.90;
}
V tomto příkladu máme jeden server jménem karel, který obstarává práci DHCP a
TFTP serveru a také slouží jako brána do sítě. Ve svém nastavení si musíte
změnit alespoň doménové jméno, jméno serveru a hardwarovou adresu klienta.
Položka filename by měla obsahovat název souboru, který si klient stáhne přes
TFTP.
Po úpravách konfiguračního souboru musíte restartovat dhcpd příkazem /etc/
init.d/isc-dhcp-server restart.
4.3.3. Nastavení BOOTP serveru
V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery. Jednak je to CMU bootpd
a druhý je vlastně DHCP server -- ISC dhcpd. V distribuci Debian GNU/Linux jsou
k dispozici v balících bootp a isc-dhcp-server.
To use CMU bootpd, you must first uncomment (or add) the relevant line in /etc/
inetd.conf. On Debian GNU/Linux, you can run update-inetd --enable bootps, then
/etc/init.d/inetd reload to do so. Just in case your BOOTP server does not run
Debian, the line in question should look like:
bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120
Now, you must create an /etc/bootptab file. This has the same sort of familiar
and cryptic format as the good old BSD printcap, termcap, and disktab files.
See the bootptab manual page for more information. For CMU bootpd, you will
need to know the hardware (MAC) address of the client. Here is an example /etc/
bootptab:
client:\
hd=/tftpboot:\
bf=tftpboot.img:\
ip=192.168.1.90:\
sm=255.255.255.0:\
sa=192.168.1.1:\
ha=0123456789AB:
You will need to change at least the "ha" option, which specifies the hardware
address of the client. The "bf" option specifies the file a client should
retrieve via TFTP; see 4.3.5 - "Přesun TFTP obrazů na místo" for more details.
V kontrastu s předchozím je nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd velmi jednoduché,
protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ DHCP klientů. Některé
architektury však vyžadují pro zavádění klientů pomocí BOOTP komplikované
nastavení. Je-li to váš případ, přečtěte si 4.3.2 - "Nastavení DHCP serveru". V
opačném případě stačí v konfiguračním souboru /etc/dhcp/dhcpd.conf vložit do
bloku podsítě, ve které se nachází klient, direktivu allow bootp. Potom
restartujte dhcpd server příkazem /etc/init.d/isc-dhcp-server restart.
4.3.4. Povolení TFTP serveru
Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je tftpd
povolen.
V případě balíku tftpd-hpa existují dva způsoby, jak službu provozovat. Jednak
se může tftpd-hpa spouštět jako samostatný daemon při startu systému, nebo může
jeho spuštění zajišťovat systémový daemon inetd v okamžik, kdy je ho potřeba.
Způsob, který zrovna používáte, můžete zvolit při instalaci balíku, respektive
ho můžete kdykoliv změnit rekonfigurací balíku.
Poznámka
TFTP servery historicky používaly pro uložení nabízených obrazů adresář /
tftpboot. Aby byl Debian v souladu se standardem FHS, mohou debianí balíky
používat jiná umístění. Například tftpd-hpa implicitně používá adresář /srv/
tftp. Je proto možné, že budete muset cesty uváděné v této kapitole upravit pro
konkrétní situaci.
Všechny alternativní in.tftpd v Debianu by měly automaticky zaznamenávat
všechny požadavky, které jim byly zaslány, do systémových logů. To se hodí
zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Některé TFTP servery umí
zvýšit svou upovídanost parametrem -v.
4.3.5. Přesun TFTP obrazů na místo
Dále je potřeba umístit příslušný TFTP obraz (viz 4.2.1 - "Where to Find
Installation Files") do adresáře, kde má tftpd uloženy obrazy. Bohužel TFTP
klient očekává jméno souboru v určitém tvaru, pro který neexistují žádné
závazné standardy. Proto ještě musíte na příslušný obraz vytvořit odkaz, který
tftpd použije pro zavedení konkrétního klienta.
4.4. Automatická Instalace
For installing on multiple computers it's possible to do fully automatic
installations. Debian packages intended for this include fai-quickstart, which
can use an install server (have a look at the FAI home page for detailed
information) and the Debian Installer itself.
The FAI project also provides a web service for creating customized unattended
installation ISO images with only a few clicks. You can choose the desktop
environment, the language, the release, set the password and add your own list
of additional packages. After a few minutes your can download and boot the
image, that will do the fully automatic installation without any interaction
needed. Some more advanced settings are available for Linux experts.
4.4.1. Automatic Installation Using the Debian Installer
Instalační program Debianu podporuje automatické instalace pomocí
předkonfiguračních souborů. Předkonfigurační soubor obsahuje odpovědi na
otázky, které se debian-installer ptá během instalace. Tento soubor můžete
nahrát ze sítě nebo z vyměnitelného média.
Kompletní dokumentaci o přednastavení včetně funkčního příkladu naleznete v B -
"Automatizování instalací pomocí přednastavení".
4.5. Verifying the integrity of installation files
You can verify the integrity of downloaded files against checksums provided in
SHA256SUMS or SHA512SUMS files on Debian mirrors. You can find them in the same
places as the installation images itself. Visit the following locations:
• checksum files for CD images,
• checksum files for DVD images,
• checksum files for other installation files.
To compute the checksum of a downloaded installation file, use
sha256sum filename.iso
respective
sha512sum filename.iso
and then compare the shown checksum against the corresponding one in the
SHA256SUMS respective SHA512SUMS file.
The Debian CD FAQ has more useful information on this topic (such as the script
check_debian_iso, to semi-automate above procedure), as well as instructions,
how to verify the integrity of the above checksum files themselves.
Kapitola 5. Zavedení instalačního systému
Obsah
5.1. Zavedení instalátoru na 32-bit hard-float ARMv7
5.1.1. Formáty zaváděcích obrazů
5.1.2. Nastavení konzoly
5.1.3. Zavedení z TFTP
5.1.4. Zavedení z USB klíčenky přes U-Boot
5.1.5. Použití předpřipravených obrazů SD karet
5.2. Zpřístupnění
5.2.1. Uživatelské rozhraní instalačního systému
5.2.2. Zařízení připojená rovnou na sběrnici
5.2.3. Kontrastní téma
5.2.4. Změna velikosti písma
5.2.5. Záchranný režim, expertní a automatizované instalace
5.2.6. Zpřístupnění v nainstalovaném systému
5.3. Zaváděcí parametry
5.3.1. Boot serial console
5.3.2. Parametry instalačního programu
5.3.3. Použití zaváděcích parametrů pro zodpovězení otázek
5.3.4. Předávání parametrů jaderným modulům
5.3.5. Zapsání jaderných modulů na černou listinu
5.4. Problémy s instalačním systémem
5.4.1. Reliability of optical media
5.4.2. Zaváděcí konfigurace
5.4.3. Význam hlášek při zavádění jádra
5.4.4. Hlášení problémů s instalací
5.4.5. Pošlete nám zprávu o instalaci
5.1. Zavedení instalátoru na 32-bit hard-float ARMv7
5.1.1. Formáty zaváděcích obrazů
Systémy založené na architektuře ARM většinou používají dva formáty zaváděcích
obrazů: a) Standardní linuxové jádro ve formátu zImage ("vmlinuz") spolu se
standardním linuxovým ramdiskem ("initrd.gz") nebo b) Jádro ve formátu uImage (
"uImage") ve spojení s odpovídajícím ramdiskem ("uInitrd").
Formáty uImage/uInitrd jsou speciálně navrženy pro firmware U-Boot, který se
používá na mnoha (většinou starších 32 bitových) ARMových systémech. Starší
verze U-Bootu uměly zavádět pouze soubory ve formátu uImage/uInitrd, proto se
používají hlavně na starších systémech armel. Novější verze U-Bootu již umí
kromě uImage/uInitrd zavádět také standardní linuxová jádra a initrd, ale
syntaxe se trošku liší.
Na systémech používajících multiplatformní jádro je kromě jádra a initrd ještě
zapotřebí soubor se stromem zařízení (device-tree blob, "dtb"), který je
specifický pro každý systém a obsahuje popis toho konkrétního hardwaru. dtb by
měl být obsažen přímo ve firmwaru zařízení, ale ve skutečnosti je často třeba
nahrát novější verzi.
5.1.2. Nastavení konzoly
Archiv pro zavádění ze sítě (5.1.3.2 - "Předpřipravený netboot archiv") a
obrazy SD karet s instalátorem (5.1.5 - "Použití předpřipravených obrazů SD
karet") používají (platformově závislou) výchozí konzoli, kterou U-Boot
definuje v proměnné "console". Ve většině případů to je sériová konzole, takže
na těchto platformách standardně potřebujete pro použití instalačního systému
sériový kabel.
Na platformách, které podporují též video konzoli, můžete příslušně upravit
proměnnou U-Bootu "console" a spustit tak instalační systém na video konzoli.
5.1.3. Zavedení z TFTP
Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a nejspíš i
DHCP, RARP nebo BOOTP server pro automatické nastavení sítě.
Nastavení zavádění ze sítě je popsáno v 4.3 - "Příprava souborů pro zavedení ze
sítě pomocí TFTP".
5.1.3.1. Zavedení z TFTP přes U-Boot
Zavedení ze sítě přes firmware U-Boot se skládá ze tří kroků: nastavení sítě,
zavedení obrazů jádra, initrd a dtb do paměti a konečně spuštění nahraného
jádra.
Síť můžete nastavit buď automaticky pomocí DHCP:
setenv autoload no
dhcp
nebo ručně nastavením několika proměnných:
setenv ipaddr <ip address of the client>
setenv netmask <netmask>
setenv serverip <ip address of the tftp server>
setenv dnsip <ip address of the nameserver>
setenv gatewayip <ip address of the default gateway>
Budete-li chtít toto nastavení uložit trvale, použijte příkaz
saveenv
Nyní musíte nahrát obrazy jádra, initrd a dtb do paměti, což se provádí
příkazem tftpboot. jako parametr příkazu musíte zadat adresu v paměti, na
kterou se má obraz nahrát. Bohužel, mapa paměti se liší systém od systému a
proto zde nemůžeme vypsat pevné adresy platné pro všechny.
Na některých systémech si U-Boot předdefinovává proměnné prostředí s vhodnými
adresami. Jsou to proměnné kernel_addr_r, ramdisk_addr_r a fdt_addr_r. Zda jsou
ve vašem případě nastaveny, a připraveny k použití, si můžete ověřit příkazem
printenv kernel_addr_r ramdisk_addr_r fdt_addr_r
Nejsou-li definovány, budete si muset konkrétní hodnoty zjistit v dokumentaci k
vašemu systému a nastavit je ručně. Například na systémech založených na SOC
Allwinner SunXi (třeba Allwinner A10, architektura "sun4i" nebo Allwinner A20,
architektura "sun7i") můžete použít následující hodnoty:
setenv kernel_addr_r 0x46000000
setenv fdt_addr_r 0x47000000
setenv ramdisk_addr_r 0x48000000
Po nastavení adres můžete stáhnout obrazy z dříve definovaného TFTP serveru a
nahrát je do paměti příkazy:
tftpboot ${kernel_addr_r} <název_souboru_s_obrazem_jádra>
tftpboot ${fdt_addr_r} <název_souboru_s_dtb>
tftpboot ${ramdisk_addr_r} <název_souboru_s_obrazem_initrd>
Nyní zbývá nastavit parametry jádra a spustit ho. U-Boot předá jádru parametry
přes proměnnou prostředí bootargs, takže do ní nastavte veškeré potřebné
parametry jádra a instalačního systému, jako je třeba konzole (5.3.1 - "Boot
serial console") nebo přednastavení (5.3.2 - "Parametry instalačního programu"
a B - "Automatizování instalací pomocí přednastavení"). Například:
setenv bootargs console=ttyS0,115200 rootwait panic=10
Samotné spuštění jádra závisí na použitém formátu. Pro uImage/uInitrd vypadá
příkaz následovně:
bootm ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r} ${fdt_addr_r}
a pro nativní linuxový formát takto:
bootz ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r}:${filesize} ${fdt_addr_r}
Při zavádění standardních linuxových obrazů je důležité nahrát obraz úvodního
ramdisku až po jádru a dtb, jelikož U-Boot automaticky uloží do proměnné
filesize velikost posledně nahraného souboru. Aby příkaz bootz fungoval
správně, potřebuje znát velikost ramdisku, kterou mu předáte právě z proměnné
filesize. Jestliže zavádíte jádro sestavené pro konkrétní platformu (tj. bez
stromu zařízení), jednoduše vynechte parametr ${fdt_addr_r}.
5.1.3.2. Předpřipravený netboot archiv
Debian poskytuje předpřipravený archiv ( .../images/netboot/netboot.tar.gz ),
stačí jednoduše rozbalit na TFTP server a který obsahuje všechny potřebné
soubory pro zavádění ze sítě. Součástí je i zaváděcí skript, který automatizuje
všechny kroky k zavedení instalátoru. Moderní verze U-Bootu podporují vlastnost
automatického zavádění z TFTP, která se aktivuje v případě, že neexistuje
lokální úložné zařízení (MMC/SD, USB, IDE/SATA/SCSI). Předpokladem je, že máte
na síti DHCP server, který klientovi předá adresu TFTP serveru.
Pokud byste chtěli automatické zavádění z TFTP vyvolat z příkazového řádku
U-Bootu, můžete použít následující příkaz:
run bootcmd_dhcp
Alternativně můžete dodávaný zaváděcí skript nahrát ručně pomocí následujících
příkazů U-Bootu:
setenv autoload no
dhcp
tftpboot ${scriptaddr} /debian-installer/armhf/tftpboot.scr
source ${scriptaddr}
5.1.4. Zavedení z USB klíčenky přes U-Boot
Mnohé moderní verze U-Bootu podporují USB a umožňují zavádět z úložných USB
zařízení, jako jsou třeba USB klíčenky. Přesný postup se ale bohužel liší
systém od systému.
U-Boot v2014.10 přinesl sjednocené zpracování příkazové řádky a framework pro
automatické zavádění. To umožňuje vytvářet obecné zaváděcí obrazy, které
pracují na všech systémech implementujících tento framework. debian-installer
na těchto systémech podporuje instalaci z USB zařízení.
Pro vytvoření USB klíčenky pro instalaci Debianu musí USB klíčenka obsahovat
souborový systém podporovaný U-Bootem (novější verze obvykle podporují FAT16,
FAT32, ext2, ext3 a ext4). Na tento souborový systém rozbalte archiv hd-media
(viz 4.2.1 - "Where to Find Installation Files") a pak přikopírujte ISO obraz
prvního instalačního CD/DVD Debianu.
The autoboot framework in modern U-Boot versions works similar to the boot
ordering options in a PC BIOS/UEFI, i.e. it checks a list of possible boot
devices for a valid boot image and starts the first one it finds. If there is
no operating system installed, plugging in the USB stick and powering up the
system should result in starting the installer. You can also initiate the
USB-boot process any time from the U-Boot prompt by entering the "run
bootcmd_usb0" command.
Jedním problémem, se kterým byste se mohli potkat při zavádění z USB a použití
sériové konzole, je rozdílné nastavení přenosové rychlosti konzoly. Je-li v
U-Bootu nastavena proměnná console, předá ji zaváděcí skript jádru, aby ji
použilo jako primární konzoli a případně nastavilo přenosovou rychlost. Na
některých platformách specifikuje proměnná console i rychlost (např. "console=
ttyS0,115200"), zatímco na jiných obsahuje pouze název zařízení ("console=ttyS0
"). Pokud se výchozí přenosová rychlost U-Bootu (často 115200) liší od výchozí
přenosové rychlosti jádra (tradičních 9600), vede to ve druhém případě k
nečitelnému výstupu. Pokud to nastane, měli byste ručně upravit proměnnou
console, aby obsahovala správnou rychlost pro váš systém, a pak zavést
instalátor příkazem run bootcmd_usb0.
5.1.5. Použití předpřipravených obrazů SD karet
Pro mnoho systémů poskytuje Debian obrazy SD karet, které obsahují U-Boot
společně s debian-installerem. Tyto obrazy existují ve dvou variantách. Jedna
stahuje balíky ze sítě ( .../images/netboot/SD-card-images/ ), druhá slouží pro
offline instalaci z CD/DVD ( .../images/hd-media/SD-card-images/ ). Pro šetření
přenosového pásma jsou obrazy rozděleny na systémově závislou část "firmware.
<systém>.img.gz" a společnou část nazvanou "partition.img.gz".
Pro vytvoření kompletního obrazu je třeba tyto dvě části spojit. Na linuxových
systémech můžete použít třeba zcat:
zcat firmware.<systém>.img.gz partition.img.gz > kompletni_obraz.img
Na Windows musíte nejprve obě části rozbalit (např. pomocí programu 7-Zip) a
následně tyto rozbalené části spojit dohromady příkazem copy:
copy /b firmware.<systém>.img + partition.img kompletni_obraz.img
spuštěným v příkazovém řádku CMD.exe.
Kompletní obraz pak můžete zapsat na SD kartu. Na linuxových systémech můžete
použít třeba:
cat kompletni_obraz.img > /dev/SD_KARTA
Po zasunutí SD karty do instalovaného systému a jeho zapnutí se z SD karty
automaticky zavede instalační systém. Používáte-li variantu pro offline
instalaci, musíte instalačnímu systému zpřístupnit první instalační CD/DVD
Debianu na samostatném médiu, jako je například iso obraz prvního DVD uložený
na USB klíčence.
Až se v instalaci dostanete k rozdělení disků (viz krok 6.3.4 - "Rozdělení
disku a výběr přípojných bodů"), můžete na instalační SD kartě smazat či
nahradit libovolné oblasti, jelikož po zavedení instalátoru již tento běží
kompletně z operační paměti a přístup k SD kartě dále nepotřebuje. Pro
instalaci Debianu tak můžete využít plnou kapacitu SD karty. Nejjednodušším
způsobem, jak na kartě vytvořit optimální rozvržení oblastí, je nechat to na
instalačním systému (viz 6.3.4.2 - "Asistované dělení").
5.2. Zpřístupnění
Some users may need specific support because of e.g. some visual impairment.
Most accessibility features have to be enabled manually. Some boot parameters
can be appended to enable accessibility features. Note that on most
architectures the boot loader interprets your keyboard as a QWERTY keyboard.
5.2.1. Uživatelské rozhraní instalačního systému
Instalační systém Debianu podporuje několik rozhraní pro komunikaci s
uživatelem, které se liší v míře zpřístupnění. Například rozhraní text používá
čistý text, zatímco rozhraní newt využívá textová dialogová okna. Konkrétní
rozhraní si můžete zvolit před zavedením instalačního systému, jak je popsáno v
dokumentaci proměnné DEBIAN_FRONTEND v kapitole 5.3.2 - "Parametry instalačního
programu".
With the newt front-end (used mostly with braille), one mostly just selects
answers with arrow keys and presses Enter to validate the choice. Pressing Tab
or Shift - Tab allows to switch between dialog elements, and notably to access
the Go Back button, which brings back again to previous questions. Some dialogs
contain check boxes, which can be ticked on and off by pressing Space.
With the text front-end (used mostly with speech), one mostly selects answers
either by typing their number followed by pressing Enter, or by selecting an
answer with arrow keys, and pressing Enter to validate the choice. One can also
not type anything and just press Enter to simply accept the default value.
Typing < and pressing Enter brings back again to previous questions. When a
selection of choices has to be made (e.g. during task selection), one can type
! to express an empty selection.
5.2.2. Zařízení připojená rovnou na sběrnici
Některá zařízení pro zpřístupnění jsou dodávána jako karty zapojené uvnitř
počítače, které čtou text přímo z videopaměti. Aby tyto karty fungovaly, musíte
vypnout framebuffer zaváděcím parametrem fb=false. Tím však také snížíte počet
dostupných jazyků.
5.2.3. Kontrastní téma
For users with low vision, the installer can use a high-contrast color theme
that makes it more readable. To enable it, you can use the "Accessible high
contrast" entry from the boot screen with the d shortcut, or append the theme=
dark boot parameter.
5.2.4. Změna velikosti písma
Grafický instalátor obsahuje základní podporu pro změnu velikosti písma.
Klávesovými zkratkami Control++ resp. Control+- lze velikost písma zvětšit,
resp. zmenšit.
5.2.5. Záchranný režim, expertní a automatizované instalace
Expert, Rescue, and Automated installation choices are also available with
accessibility support. To access them, one has to first enter the "Advanced
options" submenu from the boot menu by typing a. When using a BIOS system (the
boot menu will have beeped only once), this has to be followed by Enter ; for
UEFI systems (the boot menu will have beeped twice) that must not be done.
Then, to enable speech synthesis, s can optionally be pressed (followed again
by Enter on BIOS systems but not on UEFI systems). From there, various
shortcuts can be used: x for expert installation, r for rescue mode, or a for
automated installation. Again these need to be followed by Enter when using a
BIOS system.
Volba automatizované instalace umožňuje nainstalovat Debian zcela automaticky
pomocí přednastavení. Tomuto způsobu se podrobně věnuje kapitola B - "
Automatizování instalací pomocí přednastavení".
5.2.6. Zpřístupnění v nainstalovaném systému
Problematikou zpřístupnění v nainstalovaném systému se zabývá wiki stránka
Debian Accessibility.
5.3. Zaváděcí parametry
Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se
používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo s
neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro schopno rozpoznat všechna
zařízení automaticky, ale v některých speciálních případech mu musíte trochu
pomoci.
Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna potřebná
zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné
vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete
systém zavést později poté, co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby
jádro korektně rozpoznalo váš hardware.
Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních jsou k
nalezení v Linux BootPrompt HOWTO. Následující text obsahuje popis jen
stěžejních parametrů. Vybrané problémy popisuje 5.4 - "Problémy s instalačním
systémem".
5.3.1. Boot serial console
If you are booting with a serial console, generally the kernel will autodetect
this. If you have a videocard (framebuffer) and a keyboard also attached to the
computer which you wish to boot via serial console, you may have to pass the
console=device argument to the kernel, where device is a serial device of the
target, which is usually something like ttyS0.
Někdy je potřeba zadat konkrétní parametry sériového portu, jako je jeho
rychlost a parita, např. console=ttyS0,9600n8. Další obvyklé rychlosti bývají
57600 a 115200. Ujistěte se, že tento parametr přidáte až za "---", aby se toto
nastavení zkopírovalo i do konfigurace zavaděče v instalovaném systému. (Pokud
to instalátor pro daný zavaděč umožňuje.)
Abyste zajistili, že instalace používá typ terminálu kompatibilní s vaším
emulátorem terminálu, můžete přidat parametr TERM=typ. Instalační systém
podporuje následující typy terminálů: linux, bterm, ansi, vt102 a dumb. Pro
sériovou konzoli v debian-installer je výchozím typem vt102. Používáte-li IPMI
konzoli, nebo virtualizační nástroj (např. QEMU/KVM), který sám o sobě nenabízí
konverzi do daných typů terminálu, můžete jej spustit uvnitř screen. To totiž
zajistí automatický převod na typ terminálu screen, který je velmi podobný typu
vt102.
5.3.2. Parametry instalačního programu
Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů^[2].
Mnoho parametrů má i svou zkrácenou formu, která usnadňuje zadávání a také
pomáhá obejít omezení příkazové řádky jádra. Pokud má parametr zkrácenou formu,
bude uvedena v závorce za dlouhou podobou. Krátkou formu preferujeme i v
příkladech této příručce.
debconf/priority (priority)
Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu zobrazených
otázek.
Standardní instalace používá nastavení priority=high, což znamená, že se
zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné zprávy
jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor upraví priority
otázek podle potřeb.
Když použijete parametr priority=medium, zobrazí se instalační menu a
získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití priority=low, nic se
nepřeskakuje a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je
ekvivalentní zaváděcí metodě expert). Hodnotou priority=critical se potlačí
všechny zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým. Pro
tyto potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty.
DEBIAN_FRONTEND
Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace probíhat. Dostupné
volby jsou:
☆ DEBIAN_FRONTEND=noninteractive
☆ DEBIAN_FRONTEND=text
☆ DEBIAN_FRONTEND=newt
☆ DEBIAN_FRONTEND=gtk
Výchozí rozhraní je DEBIAN_FRONTEND=newt. Pro instalaci přes sériovou
konzolu může být vhodnější DEBIAN_FRONTEND=text. Některé specializované
typy instalačních médií mohou nabízet jen omezený výběr rozhraní, nicméně
rozhraní newt a text by měla být dostupná na většině instalačních médií. Na
architekturách, kde to je možné, využívá grafický instalátor rozhraní gtk.
BOOT_DEBUG
Setting this boot parameter to 2 will cause the installer's boot process to
be verbosely logged. Setting it to 3 makes debug shells available at
strategic points in the boot process. (Exit the shells to continue the boot
process.)
BOOT_DEBUG=0
Toto je standardní hodnota.
BOOT_DEBUG=1
Upovídanější než obvykle.
BOOT_DEBUG=2
Spousty ladících informací.
BOOT_DEBUG=3
Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell,
ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell
ukončíte, bude zavádění pokračovat.
log_host, log_port
Způsobí, že instalátor nebude ukládat logovací hlášky jen do lokálního
souboru, ale bude je také posílat přes síť vzdálenému syslogu běžícímu na
zadaném počítači a portu. Jestliže parametr log_port vynecháte, bude se
předpokládat standardní port syslogu 514.
lowmem
Může vynutit, aby instalátor použil agresivnější nízkopaměťový režim, než
by nastavil podle skutečně dostupné paměti. Možné hodnoty jsou 1 a 2. Více
naleznete v 6.3.1.1 - "Kontrola dostupné paměti / nízkopaměťový režim".
noshell
Zabrání instalátoru, aby na druhé a třetí virtuální konzoli nabízel
interaktivní shell, což je užitečné při automatizovaných vzdálených
instalacích, kdy je fyzická bezpečnost omezena.
debian-installer/framebuffer (fb)
Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích jaderný
framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému zaznamenáte symptomy
jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou obrazovku nebo zamrznutí
instalace po několika minutách od spuštění, můžete framebuffer vypnout
parametrem fb=false.
debian-installer/theme (theme)
A theme determines how the user interface of the installer looks (colors,
icons, etc.). Which themes are available may differ per frontend. Currently
both the newt and gtk frontend have (apart from the default look) only one
additional theme named "dark" theme, which was designed for visually
impaired users. Set this theme by booting with theme=dark (there is also
the keyboard shortcut d for this in the boot menu).
netcfg/disable_autoconfig
Standardně se debian-installer snaží získat nastavení sítě přes automatické
nastavení sítě IPv6 a DHCP. Je-li získáno nějaké nastavení, instalační
systém se na nic nebude ptát a automaticky bude pokračovat v instalaci. K
ručnímu nastavení sítě se dostanete pouze v případě, že automatické
nastavení selže.
Máte-li tedy na místní síti DHCP server nebo IPv6 router, ale z nějakého
důvodu jej nechcete použít (protože např. pro účely instalace vrací špatné
hodnoty), můžete použít parametr netcfg/disable_autoconfig=true, kterým
zabráníte automatickému nastavení sítě (ať už verze 4 nebo 6) a rovnou
budete požádáni o ruční nastavení síťových údajů.
hw-detect/start_pcmcia
Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na
hodnotu false. Některé notebooky jsou totiž nechvalně známé tím, že při
startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém.
preseed/url (url)
Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se má
provést automatická instalace, viz 4.4 - "Automatická Instalace".
preseed/file (file)
Zde můžete zadat soubor s přednastavením, podle kterého se má provést
automatická instalace, viz 4.4 - "Automatická Instalace".
preseed/interactive
Nastavením na hodnotu true se zobrazí i otázky, které byly přednastaveny.
To může být užitečné pro testování nebo ladění souboru s přednastavením.
Nastavení se neprojeví u otázek, které byly zadány jako parametry při
zavádění systému. Pro ty však existuje speciální syntaxe, viz B.5.2 -
"Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot".
auto-install/enable (auto)
Při nastavení na hodnotu true odsune otázky obvykle zobrazované před
začátkem přednastavení až za nastavení sítě. Podrobnosti o automatizaci
instalací pomocí této možnosti naleznete v části B.2.3 - "Automatický
režim".
finish-install/keep-consoles
Během instalací skrze sériovou nebo správcovskou konzoli jsou tradiční
virtuální konzoly (VT1-VT6) v souboru /etc/inittab zakázány. Chcete-li tomu
zabránit, nastavte na hodnotu true.
cdrom-detect/eject
By default, before rebooting, debian-installer automatically ejects the
optical media used during the installation. This can be unnecessary if the
system does not automatically boot off such media. In some cases it may
even be undesirable, for example if the optical drive cannot reinsert the
media itself and the user is not there to do it manually. Many slot
loading, slim-line, and caddy style drives cannot reload media
automatically.
Pro zakázání automatického vysunutí nastavte parametr na hodnotu false.
base-installer/install-recommends (recommends)
Nastavením na hodnotu false se systém pro správu balíků nebude pokoušet o
instalaci doporučených balíků jak během instalace, tak později v
nainstalovaném systému. Více naleznete v kapitole 6.3.5 - "Instalace
základního systému".
Použitím této volby můžete získat štíhlejší systém, ale také je možné, že
zmizí některé vlastnosti, které byste normálně od systému očekávali. Pro
získání požadované funkcionality pak můžete ručně doinstalovat některé
vybrané doporučované balíky, nicméně musíte vědět, které balíky potřebujete
a proto by tuto možnost měli používat pouze zkušení harcovníci.
debian-installer/allow_unauthenticated
Instalační systém vyžaduje, aby byly všechny repositáře autentizovány
známým gpg klíčem. Nastavením na hodnotu true můžete autentizaci potlačit.
Varování: Nebezpečné, není doporučeno.
rescue/enable
Nastavíte-li tento parametr na hodnotu true, spustí se místo běžné
instalace záchranný režim. Viz 8.6 - "Obnovení poškozeného systému".
5.3.3. Použití zaváděcích parametrů pro zodpovězení otázek
Na stejném místě, kam se zadávají parametry pro jádro nebo instalační program,
můžete zadat odpověď na téměř každou otázku, se kterou se můžete při instalaci
potkat. Tato možnost se využívá spíše ve specifických případech a je zde
vypsáno jen několik příkladů. Podrobnější informace naleznete v dodatku B.2.2 -
"Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení".
debian-installer/language (language), debian-installer/country (country),
debian-installer/locale (locale)
Existují dva způsoby, jak nastavit jazyk, zemi a místní prostředí (locale)
instalace a následně nainstalovaného systému.
První a nejjednodušší je použít pouze parametr locale. Jazyk a země se pak
z této hodnoty odvodí automaticky. Například locale=de_CH.UTF-8 vybere jako
výchozí jazyk němčinu, jako zemi Švýcarsko a výchozí locale v
nainstalovaném systému bude de_CH.UTF-8. Nevýhodou je skutečnost, že takto
nelze nastavit všechny možné kombinace jazyka, země a locale.
Druhou, pružnější, možností je zadat jazyk (language) a zemi (country)
samostatně, přičemž můžete volitelně použít i parametr locale, kterým
nastavíte výchozí locale instalovaného systému. Například můžete systému
sdělit, že se nacházíte v Německu, ale rádi byste používali anglické
prostředí v jeho britském standardu: language=en country=DE locale=
en_GB.UTF-8.
anna/choose_modules (modules)
Pomocí tohoto parametru můžete nechat automaticky nahrát komponenty
instalačního systému, které se implicitně nenahrávají. Příkladem užitečných
komponent jsou openssh-client-udeb (během instalace můžete využívat scp) a
ppp-udeb (podporuje nastavení PPPoE, viz D.4 - "Jak nainstalovat Debian GNU
/Linux pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE)").
netcfg/disable_autoconfig
Set to true if you want to disable IPv6 autoconfiguration and DHCP and
instead force static network configuration.
mirror/protocol (protocol)
Instalační systém standardně používá pro stažení souborů ze zrcadel Debianu
protokol http a při standardní prioritě otázek nelze za běhu změnit na ftp.
nastavením tohoto parametru na hodnotu ftp můžete instalátor donutit, aby
použil právě tento protokol. Ftp zrcadlo nemůžete vybrat z připraveného
seznamu, vždy jej musíte zadat ručně.
tasksel:tasksel/first (tasks)
Tímto parametrem můžete nainstalovat úlohy, které nejsou při instalaci v
interaktivním seznamu úloh dostupné. Příkladem budiž úloha kde-desktop.
Více informací naleznete v části 6.3.6.2 - "Výběr a instalace softwaru".
5.3.4. Předávání parametrů jaderným modulům
Jestliže jsou ovladače zakompilovány přímo do jádra, můžete jim předávat
parametry tak, jak je popsáno v dokumentaci k jádru. Pokud však jsou ovladače
zkompilovány jako moduly, znamená to, že jsou při instalaci zaváděny odlišným
způsobem než při zavádění nainstalovaného systému a nemůžete jim předat
parametry klasickým postupem. Musíte použít speciální syntaxi, kterou
instalátor rozpozná a zařídí, aby se tyto parametry uložily do příslušných
konfiguračních souborů a posléze se v pravý čas použily. Tyto parametry se
automaticky přenesou i do nainstalovaného systému.
Poznamenejme, že v dnešní době je používání parametrů modulů téměř raritou,
protože jádro ve většině případů správně rozpozná přítomný hardware a nastaví
pro něj vhodné hodnoty automaticky. Pokud tomu tak není, stále můžete použít
ruční nastavení.
Syntaxe pro nastavení parametrů modulu je následující:
název_modulu.název_parametru=hodnota
Potřebujete-li modulu předat několik parametrů, stačí syntaxi několikrát
zopakovat. Například pro nastavení staré síťové karty 3Com, aby použila
konektor BNC (koaxiální) a IRQ 10, zadali-byste:
3c509.xcvr=3 3c509.irq=10
5.3.5. Zapsání jaderných modulů na černou listinu
Někdy je nutné zanést modul na černou listinu a zabránit tak jádru a udevu, aby
jej automaticky zavedli. Jedním z důvodů bývá ten, že modul způsobuje na vašem
hardwaru problémy. Někdy také jádro registruje pro jedno zařízení dva ovladače,
což může vytvářet problémy v případech, kdy jsou tyto ovladače navzájem
konfliktní, nebo pokud zařízení funguje správně jen s jedním z ovladačů a jádro
nejprve zavede ten chybný ovladač.
Moduly můžete na černou listinu přidat následovně: jméno_modulu.blacklist=yes.
Prakticky to znamená, že se modul zapíše do souboru /etc/modprobe.d/
blacklist.local, což ho vyřadí jak během instalace, tak v nově nainstalovaném
systému.
Poznamenejme, že modul stále může být zaveden explicitně přímo instalačním
systémem. Předejít tomu můžete instalací v expertním režimu a odebráním modulu
ze seznamu modulů, který se zobrazuje během několika fází rozpoznávání
hardwaru.
5.4. Problémy s instalačním systémem
5.4.1. Reliability of optical media
Sometimes, especially with older drives, the installer may fail to boot from an
optical disc. The installer may also -- even after booting successfully from
such disc -- fail to recognize the disc or return errors while reading from it
during the installation.
Možných příčin je spousta a můžeme zde vypsat jen ty nejběžnější, resp. můžeme
zmínit obecné postupy. Zbytek je na vás.
Nejprve byste měli vyzkoušet dvě nejjednodušší věci.
• If the disc does not boot, check that it was inserted correctly and that it
is not dirty.
• If the installer fails to recognize the disc, try just running the option
Detect and mount installation media a second time. Some DMA related issues
with very old CD-ROM drives are known to be resolved in this way.
If this does not work, then try the suggestions in the subsections below. Most,
but not all, suggestions discussed there are valid for CD-ROM and DVD.
If you cannot get the installation working from optical disc, try one of the
other installation methods that are available.
5.4.1.1. Běžné problémy
• Některé starší CD mechaniky nepodporují čtení disků vypálených na novějších
vypalovačkách vyššími rychlostmi.
• Některé hodně staré CD mechaniky nefungují správně při povoleném DMA "
direct memory access".
5.4.1.2. Jak zjistit o problému co nejvíce (a možná jej vyřešit)
If the optical disc fails to boot, try the suggestions listed below.
• Check that your BIOS/UEFI actually supports booting from optical disc (only
an issue for very old systems) and that booting from such media is enabled
in the BIOS/UEFI.
• If you downloaded an iso image, check that the md5sum of that image matches
the one listed for the image in the MD5SUMS file that should be present in
the same location as where you downloaded the image from.
$ md5sum debian-testing-i386-netinst.iso
a20391b12f7ff22ef705cee4059c6b92 debian-testing-i386-netinst.iso
Next, check that the md5sum of the burned disc matches as well. The
following command should work. It uses the size of the image to read the
correct number of bytes from the disc.
$ dd if=/dev/cdrom | \
> head -c `stat --format=%s debian-testing-i386-netinst.iso` | \
> md5sum
a20391b12f7ff22ef705cee4059c6b92 -
262668+0 records in
262668+0 records out
134486016 bytes (134 MB) copied, 97.474 seconds, 1.4 MB/s
If, after the installer has been booted successfully, the disc is not detected,
sometimes simply trying again may solve the problem. If you have more than one
optical drive, try changing the disc to the other drive. If that does not work
or if the disc is recognized but there are errors when reading from it, try the
suggestions listed below. Some basic knowledge of Linux is required for this.
To execute any of the commands, you should first switch to the second virtual
console (VT2) and activate the shell there.
• Zkontrolujte podezřelé hlášky na čtvrté virtuální konzoli, nebo si editorem
nano prohlédněte obsah souboru /var/log/syslog. Poté zkontrolujte výstup
příkazu dmesg.
• Check in the output of dmesg if your optical drive was recognized. You
should see something like (the lines do not necessarily have to be
consecutive):
ata1.00: ATAPI: MATSHITADVD-RAM UJ-822S, 1.61, max UDMA/33
ata1.00: configured for UDMA/33
scsi 0:0:0:0: CD-ROM MATSHITA DVD-RAM UJ-822S 1.61 PQ: 0 ANSI: 5
sr0: scsi3-mmc drive: 24x/24x writer dvd-ram cd/rw xa/form2 cdda tray
cdrom: Uniform CD-ROM driver Revision: 3.20
If you don't see something like that, chances are the controller your drive
is connected to was not recognized or may be not supported at all. If you
know what driver is needed for the controller, you can try loading it
manually using modprobe.
• Check that there is a device node for your optical drive under /dev/. In
the example above, this would be /dev/sr0. There should also be a /dev/
cdrom.
• Use the mount command to check if the optical disc is already mounted; if
not, try mounting it manually:
$ mount /dev/hdc /cdrom
Check if there are any error messages after that command.
• Check if DMA is currently enabled:
$ cd /proc/ide/hdc
$ grep using_dma settings
using_dma 1 0 1 rw
A "1" in the first column after using_dma means it is enabled. If it is,
try disabling it:
$ echo -n "using_dma:0" >settings
Make sure that you are in the directory for the device that corresponds to
your optical drive.
• If there are any problems during the installation, try checking the
integrity of the installation media using the option near the bottom of the
installer's main menu. This option can also be used as a general test if
the disc can be read reliably.
5.4.2. Zaváděcí konfigurace
Pokud se jádro zasekne během zavádění, nerozezná připojená zařízení, nebo disky
nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte parametry jádra, kterými
se zabývá 5.3 - "Zaváděcí parametry".
V některých případech může za nefunkčnost zařízení chybějící firmware, jak
popisují části 2.2 - "Ovladače vyžadující firmware" a 6.4 - "Nahrání
chybějícího firmwaru".
5.4.3. Význam hlášek při zavádění jádra
Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu can't find ..., ...
not present, can't initialize ... nebo this driver release depends on ....
Většina těchto hlášení je neškodná. Vy je vidíte proto, že jádro instalačního
systému je přeloženo tak, aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými
hardwarovými konfiguracemi a mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě
že žádný počítač asi nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik
nenalezených zařízení. Také se může stát, že se zavádění na chvíli zastaví. To
se stává při čekání na odpověď od zařízení, které v systému chybí. Pokud se vám
zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš dlouhá, můžete si později vytvořit
vlastní jádro (viz 8.5 - "Kompilace nového jádra").
5.4.4. Hlášení problémů s instalací
If you get through the initial boot phase but cannot complete the install, the
menu option Save debug logs may be helpful. It lets you store system error logs
and configuration information from the installer on a storage medium, or
download them using a web browser. This information may provide clues as to
what went wrong and how to fix it. If you are submitting a bug report, you may
want to attach this information to the bug report.
Další užitečné informace můžete najít během instalace v adresáři /var/log/ a
později v novém systému ve /var/log/installer/.
5.4.5. Pošlete nám zprávu o instalaci
If you still have problems, please submit an installation report (in English
please, whenever possible). We also encourage installation reports to be sent
even if the installation is successful, so that we can get as much information
as possible on the largest number of hardware configurations.
Zprávy o instalaci budou publikovány v našem systému sledování chyb (BTS, Bug
Tracking System) a budou přeposlány do veřejného diskusního listu. Proto se
ujistěte, že použijete emailovou adresu, u které vám nevadí, že bude
zveřejněna.
Máte-li funkční systém s Debianem, je nejjednodušší zaslat zprávu pomocí balíku
reportbug. Nainstalujte si potřebné balíky (apt install installation-report
reportbug), nastavte reportbug podle kapitoly 8.4.2 - "Odesílání pošty mimo
systém" a spusťte příkaz reportbug installation-reports.
Alternatively you can use this template when filling out installation reports,
and file the report as a bug report against the installation-reports pseudo
package, by sending it to <submit@bugs.debian.org>.
Package: installation-reports
Boot method: <How did you boot the installer? CD/DVD? USB stick? Network?>
Image version: <Full URL to image you downloaded is best>
Date: <Date and time of the install>
Machine: <Description of machine (eg, IBM Thinkpad R32)>
Processor:
Memory:
Partitions: <df -Tl will do; the raw partition table is preferred>
Output of lspci -knn (or lspci -nn):
Base System Installation Checklist:
[O] = OK, [E] = Error (please elaborate below), [ ] = didn't try it
Initial boot: [ ]
Detect network card: [ ]
Configure network: [ ]
Detect media: [ ]
Load installer modules: [ ]
Detect hard drives: [ ]
Partition hard drives: [ ]
Install base system: [ ]
Clock/timezone setup: [ ]
User/password setup: [ ]
Install tasks: [ ]
Install boot loader: [ ]
Overall install: [ ]
Comments/Problems:
<Description of the install, in prose, and any thoughts, comments
and ideas you had during the initial install.>
Please make sure that any installation logs that you think would
be useful are attached to this report. (You can find them in the installer
system in /var/log/ and later on the installed system under
/var/log/installer.) Please compress large files using gzip.
In the bug report, describe what the problem is, including the last visible
kernel messages in the event of a kernel hang. Describe the steps that you did
which brought the system into the problem state.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
^[2] S aktuálními jádry (od verze 2.6.9) lze použít až 32 parametrů a 32
proměnných prostředí. Pokud tato čísla překročíte, jádro zpanikaří. Další
omezení je, že se celá příkazová řádka jádra musí vejít do 255 znaků. Cokoliv
nad tuto délku může být v tichosti oříznuto.
Kapitola 6. Používáme instalační program Debianu
Obsah
6.1. Základní principy
6.2. Úvod do komponent
6.3. Použití jednotlivých komponent
6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru
6.3.2. Nastavení uživatelů a hesel
6.3.3. Nastavení hodin a časového pásma
6.3.4. Rozdělení disku a výběr přípojných bodů
6.3.5. Instalace základního systému
6.3.6. Instalace dodatečného softwaru
6.3.7. Nastavení zavádění systému
6.3.8. Dokončení instalace
6.3.9. Řešení problémů
6.3.10. Installation over network-console
6.4. Nahrání chybějícího firmwaru
6.4.1. Příprava média
6.4.2. Firmware a instalovaný systém
6.4.3. Completing the Installed System
6.5. Customization
6.5.1. Installing an alternative init system
6.1. Základní principy
For this architecture the installer uses a text-based user interface. A
graphical user interface is currently not available.
Instalační program Debianu se skládá z mnoha malých, jednoúčelových komponent.
Každá komponenta má na starosti jeden krok instalace (od úvodního dialogu pro
výběr jazyka až po závěrečný restart do nového systému). Komponenty se snaží
pracovat samostatně, ale pokud je to nutné, zeptají se uživatele na další
postup.
Otázky samotné mají přiřazeny různé priority. Uživatel si může nastavit úroveň
zobrazených otázek, takže uživatel začátečník se nemusí zatěžovat nepodstatnými
věcmi (instalační program dosadí "rozumné" hodnoty). Implicitně se
debian-installer ptá pouze na otázky s vysokou prioritou, což vede k poměrně
automatickému procesu s minimem uživatelských zásahů.
Pokud se vyskytne problém, zobrazí se chybová obrazovka s popisem problému a
následně se objeví hlavní menu instalačního programu, kde můžete situaci
napravit. V ideálním případě uživatel menu vůbec neuvidí a bude pouze odpovídat
na otázky jednotlivých komponent. Oznámení o vážných problémech mají nastavenou
"kritickou" prioritu, tudíž budou zobrazeny vždy.
Některá výchozí nastavení instalačního programu lze změnit pomocí zaváděcích
parametrů při startu debian-installeru. Například pokud si chcete vynutit
statické nastavení sítě (implicitně se používá DHCP nebo automatické nastavení
IPv6), použijte parametr netcfg/disable_autoconfig=true. Seznam dostupných
parametrů naleznete v kapitole 5.3.2 - "Parametry instalačního programu".
Pokročilí uživatelé jistě ocení přístup do (standardně skrytého) menu, ve
kterém mohou kontrolovat každý krok instalace. Menu vyvoláte tak, že při startu
přidáte zaváděcí parametr priority=medium.
Jestliže váš hardware vyžaduje zadat při instalaci jaderných modulů nějaké
parametry, je nutné spustit instalační program v "expertním" režimu. Toho
docílíte tak, že spustíte instalátor příkazem expert, nebo použijete zaváděcí
parametr priority=low. Expertní režim vám dá plnou kontrolu nad instalačním
procesem.
In the text-based environment the use of a mouse is not supported. Here are the
keys you can use to navigate within the various dialogs. The Tab or right arrow
keys move "forward", and the Shift+Tab or left arrow keys move "backward"
between displayed buttons and selections. The up and down arrow select
different items within a scrollable list, and also scroll the list itself. In
addition, in long lists, you can type a letter to cause the list to scroll
directly to the section with items starting with the letter you typed and use
Pg-Up and Pg-Down to scroll the list in sections. The space bar selects an item
such as a checkbox. Use Enter to activate choices.
Některé dialogy mohou obsahovat podrobnější nápovědu, což je indikováno ve
spodním řádku obrazovky textem "F1 nápověda".
Chybové hlášky jsou přesměrovány na čtvrtou konzolu (známou jako tty4). Do této
konzoly se můžete přepnout klávesami Levý Alt+F4 (držte levou klávesu Alt a
stiskněte funkční klávesu F4). Zpět do instalačního programu se vrátíte stiskem
Levý Alt+F1.
Hlášky ze třetí konzoly se také ukládají do souboru /var/log/syslog. Po
instalaci jej naleznete v novém systému pod jménem /var/log/installer/syslog.
Další hlášky instalace můžete najít v adresáři /var/log/, nebo po instalaci ve
/var/log/installer/.
6.2. Úvod do komponent
V následujícím seznamu komponent instalačního programu je uveden pouze stručný
popis komponenty. Detaily použití konkrétní komponenty jsou v 6.3 - "Použití
jednotlivých komponent".
main-menu
Zobrazuje seznam komponent, které můžete spustit. Hlavní menu má prioritu "
normální", takže se nezobrazí při "vysoké" (přednastaveno) nebo "kritické"
prioritě. Pokud se vyskytne problém, který vyžaduje zásah uživatele, je
priorita otázek dočasně snížena a objeví se menu, ve kterém můžete problém
odstranit.
Zpět do menu se můžete dostat opakovaným stiskem tlačítka Jít zpět.
localechooser
Umožní uživateli výběr jazyka, země a národního prostředí, které se použijí
jak během instalace, tak v novém systému. Za předpokladu, že je překlad
kompletní, bude instalační program zobrazovat zprávy ve vybraném jazyce.
Pokud není, některé texty se zobrazí anglicky.
console-setup
Shows a list of keyboard (layouts), from which the user chooses the one
which matches his own model.
hw-detect
Automaticky rozpozná většinu zařízení připojených k počítači (síťové karty,
pevné disky, PCMCIA).
cdrom-detect
Looks for and mounts a Debian installation media.
netcfg
Nastaví síťová připojení, aby se mohl zbytek systému instalovat ze sítě.
iso-scan
Hledá souborové systémy ISO-9660, které se nachází na pevném disku v podobě
ISO obrazů.
choose-mirror
Předloží seznam zrcadel s debianími archivy, ze kterého si můžete vybrat,
odkud se balíky stáhnou.
cdrom-checker
Checks integrity of installation media. This way, the user may assure him/
herself that the installation image was not corrupted.
lowmem
Lowmem se snaží rozpoznat systémy s malou operační pamětí a poté se v
určitých okamžicích snaží z paměti odstranit nepotřebné části
debian-installeru. Poznamenejme, že to provádí na úkor funkčnosti
instalačního programu.
anna
Anna's Not Nearly APT. Installs packages which have been retrieved from the
chosen mirror or installation media.
user-setup
Nastaví heslo uživatele root a vytvoří neprivilegovaného uživatele pro
běžnou práci.
clock-setup
Aktualizuje systémové hodiny a určí, zda jsou nastaveny na univerzální
koordinovaný čas.
tzsetup
Podle dříve zvolené kombinace jazyk/země nastaví časové pásmo.
partman
Umožní vám rozdělit disky připojené k systému, vytvořit souborové systémy
na vybraných oblastech a svázat je s přípojnými body. Součástí programu je
i možnost automatického rozdělení disku, nebo podpora pro LVM. Partman je
nyní v Debianu upřednostňovaným dělicím programem.
partman-lvm
Pomůže s nastavením LVM (Logical Volume Manager, tedy česky manažer
logických svazků).
partman-md
Umožní vám nastavit softwarový RAID (Redundant Array of Inexpensive Disks).
Tento softwarový RAID bývá obvykle lepší než levné (pseudohardwarové) RAID
řadiče na novějších základních deskách.
base-installer
Nainstaluje základní množinu balíků, které jsou potřeba pro samostatný běh
Debianu.
apt-setup
Nastaví apt, což se většinou děje automaticky na základě média, ze kterého
je spuštěn instalační systém.
pkgsel
Umožní vybrat a nainstalovat dodatečný software pomocí nástroje tasksel.
os-prober
Umí rozpoznat operační systémy nainstalované na počítači. Tuto informaci
pak předá následující komponentě (bootloader-installer), která vám může
nabídnout možnost přidat objevené operační systémy do startovacího menu
zavaděče. Takto si můžete při startu počítače vybrat, který operační systém
chcete zavést.
bootloader-installer
The various bootloader installers each install a boot loader program on the
hard disk, which is necessary for the computer to start up using Linux
without using a USB stick or CD-ROM. Many boot loaders allow the user to
choose an alternate operating system each time the computer boots.
shell
Umožní vám spustit shell (buď z menu, nebo na druhé konzoli).
save-logs
Provides a way for the user to record information on a USB stick, network,
hard disk, or other media when trouble is encountered, in order to
accurately report installer software problems to Debian developers later.
6.3. Použití jednotlivých komponent
V této části podrobně popíšeme každou komponentu instalačního programu.
Komponenty jsou seskupeny do celků podle kontextu, ve kterém se během instalace
vyskytují. Poznamenejme, že při instalaci se nemusí vždy využít všechny
komponenty -- to závisí na způsobu instalace a na dostupném hardwaru.
6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru
Předpokládejme, že debian-installer úspěšně nastartoval a nyní se díváte na
jeho první obrazovku. V tento okamžik je debian-installer ještě poměrně hloupý
a nepoužitelný. Neví nic o hardwaru vašeho počítače, nezná váš preferovaný
jazyk a dokonce ani netuší, jaký úkol mu byl přidělen. Ale nebojte se. Jako
správný průzkumník začne debian-installer zkoumat své okolí a po nějaké době
bude mít slušný přehled o okolním hardwaru. Poté se pokusí nalézt zbytek svých
komponent a sám sebe přemění ve schopný, dobře vychovaný program. Bohužel,
stále existují věci, se kterými si debian-installer nedokáže poradit a proto mu
musíte trošku pomoci (například vybrat jazyk, ve kterém má instalace probíhat,
odsouhlasit rozložení klávesnice a podobně).
Během této fáze si jistě všimnete, že debian-installer několikrát rozpoznává
hardware. Poprvé je úzce zaměřen na hardware, který by mohl obsahovat další
části instalačního programu, tj. CD mechaniky nebo síťové karty. Další
rozpoznávání hardwaru probíhá později, když se hledají pevné disky, protože
před prvním rozpoznáváním ještě nemusí být k dispozici všechny ovladače.
Při rozpoznávání hardwaru si debian-installer kontroluje, zda ovladače pro
nalezený hardware vyžadují zavedeni firmwaru. Jestliže požadovaný firmware není
dostupný, zobrazí se nabídka na jeho nahrání z výměnného média. Podrobnosti
naleznete v části 6.4 - "Nahrání chybějícího firmwaru".
6.3.1.1. Kontrola dostupné paměti / nízkopaměťový režim
Jednou z prvních věcí, které debian-installer zkontroluje, je velikost operační
paměti. Pokud má váš systém málo paměti, tak se tato komponenta pokusí provést
změny v instalačním procesu tak, aby byla instalace možná i na tomto počítači.
Prvním krokem ke snížení paměťové náročnosti je vyhození všech překladů, což
znamená že instalace bude probíhat pouze v angličtině. Samozřejmě, že po
dokončení instalace si můžete systém lokalizovat dle potřeb (viz Lokalizace
Debianu).
Pokud to nestačí, instalace přejde na dietu, při které nahraje pouze ty
komponenty, které jsou nezbytné pro dokončení základní instalace. Tím se o něco
sníží funkčnost systému. Sice budete mít možnost nahrát dodatečné komponenty
ručně, ale mějte na paměti, že každá komponenta znamená další paměť a proto se
může stát, že instalace selže.
If the installer runs in low memory mode, it is recommended to create a
relatively large swap partition (1-2GB). The swap partition will be used as
virtual memory and thus increases the amount of memory available to the system.
The installer will activate the swap partition as early as possible in the
installation process. Note that heavy use of swap will reduce performance of
your system and may lead to high disk activity.
I přes tato opatření je možné, že instalace zamrzne, nebo že jádro odstřelí
některé procesy, protože systému dojde paměť (v syslogu a na 4. konzoli by se
to mělo projevit hláškami Out of memory).
Například máme zprávu, že při nedostatku paměti a odkládacího prostoru selže
vytváření velkého souborového systému typu ext3. Pokud nepomůže zvětšení
odkládacího prostoru, můžete zkusit vytvořit souborový systém jako ext2 a
později po instalaci oblast převést na ext3.
Důraznější nízkopaměťový režim lze vynutit i v případech, kdy by podle dostupné
paměti měla fungovat jeho mírnější varianta nebo dokonce i běžná instalace.
Stačí použít parametr "lowmem", jak popisuje část 5.3.2 - "Parametry
instalačního programu".
6.3.1.2. Výběr místního prostředí
In most cases the first questions you will be asked concern the selection of
localization options to be used both for the installation and for the installed
system. The localization options consist of language, location and locales.
The language you choose will be used for the rest of the installation process,
provided a translation of the different dialogs is available. If no valid
translation is available for the selected language, the installer will default
to English.
The selected geographic location (in most cases a country) will be used later
in the installation process to select the correct time zone and a Debian mirror
appropriate for that country. Language and country together will help determine
the default locale for your system and select the correct keyboard layout.
You will first be asked to select your preferred language. The language names
are listed both in English (left side) and in the language itself (right side);
the names on the right side are also shown in the proper script for the
language. The list is sorted on the English names. At the top of the list is an
extra option that allows you to select the "C" locale instead of a language.
Choosing the "C" locale will result in the installation proceeding in English;
the installed system will have no localization support as the locales package
will not be installed.
Next you will be asked to select your geographic location. If you selected a
language that is recognized as an official language for more than one country^
[3], you will be shown a list of only those countries. To select a country that
is not in that list, choose other (the last option). You will then be presented
with a list of continents; selecting a continent will lead to a list of
relevant countries on that continent.
If the language has only one country associated with it, a list of countries
will be displayed for the continent or region the country belongs to, with that
country selected as the default. Use the Jít zpět option to select countries on
a different continent.
Poznámka
It is important to select the country where you live or where you are located
as it determines the time zone that will be configured for the installed
system.
If you selected a combination of language and country for which no locale is
defined and there exist multiple locales for the language, then the installer
will allow you to choose which of those locales you prefer as the default
locale for the installed system^[4]. In all other cases a default locale will
be selected based on the selected language and country.
Všechna prostředí automaticky používají jako výchozí kódování UTF-8.
Instalujete-li s nízkou prioritou otázek, bude vám nabídnuta možnost výběru
dodatečných prostředí (nezávislých na předchozí volbě jazyka a umístění) a také
možnost instalace zastaralých prostředí^[5]. Jestliže vyberete více prostředí,
budete ještě dotázáni, které z nich se má použít jako výchozí.
6.3.1.3. Výběr klávesnice
Klávesnice bývají obvykle přizpůsobeny znakům používaným v daném jazyce.
Vyberte klávesnici, která odpovídá vašemu národnímu rozložení, nebo je alespoň
velmi podobná. Po skončení instalace si můžete vybrat vhodné klávesové
rozložení z mnohem většího spektra (jako uživatel root spusťte příkaz
dpkg-reconfigure keyboard-configuration).
Šipkami přesuňte kurzor na vybrané klávesové rozložení a stiskněte Enter.
(Šipky by měly být na všech klávesnicích na stejném místě, takže jsou nezávislé
na zvoleném rozložení.)
6.3.1.4. Hledání instalačního ISO obrazu
Při instalaci metodou hd-media nastane okamžik, kdy budete muset instalační
program navést k ISO obrazu instalačního systému Debianu, na kterém se nachází
zbytek instalačních souborů. Abyste obraz nemuseli hledat ručně, pomůže vám s
tímto úkolem komponenta iso-scan.
iso-scan nejprve připojí všechna bloková zařízení (např. diskové oblasti), na
kterých se nachází známý souborový systém a poté na nich hledá soubory končící
příponou .iso (resp. .ISO). Po nalezení každého iso obrazu si iso-scan
zkontroluje jeho obsah a zjistí, zda se jedná o planý obraz instalačního CD.
Pokud ano, máme vyhráno a instalace může pokračovat. V opačném případě se hledá
další obraz. Pokud toto hledání neuspěje, ještě není vše ztraceno. První pokus
totiž kvůli rychlosti prohledává pouze kořenový adresář a první úroveň jeho
podadresářů. Tzn. nalezne /cokoliv.iso, /data/cokoliv.iso, ale ne /data/tmp/
cokoliv.iso.
Selhalo-li tedy první hledání, iso-scan se zeptá, zda chcete spustit
důkladnější proces. Tento druhý pokus se nedívá pouze do nejvyšších adresářů,
ale opravdu prohledá celý disk.
Pokud iso-scan neuspěje ani na druhý pokus, vraťte se zpět do původního
operačního systému a zkontrolujte, zda má soubor správnou příponu (končící na
.iso), zda je umístěn na souborovém systému, který umí debian-installer
rozpoznat a zda není iso obraz poškozený (zkontrolujte kontrolní součet).
Zkušenější unixoví uživatelé mohou vše provést bez restartu počítače na druhé
konzoli.
Note that the partition (or disk) hosting the ISO image can't be reused during
the installation process as it will be in use by the installer. To work-around
this, and provided that you have enough system memory, the installer can copy
the ISO image into RAM before mounting it. This is controlled by the low
priority iso-scan/copy_iso_to_ram debconf question (it is only asked if the
memory requirement is met).
6.3.1.5. Nastavení sítě
Pokud na začátku toho kroku instalátor zjistí, že máte více síťových rozhraní,
budete si muset vybrat jedno, které použijete jako hlavní, tj. to, ze kterého
budete instalovat. Zbylá rozhraní zůstanou nenastavena a budete je muset
nastavit po skončení instalace ručně -- viz manuálová stránka interfaces(5).
6.3.1.5.1. Automatické nastavení sítě
Implicitně se debian-installer snaží nastavit síť automaticky přes DHCP. Pokud
DHCP uspěje, vše je nastaveno. Jestliže DHCP skončí s chybou, může být příčina
téměř kdekoliv -- od vypojeného síťového kabelu až po špatně nastaveného DHCP
démona. Také je možné, že na místní síti vůbec DHCP server nemáte. K
přesnějšímu určení problému možná pomohou chybové hlášky na čtvrté konzoli. Ať
už je chyba kdekoliv, budete dotázáni, zda chcete znovu zkusit DHCP, nebo zda
nastavíte síť ručně. DHCP servery jsou někdy docela pomalé, takže pokud jste si
jisti, že vše ostatní je v pořádku, klidně to zkuste znovu. Jestliže
automatické nastavení selhává opakovaně, zvolte ruční nastavení sítě.
6.3.1.5.2. Ruční nastavení sítě
Při ručním nastavení sítě vás netcfg vyzve k zadání údajů z 3.3 - "Dále budete
potřebovat" (IP adresa, Síťová maska, Brána, Adresy jmenných serverů a Název
počítače). Pokud k instalaci používáte bezdrátové připojení, budete dotázáni
ještě na Bezdrátové ESSID (název bezdrátové sítě) a WEP klíč nebo přístupovou
frázi WPA/WPA2.
Poznámka
Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa vaší sítě je bitovým
součinem IP adresy a síťové masky. Výchozí vysílací adresu spočítá jako bitový
součet IP adresy systému a bitového doplňku síťové masky. Program se také
pokusí odhadnout adresu brány. Pokud některý údaj nebudete znát, ponechte u něj
přednastavenou hodnotu. Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit v
souboru /etc/network/interfaces.
6.3.1.5.3. IPv4 a IPv6
debian-installer od verze 7.0 ("Wheezy") podporuje kromě "tradičního" síťového
protokolu IPv4 též protokol IPv6. Podporovány jsou všechny kombinace: samotné
IPv4, samotné IPv6, i smíšené nastavení.
Automatické nastavení sítě se v případě IPv4 děje prostřednictvím DHCP (Dynamic
Host Configuration Protocol). Automatické nastavení IPv6 podporuje bezstavové
nastavení pomocí NDP (Neighbor Discovery Protocol - včetně přiřazení
rekurzivního DNS serveru (RDNSS)), stavové nastavení přes DHCPv6 i smíšené
stavové/bezstavové nastavení (přiřazení adresy přes NDP, získání dalších
parametrů přes DHCPv6).
6.3.2. Nastavení uživatelů a hesel
Těsně před nastavením hodin vám instalační systém umožní nastavit účet "root" a
/nebo účet pro prvního uživatele. Další uživatelské účty můžete vytvořit po
dokončení instalace.
6.3.2.1. Nastavení rootova hesla
Účet root je účtem pro superuživatele, na kterého se nevztahují bezpečnostní
omezení. Měli byste ho používat pouze, když provádíte správu systému, a jen na
dobu nezbytně nutnou.
Uživatelská hesla by měla být sestavena z alespoň 6 písmen, obsahovat malá a
velká písmena včetně dalších znaků (jako ; . ,). Speciální pozornost věnujte
výběru hesla pro roota, protože je to velmi mocný účet. Vyhněte se slovům ze
slovníků, jménům oblíbených postav, jakýmkoliv osobním údajům, prostě
čemukoliv, co se dá lehce uhodnout.
Jestliže vám někdo bude tvrdit, že potřebuje heslo vašeho rootovského účtu,
buďte velice ostražití. V žádném případě byste neměli toto heslo prozrazovat!
Jedině snad, že daný stroj spravuje více spolu-administrátorů.
Jestliže heslo pro uživatele root nezadáte, bude tento účet neaktivní. Aby bylo
možné nový systém spravovat, později se při instalaci automaticky nainstaluje
nástroj sudo, pomocí kterého bude moci první vytvořený uživatel získat
oprávnění uživatele root.
6.3.2.2. Vytvoření uživatelského účtu
Systém se zeptá, zda nyní chcete vytvořit uživatelský účet. (Účet je právo k
používání počítače, tvoří ho jméno uživatele a jeho heslo). Tento účet byste
měli používat ke každodenní práci. Jak již bylo řečeno, nepoužívejte účet
superuživatele pro běžné úkoly.
Proč ne? Případná chyba by mohla mít katastrofické důsledky a dokonce by si
mohla vyžádat novou instalaci systému. Dalším důvodem je možnost, že vám může
být nastrčen program nazývaný trojský kůň, který zneužije práv, jež jako root
máte, a naruší bezpečnost vašeho systému. Kvalitní knihy o administraci
unixového operačního systému vám jistě podrobněji osvětlí danou problematiku.
Jestliže v Unixu začínáte, uvažte četbu na toto téma.
Postupně budete požádáni o zadání celého jména uživatele, jména uživatelského
účtu a hesla. Jméno uživatelského účtu si můžete vybrat zcela libovolně.
Například, pokud se jmenujete Jan Novák, vytvořte si nový účet jan, jnovak nebo
jn.
Pokud budete chtít vytvořit další účet, můžete to udělat kdykoliv po skončení
instalace programem adduser.
6.3.3. Nastavení hodin a časového pásma
Instalační systém se nejprve pokusí získat přesný čas z některého časového
serveru na Internetu (protokolem NTP).Pokud se to nepovede, bude
debian-installer předpokládat, že čas získaný ze systémových hodin při zavádění
instalace je správný. Během instalace není možné nastavit čas ručně.
Podle země vybrané na začátku instalace se může zobrazit seznam časových pásem
dostupných v daném místě. Existuje-li pro zadané místo pouze jediné časové
pásmo, otázka se nezobrazí.
Instalujete-li v expertním režimu, nebo pokud snížíte prioritu otázek na
střední, budete moci navíc zvolit časové pásmo UTC (Univerzální koordinovaný
čas).
Pokud z nějakého důvodu chcete pro instalovaný systém použít časové pásmo,
které neodpovídá zvolenému místu, máte dvě možnosti.
1. Nejjednodušší možností je počkat s výběrem jiného časové pásma až po
dokončení instalace. V nainstalovaném systému pak stačí spustit příkaz:
# dpkg-reconfigure tzdata
2. Alternativně můžete zadat časové pásmo na úplném začátku instalace přidáním
zaváděcího parametru time/zone=hodnota, kde hodnota by mělo být platné
časové pásmo, například Europe/Prague nebo UTC.
Pro automatizované instalace můžete požadované časové pásmo nastavit také
pomocí přednastavení (viz dodatek B - "Automatizování instalací pomocí
přednastavení", přesněji část B.4.7 - "Nastavení hodin a časového pásma").
6.3.4. Rozdělení disku a výběr přípojných bodů
Nyní, po posledním rozpoznávání hardwaru, by již měl být debian-installer v
plné síle, přizpůsoben podle uživatelských požadavků a připraven na opravdovou
práci. Jak praví název této části, bude se několik následujících komponent
zabývat rozdělením disků, vytvořením souborových systémů, přiřazením přípojných
bodů a volitelně nastavením souvisejících záležitostí, jako jsou LVM, RAID a
šifrovaná zařízení.
Nyní nastal čas rozdělit pevné disky. Pokud se při dělení disků zrovna necítíte
silní v kramflecích, nebo pokud chcete o rozdělování disků dozvědět více,
podívejte se do dodatku C - "Poznámky k rozdělování disku".
Nejprve vám bude nabídnuta možnost automaticky rozdělit buď celý disk, nebo
dostupné volné místo na disku. Tato volba se někdy nazývá "asistované"
rozdělení, protože do dělení můžete sami zasáhnout. Pokud nechcete využít
automatické dělení disku, zvolte z nabídky Ručně.
6.3.4.1. Podporované možnosti dělení disků
Nástroj pro dělení disků v debian-installeru je poměrně všestranný. Umožňuje
vytvářet mnoho různých schémat dělení disků, používat různé tabulky oblastí,
souborové systémy a pokročilá bloková zařízení.
Konkrétní dostupné možnosti závisí převážně na architektuře instalovaného
počítače, ale také na dalších faktorech, jako je velikost operační paměti (při
nedostatku operační paměti nemusí být některé možnosti k dispozici). Lišit se
mohou také výchozí hodnoty. Například typ tabulky rozdělení disku může být
různý pro menší a větší disky. Některé možnosti je možno změnit jen při
instalaci se střední nebo nízkou prioritou otázek. Při vyšších prioritách se
použijí výchozí hodnoty.
Instalační systém umožňuje použít různé druhy pokročilého dělení disku a
zajímavých úložných zařízení, často i kombinovaně.
• Logical Volume Management (LVM)
• Softwarový RAID
Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 4, 5, 6 a 10.
• Šifrování
• Multipath (experimentální)
Podpora pro multipath je dostupná pouze pokud ji povolíte při zavádění
instalačního systému. Více informací naleznete na naší Wiki.
Podporovány jsou následující souborové systémy.
• ext2r0, ext2, ext3, ext4
Výchozí souborový systém je ve většině případů ext4.
• jfs (není dostupný na všech architekturách)
• xfs (není dostupný na všech architekturách)
• reiserfs (volitelný, není dostupný na všech architekturách)
Podpora pro souborový systém Reiser již není dostupná automaticky, ale
můžete ji povolit při spuštění instalace se střední nebo nízkou úrovní
otázek tak, že necháte nahrát komponentu partman-reiserfs. Podporována je
pouze verze 3.
• jffs2
Na některých systémech se používá pro čtení flash paměti. Není možné
vytvářet nové souborové systémy tohoto typu.
• FAT16, FAT32
The partitioner accepts units as power-of-ten (1 MB = 1000 kB = 1000000 B), as
well as power-of-two (1 MiB = 1024 kiB = 1048576 B). Unit prefixes are
supported until EB/EiB (exabyte/exbibyte).
6.3.4.2. Asistované dělení
Zvolíte-li automatické rozdělování, měli byste mít na výběr několik možností:
vytvořit oblasti přímo na disku (klasický způsob), použít Logical Volume
Management (LVM), nebo použít šifrované LVM^[6].
Poznámka
(Šifrované) LVM nemusí být k dispozici na všech architekturách.
When using LVM or encrypted LVM, the installer will create most partitions
inside one big partition; the advantage of this method is that partitions
inside this big partition can be resized relatively easily later. In the case
of encrypted LVM the big partition will not be readable without knowing a
special key phrase, thus providing extra security of your (personal) data.
When using encrypted LVM, the installer will also automatically erase the disk
by writing random data to it. This further improves security (as it makes it
impossible to tell which parts of the disk are in use and also makes sure that
any traces of previous installations are erased), but may take some time
depending on the size of your disk.
Poznámka
If you choose guided partitioning using LVM or encrypted LVM, some changes in
the partition table will need to be written to the selected disk while LVM is
being set up. These changes effectively erase all data that is currently on the
selected hard disk and you will not be able to undo them later. However, the
installer will ask you to confirm these changes before they are written to
disk.
If you choose guided partitioning (either classic or using (encrypted) LVM) for
a whole disk, you will first be asked to select the disk you want to use. Check
that all your disks are listed and, if you have several disks, make sure you
select the correct one. The order they are listed in may differ from what you
are used to. The size of the disks may help to identify them.
Any data on the disk you select will eventually be lost, but you will always be
asked to confirm any changes before they are written to the disk. If you have
selected the classic method of partitioning, you will be able to undo any
changes right until the end; when using (encrypted) LVM this is not possible.
Next, you will be able to choose from the schemes listed in the table below.
All schemes have their pros and cons, some of which are discussed in C - "
Poznámky k rozdělování disku". If you are unsure, choose the first one. Bear in
mind that guided partitioning needs a certain minimal amount of free space to
operate with. If you don't give it at least about 3GB of space (depends on
chosen scheme), guided partitioning will fail. Also, on small disks you will
probably not see all of the schemes mentioned below.
┌───────────────────────────────────────────────┬──────────┬──────────────────┐
│ Způsob dělení │Minimální │Vytvořené oblasti │
│ │ místo │ │
├───────────────────────────────────────────────┼──────────┼──────────────────┤
│Všechny soubory v jedné oblasti │8GB │/, swap │
├───────────────────────────────────────────────┼──────────┼──────────────────┤
│Samostatná oblast pro /home │9GB │/, /home, swap │
├───────────────────────────────────────────────┼──────────┼──────────────────┤
│Samostatné oblasti pro /home, /var a /tmp │12GB │/, /home, /var, / │
│ │ │tmp, swap │
├───────────────────────────────────────────────┼──────────┼──────────────────┤
│Separate /srv and /var partitions; swap limited│8GB │/, /srv, /var, │
│to 1GB (for server) │ │swap │
├───────────────────────────────────────────────┼──────────┼──────────────────┤
│Scheme especially for small disks │3GB │/, swap │
└───────────────────────────────────────────────┴──────────┴──────────────────┘
Pokud jste zvolili automatické rozdělení pomocí (šifrovaného) LVM, vytvoří se
také malá oblast pro /boot. Ostatní oblasti, včetně odkládací, budou vytvořeny
uvnitř LVM.
Na další obrazovce se zobrazí tabulka rozdělení disku(ů) společně s informacemi
o souborových systémech a přípojných bodech.
Seznam oblastí může vypadat třeba takto:
SCSI1 (0,0,0) (sda) - 6.4 GB WDC AC36400L
#1 primární 16.4 MB B f ext2 /boot
#2 primární 551.0 MB swap swap
#3 primární 5.8 GB ntfs
pri/log 8.2 MB VOLNÉ MÍSTO
SCSI2 (1,0,0) (sdb) - 80.0 GB ST380021A
#1 primární 15.9 MB ext3
#2 primární 996.0 MB fat16
#3 primární 3.9 GB xfs /home
#5 logická 6.0 GB f ext4 /
#6 logická 1.0 GB f ext3 /var
#7 logická 498.8 MB ext3
Jak je vidět, v počítači jsou dva pevné disky rozdělené na několik oblastí.
Každý řádek popisující oblast zobrazuje její pořadí, typ, velikost, volitelné
příznaky, souborový systém a (pokud existuje) přípojný bod. Na prvním disku je
ještě kousek volného místa.
Tímto je automatické rozdělení disků u konce. Pokud jste s navrženým rozdělením
spokojeni, stačí z nabídky vybrat Ukončit rozdělování. V opačném případě můžete
zvolit možnost Vrátit zpět změny provedené na oblastech a znovu spustit
automatické rozdělování, případně podle návodu níže ručně doladit změny v
navrhovaném rozdělení disku.
6.3.4.3. Ruční dělení
Zvolíte-li ruční rozdělení disků, objeví se podobná obrazovka jako o dva
odstavce výše, ale zatím nebude mít přiřazeny přípojné body. Pokud chcete v
tabulce něco změnit, vyberte ze seznamu objekt, který chcete upravit a
stiskněte Enter. Objektem je míněn disk, oblast nebo volné místo. S každým
objektem můžete provádět různé akce.
Jestliže vyberete dosud nedotčený disk, na kterém nejsou ani oblasti ani volné
místo, bude vám nabídnuta možnost vytvoření nové tabulky oblastí (to je nutné k
tomu, abyste mohli vytvářet oblasti). Po této akci se pod vybraným diskem
zobrazí řádka nadepsaná "VOLNÉ MÍSTO".
Vyberete-li volné místo, partman vám nabídne vytvoření nové oblasti. Nejprve
musíte odpovědět několik základních otázek jako velikost nové oblasti, typ
(primární nebo logická) a umístění (na začátku nebo na konci volného místa).
Poté se zobrazí detailní pohled na novou oblast. Naleznete zde položky jako
přípojný bod, volby připojení, zaváděcí příznak nebo způsob použití. Pokud vám
nevyhovují přednastavené hodnoty, můžete je upravit dle libosti. Nejdůležitější
volbou Použít jako: můžete změnit souborový systém dané oblasti včetně možnosti
použít oblast jako odkládací prostor, softwarový RAID, LVM nebo ji nepoužít
vůbec. Až budete s oblastí spokojeni, vyberte položku Skončit s nastavováním
oblasti, což vás vrátí zpět do hlavní obrazovky rozdělování disků.
Pokud se rozhodnete, že chcete něco změnit na stávající oblasti, jednoduše ji
vyberte a stiskněte Enter. Ocitnete se ve stejné obrazovce jako při vytváření
nové oblasti a tedy máte i stejné možnosti nastavení. Jedna věc, která nemusí
být na první pohled zcela zřejmá je fakt, že u většiny oblastí můžete změnit
jejich velikost - stačí vybrat položku, která zobrazuje velikost oblasti. Změna
velikosti by měla fungovat minimálně se souborovými systémy fat16, fat32, ext2,
ext3 a swap. Pokud se vám oblast nelíbí, můžete ji z tohoto menu i smazat.
Be sure to create at least two partitions: one for the root filesystem (which
must be mounted as /) and one for swap. If you forget to mount the root
filesystem, partman won't let you continue until you correct this issue.
partman samotný je poměrně malý a hloupý program, avšak jeho schopnosti mohou
být rozšiřovány moduly instalačního programu. Pokud tedy nevidíte všechny
slibované vlastnosti, přesvědčte se, že máte nahrány příslušné moduly (např.
partman-ext3, partman-xfs nebo partman-lvm) a že jsou tyto podporovány vaší
architekturou.
Až budete s rozdělením disků hotovi, vyberte z nabídky Ukončit rozdělování a
zapsat změny na disk. Zobrazí se seznam provedených změn a budete požádáni o
potvrzení, zda opravdu chcete vytvořit nové souborové systémy.
6.3.4.4. Nastavení vícediskových zařízení (Softwarový RAID)
If you have more than one harddrive^[7] in your computer, you can use
partman-md to set up your drives for increased performance and/or better
reliability of your data. The result is called Multidisk Device (or after its
most famous variant software RAID).
Jednoduše řečeno je MD množina oblastí umístěných na různých discích. Tyto
oblasti se v mdcfg spojí dohromady a vytvoří logické zařízení. Toto zařízení
pak můžete používat jako běžnou oblast (například v partmanu ji můžete
zformátovat, přiřadit jí přípojný bod atd.).
Co vám tato operace přinese, závisí na typu vícediskového zařízení, které
vytváříte. Momentálně jsou podporovány:
RAID0
Je hlavně zaměřen na rychlost. RAID0 rozdělí všechna příchozí data na
proužky (stripes) a ty pak rovnoměrně rozmístí na každý disk v poli. To
může zvýšit rychlost čtení a zápisu, ovšem pokud jeden z disků odejde do
věčných lovišť, odejdou s ním všechna data (část informace je stále na
zdravém disku (discích), zbývající část byla na vadném disku).
Typicky se RAID0 používá pro oblast na stříhání videa.
RAID1
Je vhodný systémy, kde je spolehlivost na prvním místě. Skládá se z
několika (obvykle dvou) stejně velkých oblastí, kde každá oblast obsahuje
naprosto shodná data. Prakticky to znamená tři věci. Za prvé, pokud jeden z
disků selže, stále máte data zrcadlena na zbývajících discích. Za druhé, k
dispozici máte pouze část celkové kapacity (přesněji to je velikost
nejmenší oblasti v poli). Za třetí, pokud se vyskytne větší počet požadavků
na čtení, mohou se tyto rovnoměrně rozdělit mezi jednotlivé disky, což může
přinést zajímavé zrychlení u serverů, kde převažují čtecí operace na
zápisovými.
Volitelně můžete mít v poli rezervní disk, který se normálně nevyužívá a v
případě výpadku jednoho z disků okamžitě nahradí jeho místo.
RAID5
Je rozumným kompromisem mezi rychlostí, spolehlivostí a redundancí dat.
RAID5, podobně jako RAID0, rozdělí všechna příchozí data na proužky a poté
je rovnoměrně rozmístí na disky v poli. Oproti RAID0 je zde však podstatný
rozdíl v tom, že se samotná data zapisují pouze na n - 1 disků. Zbývající n
. disk nezahálí, ale zapíše se na něj paritní informace. Paritní disk není
statický (to by se pak jednalo o RAID4), ale pravidelně se posouvá tak, aby
byly paritní informace rozmístěny rovnoměrně na všech discích v poli. V
případě výpadku jednoho z disků se může chybějící informace dopočítat ze
zbývajících dat a jejich parity. RAID5 se musí skládat z alespoň tří
aktivních zařízení. Volitelně můžete mít v poli rezervní disk, který se
normálně nevyužívá a v případě výpadku jednoho z disků okamžitě nahradí
jeho místo.
Jak je vidět, RAID5 nabízí podobný stupeň spolehlivosti jako RAID1, ovšem
dosahuje menší míry redundance dat. Čtecí operace budou stejně rychlé jako
na RAID0, ovšem zápis bude mírně pomalejší kvůli počítání paritních
informací.
RAID6
Je podobný jako RAID5, ale používá pro paritní informace dva disky, což
vede k tomu, že přežije výpadek dvou disků.
RAID10
RAID10 kombinuje proužky (RAID0) se zrcadlením (RAID1). Vytvoří n kopií
příchozích dat a rozmístí je po discích tak, že se žádná z kopií nenachází
na stejném zařízení. Výchozí hodnota n je 2, ale v expertním režimu můžete
zvolit jinou hodnotu. Počet použitých oblastí musí být nejméně n. RAID10 má
pro rozmísťování kopií bloků několik algoritmů. Výchozí jsou "blízké kopie"
, které ukládají kopie bloku na různá zařízení na stejnou pozici. Další
možností jsou "vzdálené kopie", které ukládají kopie bloků na různá
zařízení na zcela jinou pozici. Poslední "offsetové kopie" nekopírují
jednotlivé kopie, ale celé proužky.
RAID10 se dá použít pro dosažení spolehlivosti a redundance bez nutnosti
počítat paritu.
Kdybychom měli shrnout podstatné vlastnosti:
┌──────┬─────────┬─────────┬────────────┬─────────────────────────────────────┐
│ │Minimálně│Rezervní │ Přežije │ │
│ Typ │zařízení │zařízení │ výpadek │ Dostupné místo │
│ │ │ │ disku? │ │
├──────┼─────────┼─────────┼────────────┼─────────────────────────────────────┤
│RAID0 │2 │ne │ne │velikost nejmenšího zařízení krát │
│ │ │ │ │počet aktivních zařízení v in RAIDu │
├──────┼─────────┼─────────┼────────────┼─────────────────────────────────────┤
│RAID1 │2 │volitelně│ano │velikost nejmenšího zařízení v RAIDu │
├──────┼─────────┼─────────┼────────────┼─────────────────────────────────────┤
│RAID5 │3 │volitelně│ano │velikost nejmenšího zařízení krát │
│ │ │ │ │(počet akt. zařízení v RAIDu - 1) │
├──────┼─────────┼─────────┼────────────┼─────────────────────────────────────┤
│RAID6 │4 │volitelně│ano │velikost nejmenšího zařízení krát │
│ │ │ │ │(počet akt. zařízení v RAIDu - 2) │
├──────┼─────────┼─────────┼────────────┼─────────────────────────────────────┤
│RAID10│2 │volitelně│ano │součet všech oblastí děleno počet │
│ │ │ │ │kopií (standardně dvě) │
└──────┴─────────┴─────────┴────────────┴─────────────────────────────────────┘
Chcete-li se o Softwarovém RAIDu dozvědět více, rozhodně se podívejte na
Software RAID HOWTO.
Pro vytvoření vícediskového zařízení musí být oblasti, ze kterých se má
zařízení skládat, označeny pro použití v RAIDu. (To se provádí v partmanu v
menu Nastavení oblasti, kde byste měli nastavit položku Použít jako: na hodnotu
fyzický svazek pro RAID.)
Poznámka
Make sure that the system can be booted with the partitioning scheme you are
planning. In general it will be necessary to create a separate file system for
/boot when using RAID for the root (/) file system. Most boot loaders do
support mirrored (not striped!) RAID1, so using for example RAID5 for / and
RAID1 for /boot can be an option.
Next, you should choose Configure software RAID from the main partman menu.
(The menu will only appear after you mark at least one partition for use as
physical volume for RAID.) On the first screen of partman-md simply select
Create MD device. You will be presented with a list of supported types of MD
devices, from which you should choose one (e.g. RAID1). What follows depends on
the type of MD you selected.
• RAID0 je velmi jednoduchý -- vaším jediným úkolem je vybrat z nabídnutého
seznamu RAIDových oblastí ty, které budou tvořit pole.
• RAID1 je trošku složitější. Nejprve musíte zadat počet aktivních a počet
rezervních zařízení (oblastí), které budou tvořit RAID. Dále musíte ze
seznamu dostupných RAIDových oblastí vybrat ty, které mají být aktivní a
poté ty, které mají být rezervní. Počty vybraných oblastí se musí rovnat
číslům, která jste zadali před chvílí. Pokud uděláte chybu a vyberete jiný
počet oblastí, nic se neděje -- debian-installer vás nenechá pokračovat,
dokud vše nespravíte.
• RAID5 se nastavuje stejně jako RAID1 s drobnou výjimkou -- musíte použít
nejméně tři aktivní zařízení.
• RAID6 se nastavuje stejně jako RAID1 s drobnou výjimkou -- musíte použít
nejméně čtyři aktivní zařízení.
• Základní nastavení RAID10 je stejné jako u RAID1. V expertním režimu
debian-installeru budete navíc dotázáni na na rozložení pole. Rozložení se
skládá ze dvou částí. První část určuje typ rozložení, druhá pak počet
kopií každého bloku dat. Typ rozložení může být n (pro blízké kopie), f
(pro vzdálené kopie) nebo o (pro offsetové kopie). Počet kopií musí být
menší nebo roven počtu zařízení, aby bylo zaručeno, že se každá kopie
zapíše na jiné zařízení.
Poznamenejme, že můžete používat více typů vícediskových zařízení najednou.
Například pokud máte pro MD vyhrazeny tři 200 GB pevné disky a na každém máte
dvě 100 GB oblasti, můžete z prvních oblastí všech disků sestavit pole RAID0
(rychlá 300 GB oblast pro střih videa) a ze zbývajících tří oblastí (2 aktivní
a 1 rezervní) sestavit RAID1 (rozumně spolehlivá 100 GB oblast pro domovské
adresáře uživatelů).
Až nastavíte vícedisková zařízení podle chuti, můžete ukončit partman-md a
vrátit se tak do partmanu, kde těmto zařízením přiřadíte obvyklé atributy jako
souborové systémy a přípojné body.
6.3.4.5. Nastavení manažera logických svazků (LVM)
Pracujete-li s počítači na pozici správce systému nebo pokročilého uživatele,
jistě jste zažili situaci, kdy na jedné (zpravidla velmi důležité) oblasti
docházelo volné místo, zatímco jiná oblast jej měla nadbytek. Zpravidla pak
nastoupilo mazání, přesouvání a propojování adresářů přes symbolické odkazy.
Abyste do budoucna předešli popsané situaci, můžete použít manažer logických
svazků (Logical Volume Manager). Co takový manažer dělá? Jednoduše řečeno,
spojí diskové oblasti (v žargonu LVM se nazývají fyzické svazky) do virtuálního
disku (tzv. skupina svazků), který pak můžete rozdělit na virtuální oblasti (
logické svazky). Jak se tyto virtuální oblasti liší od těch fyzických, na
kterých jsou vybudovány? Pointa je v tom, že logické svazky (a samozřejmě pod
nimi ležící skupiny svazků) se mohou rozprostírat přes několik fyzických disků.
Například nyní, když si všimnete, že potřebujete více místa na starší 160
gigabajtové oblasti s domovskými adresáři, můžete jednoduše dokoupit nový 300GB
disk, připojit jej ke stávající skupině svazků a rozšířit logický svazek, který
slouží jako oblast pro /home. Výsledkem bude jedna velká, 460 gigabajtová
oblast, která uživatelům zase chvíli vystačí. Popsaný příklad je samozřejmě
hodně zjednodušený, ale pěkně nastiňuje využití LVM v praxi. Pokud jste jej
ještě nečetli, měli byste si projít LVM HOWTO.
Nastavení LVM v instalačním programu Debianu je poměrně jednoduché a plně
integrované do partmanu. Nejprve musíte označit fyzické oblasti, které mají být
spravovány přes LVM. To se provádí v menu Nastavení oblasti, kde byste měli
nastavit položku Použít jako: na hodnotu fyzický svazek pro LVM.
Varování
Be aware: the new LVM setup will destroy all data on all partitions marked with
an LVM type code. So, if you already have an LVM on some of your disks, and
want to install Debian additionally to that machine, the old (already existing)
LVM will be wiped out! The same counts for partitions, which are (for any
reason) misleadingly marked with an LVM type code, but contain something
different (like an encrypted volume). You need to remove such disks from the
system, before performing a new LVM setup!
Po návratu na hlavní obrazovku partmanu uvidíte nové menu Nastavit manažer
logických svazků (LVM). Po jeho výběru budete nejprve dotázáni, abyste
potvrdili všechny dosud neprovedené změny v tabulce oblastí (pokud takové
existují) a vzápětí se objeví konfigurační menu LVM, nad kterým je zobrazen
krátký přehled současného nastavení. Menu samotné je kontextově závislé a
zobrazuje pouze akce použitelné v daný okamžik. Mezi dostupné akce patří:
• Zobrazit podrobné nastavení, což zobrazí strukturu LVM zařízení včetně jmen
a velikostí fyzických svazků, logických svazků a samozřejmě skupin svazků.
• Vytvořit skupinu svazků z dosud nevyužitých fyzických svazků.
• Zrušit skupinu svazků a uvolnit tak fyzické svazky, ze kterých se skupina
skládá.
• Rozšířit skupinu svazků o nevyužité fyzické svazky.
• Zmenšit skupinu svazků o některé fyzické svazky a tudíž je dát k dispozici
jiným skupinám, nebo z nich v partmanu udělat "běžné" oblasti.
• Vytvořit logický svazek z volného místa ve skupině svazků.
• Zrušit logický svazek ve skupině svazků.
• Skončit, čímž se vrátíte zpět do hlavního rozdělovacího menu.
Use the options in that menu to first create a volume group and then create
your logical volumes inside it.
After you return to the main partman screen, any created logical volumes will
be displayed in the same way as ordinary partitions (and you should treat them
as such).
6.3.4.6. Nastavení šifrovaných svazků
debian-installer umožňuje nastavit šifrované oblasti. Každý soubor, který na
takovou oblast zapíšete, je na disk zapsán v šifrované podobě. Přístup k
šifrovaným datům je povolen pouze po zadání přístupové fráze, kterou si zvolíte
při vytváření šifrované oblasti. Takto můžete chránit citlivá data v případě,
že někdo ukradne váš přenosný počítač nebo pevný disk. Zloděj sice získá
fyzický přístup k pevnému disku, ale bez znalosti přístupové fráze budou
šifrovaná data na disku vypadat jako změť náhodných znaků.
The two most important partitions to encrypt are: the home partition, where
your private data resides, and the swap partition, where sensitive data might
be stored temporarily during operation. Of course, nothing prevents you from
encrypting any other partitions that might be of interest. For example /var
where database servers, mail servers or print servers store their data, or /tmp
which is used by various programs to store potentially interesting temporary
files. Some people may even want to encrypt their whole system. Generally the
only exception here is the /boot partition which must remain unencrypted,
because historically there was no way to load the kernel from an encrypted
partition. (GRUB is now able to do that, but debian-installer currently lacks
native support for encrypted /boot. The setup is therefore covered in a
separate document.)
Poznámka
Rychlost čtení/zápisu ze šifrovaných oblastí bude o něco nižší než rychlost na
nešifrovaných oblastech, protože se data musí odšifrovat/zašifrovat při každém
čtení a zápisu. Konkrétní vliv na rychlost závisí na výkonu procesoru, zvolené
šifře a délce klíče.
Abyste mohli využívat šifrování, musíte vybrat stávající oblast, což může být
běžná oblast, logický svazek LVM nebo svazek RAID. (Pokud ještě oblast
neexistuje, musíte ji nejprve vytvořit z dostupného volného místa.) V menu pro
nastavení oblasti nastavte možnost Použít jako: na hodnotu fyzický svazek pro
šifrování. Zbytek menu se poté změní a bude obsahovat několik kryptografických
nastavení pro danou oblast.
debian-installer podporuje šifrování pomocí dm-crypt (součástí novějších
linuxových jader, schopný hostit fyzické svazky pro LVM).
Podívejme na možnosti, které jsou k dispozici, pro šifrování přes Device-mapper
(dm-crypt). Pokud jste na pochybách, ponechejte výchozí hodnoty, protože byly
zvoleny s ohledem na bezpečnost. Neuvážená kombinace voleb může způsobit nízkou
kvalitu šifrování, které tak vytváří pouze falešný pocit bezpečí.
Šifrování: aes
Touto volbou můžete vybrat šifrovací algoritmus (šifru), jež se použije pro
šifrování dat na dané oblasti. debian-installer nyní podporuje tyto šifry:
aes, blowfish, serpent a twofish. Kvalita jednotlivých šifer přesahuje
záběr této příručky, nicméně vám v rozhodování může pomoci informace, že v
roce 2000 byla šifra AES zvolena americkým úřadem pro standardizaci jako
standardní šifrovací algoritmus pro ochranu citlivých dat v 21. století.
Velikost klíče: 256
Zde můžete zadat délku šifrovacího klíče. Obvykle platí, že čím delší klíč,
tím větší odolnost šifry proti útokům. Na druhou stranu také delší klíč
většinou znamená menší výkon (výjimkou jsou třeba šifry blowfish a
twofish). Dostupné velikosti klíče se liší v závislosti na konkrétní šifře.
Algoritmus IV: xts-plain64
Inicializační vektor nebo též algoritmus IV se používá v kryptografii pro
zajištění, že aplikováním šifry na stejný nezašifrovaný text za použití
stejného klíče vždy dostaneme jiný šifrovaný text. Cílem je zabránit
útočníkovi v odvození informací na základě opakujících se vzorků v
šifrovaných datech.
Z nabízených alternativ je xts-plain64 momentálně nejméně zranitelný
vzhledem ke známým útokům. Ostatní možnosti používejte pouze v případě, kdy
potřebujete zaručit zpětnou kompatibilitu s dříve instalovaným systémem,
který neumí používat novější algoritmy.
Šifrovací klíč: Přístupová fráze
Zde si můžete zvolit typ šifrovacího klíče pro tuto oblast.
Přístupová fráze
Šifrovací klíč bude vypočítán^[8] na základě textové fráze, kterou
zadáte později.
Náhodný klíč
Nový šifrovací klíč bude vytvořen z náhodných dat pokaždé, když se
pokusíte tuto šifrovanou oblast použít poprvé od startu systému. Jinými
slovy po každém vypnutí/restartu systému bude obsah oblasti ztracen,
protože se klíč z oblasti smaže. (Samozřejmě že se můžete pokusit
uhádnout klíč hrubou silou, ale pokud v šifrovacím algoritmu není
nějaká neznámá slabina, během našeho života se to nepodaří.)
Náhodné klíče se hodí pro odkládací oblasti, protože se pak nemusíte
trápit s pamatováním další přístupové fráze, nebo s ručním mazáním dat
z odkládací oblasti před každým vypnutím počítače. Na druhou stranu to
také znamená, že nebudete moci využít vlastnost "uspání na disk", která
je součástí novějších linuxových jader, protože při následujícím startu
nebude možno obnovit obsah operační paměti, který byl odložen fo
odkládací oblasti.
Smazat data: ano
Určuje, zda se má před samotným zašifrováním oblasti přepsat její obsah
náhodnými znaky. Je doporučeno tuto možnost povolit, protože jinak by mohl
útočník rozpoznat, které části oblasti se používají a které ne. Kromě toho
tím ztížíte vydolování dat, která mohla v oblasti zůstat po předchozí
instalaci^[9].
Po výběru požadovaných parametrů vaší šifrované oblasti se vraťte zpět do
hlavního rozdělovacího menu, kde by měla nově přibýt položka nazvaná Nastavit
šifrované svazky. Po jejím výběru budete požádáni o povolení smazat data na
oblastech, které jste dříve označili pro smazání. U větších oblastí může mazání
dat trvat poměrně dlouho.
Dále budete dotázáni na zadání přístupové fráze (pokud ji používáte). Dobrá
fráze by měla být delší než 8 znaků, měla by se skládat z písmen, číslic a
dalších znaků a neměla by obsahovat běžná slova ze slovníku nebo informace,
které se s vámi dají lehce spojit (jako narozeniny, záliby, jména mazlíčků,
jména členů rodiny nebo příbuzných, apod.).
Varování
Než budete zadávat samotnou frázi, měli byste se ujistit, že je klávesnice
nastavená správně a že generuje očekávané znaky. Může se totiž stát, že se
během instalace přepnete do jiného klávesového rozložení, než budete mít k
dispozici v nově nainstalovaném systému. Doporučujeme si již dříve vyzkoušet
různé klávesy v nějakém textovém poli, případně se přepnout na druhou virtuální
konzoli a napsat něco do příkazového řádku.
Pokud jste zvolili vytvoření šifrovacího klíče z náhodných dat, bude nyní
vytvořen. Protože během této časné fáze instalace ještě nemusí mít jádro
nasbíráno dostatek entropie, bude proces trvat hodně dlouho. Proces můžete
urychlit vytvořením nějaké entropie, například mačkáním náhodných kláves, nebo
přepnutím do shellu na druhé virtuální konzoli a vytvořením síťového či
diskového provozu (stahováním nějakých souborů, kopírování velkých dat do /dev/
null, apod.).
To bude zopakováno pro každou oblast označenou pro šifrování. Po návratu do
hlavního rozdělovacího menu uvidíte všechny šifrované svazky jako další
oblasti, které můžete nastavit úplně stejně jako běžné oblasti. Následující
příklad ukazuje svazek zašifrovaný pomocí dm-crypt.
Šifrovaný svazek (sda2_crypt) - 115.1 GB Linux device-mapper
#1 115.1 GB F ext3
Nyní je čas přiřadit svazkům přípojné body a případně změnit ostatní parametry,
pokud vám nevyhovují (souborový systém, rezervované bloky, atd.).
Jedna věc, kterou byste si zde měli poznačit do budoucna, jsou kombinace
identifikátorů v závorkách (v tomto příkladu sda2_crypt) a přípojných bodů,
které jsou ke každému šifrovanému svazku připojeny. Tato informace se vám bude
hodit později, až budete zavádět svůj nový systém. Rozdíly mezi běžným
zaváděním systému a zaváděním se šifrovanými svazky bude včas popsáno v
kapitole 7.2 - "Připojení zašifrovaných svazků".
Až budete s rozdělením disku spokojeni, můžete pokračovat v instalaci.
6.3.5. Instalace základního systému
Přestože je tato část nejméně problematická, zabere dosti času, protože musí
stáhnout, ověřit a rozbalit celý základní systém. Pokud máte pomalý počítač a/
nebo síťové připojení, může to chvíli trvat.
Během instalace základního systému jsou hlášky o rozbalování a nastavování
balíků přesměrovány na třetí virtuální konzoli tty4. Můžete se na ni přepnout
klávesami Levý Alt+F4, zpět se dostanete kombinací Levý Alt+F1.
Tyto jsou hlášky jsou také uloženy do souboru /var/log/syslog, což se může
hodit v případě, že instalujete systém přes sériovou konzoli.
Během instalace se nainstaluje i jádro Linux. Při standardní prioritě vám
debian-installer vybere jádro, které nejvíce odpovídá vašemu hardwaru. Při
nižších prioritách si budete moci sami vybrat ze seznamu dostupných jader.
Při instalaci balíků se automaticky nainstalují také balíky, které jsou
instalovanými balíku doporučovány. Doporučené balíky nejsou pro funčnost
zvoleného software striktně vyžadovány, nicméně nějakým způsobem rozšiřují jeho
funkcionalitu a v očích správců balíků by se měly instalovat společně.
Poznámka
Z technických důvodů se balíky instalované jako součást základního systému
instalují bez doporučených balíků. Pravidlo popsané výše tedy začíná platit až
po instalaci základního systému.
6.3.6. Instalace dodatečného softwaru
V tento okamžik máte sice použitelný, nicméně poněkud omezený systém. Většina
uživatelů si bude chtít do systému doinstalovat další software a upravit tak
systém svým potřebám, s čímž vám instalátor ochotně pomůže. Jestliže máte
pomalejší počítač nebo síťové připojení, může tento krok trvat ještě déle než
instalace základního systému.
6.3.6.1. Nastavení apt
One of the tools used to install packages on a Debian GNU/Linux system is the
program apt, from the apt package^[10]. Other front-ends for package
management, like aptitude and synaptic, are also in use. These front-ends are
recommended for new users, since they integrate some additional features
(package searching and status checks) in a nice user interface.
apt must be configured so that it knows from where to retrieve packages. The
results of this configuration are written to the file /etc/apt/sources.list.
You can examine and edit this file to your liking after the installation is
complete.
Instalujete-li s výchozí prioritou otázek, instalátor nastaví většinu věcí
automaticky na základě typu instalace (síťová, CD/DVD) a dříve zodpovězených
otázek. Jestliže jste například zavedli instalaci ze sítě, zvolili jako výchozí
jazyk češtinu a neměnili nastavení zrcadla, použije se pravděpodobně síťový
zdroj ftp.cz.debian.org. Ve většině případů se automaticky přidá zrcadlo s
bezpečnostními aktualizacemi a v případě stabilní verze distribuce také archiv
služby "stable-updates", která poskytuje novější verze rychle se měnících
balíků, jako jsou vzory a pravidla pro antivirové a antispamové programy.
If you are installing at a lower priority (e.g. in expert mode), you will be
able to make more decisions yourself. You can choose whether or not to use the
security and/or stable-updates services, and you can choose to add packages
from the "contrib", "non-free", and "non-free-firmware" sections of the
archive.
6.3.6.1.1. Installing from more than one DVD image
If you are installing from a DVD image that is part of a larger set, the
installer will ask if you want to scan additional installation media. If you
have such additional media available, you probably want to do this so the
installer can use the packages included on them.
If you do not have any additional media, that is no problem: using them is not
required. If you also do not use a network mirror (as explained in the next
section), it can mean that not all packages belonging to the tasks you select
in the next step of the installation can be installed.
Poznámka
Packages are included on DVD images in the order of their popularity. This
means that for most uses only the first image of a set is needed and that only
very few people actually use any of the packages included on the last images of
a set.
It also means that buying or downloading and burning a full DVD set is just a
waste of money as you'll never use most of them. In most cases you are better
off getting only the first 1 to 2 DVDs and installing any additional packages
you may need from the Internet by using a mirror.
If you do scan multiple installation media, the installer will prompt you to
exchange them when it needs packages from one that isn't currently in the
drive. Note that only discs that belong to the same set should be scanned. The
order in which they are scanned does not really matter, but scanning them in
ascending order will reduce the chance of mistakes.
6.3.6.1.2. Používání síťového zrcadla
Jednou z otázek, která se zobrazí téměř ve všech případech, je použití síťového
zrcadla. Většinou stačí použít výchozí možnost, ale existuje několik výjimek.
If you are not installing from a DVD image, you really should use a network
mirror as otherwise you will end up with only a very minimal system. However,
if you have a limited Internet connection it is best not to select the desktop
task in the next step of the installation.
If you are installing from DVD, any packages needed during the installation
should be present on the first DVD image. Use of a network mirror is optional.
One advantage of adding a network mirror is that updates, that have occurred
since the DVD images were created and have been included in a point release,
will become available for installation, thus extending the life of your DVD set
without compromising the security or stability of the installed system.
In summary: selecting a network mirror is generally a good idea, except if you
do not have a good Internet connection. If the current version of a package is
available from installation media, the installer will always use that. The
amount of data that will be downloaded if you do select a mirror thus depends
on
1. the tasks you select in the next step of the installation,
2. which packages are needed for those tasks,
3. which of those packages are present on the installation media you have
scanned, and
4. whether any updated versions of packages included on the installation media
are available from a mirror (either a regular package mirror, or a mirror
for security or stable-updates).
Poslední bod znamená, že i když použití zrcadla zakážete, je možné, že se z
Internetu stáhnou balíky, ve kterých byla nalezena bezpečnostní chyba, nebo pro
které existuje novější verze na službě "stable-updates" (za předpokladu, že
jste použití těchto služeb také nezakázali).
6.3.6.1.3. Výběr síťového zrcadla
Unless you chose not to use a network mirror, you will be presented with a list
of network mirrors based upon your country selection earlier in the
installation process. Choosing the offered default is usually fine.
The offered default is deb.debian.org, which is not a mirror itself but will
redirect to a mirror that should be up-to-date and fast. These mirrors support
TLS (https protocol) and IPv6. This service is maintained by the Debian System
Administration (DSA) team.
A mirror can also be specified by hand by choosing "enter information manually"
. You can then specify a mirror host name and an optional port number. This
actually has to be a URL base, i.e. when specifying an IPv6 address, one has to
add square brackets around it, for instance "[2001:db8::1]".
If your computer is on an IPv6-only network (which is probably not the case for
the vast majority of users), using the default mirror for your country might
not work. All the mirrors in the list are reachable via IPv4, but only some of
them can be used via IPv6. As connectivity of individual mirrors can change
over time, this information is not available in the installer. If there is no
IPv6 connectivity for the default mirror for your country, you can either try
some of the other mirrors offered to you or choose the "enter information
manually" option. You can then specify "ftp.ipv6.debian.org" as the mirror
name, which is an alias for a mirror available via IPv6, although it will
probably not be the fastest possible one.
6.3.6.2. Výběr a instalace softwaru
Během instalace vám bude nabídnuta možnost nainstalovat si další software. V
této fázi sice máte k dispozici 99159 dostupných balíků, ale protože jen jejich
projití zabere hodně (tím myslíme opravdu hodně) času, nabízí debian-installer
instalaci připravených softwarových úloh, které umožní rychlé přizpůsobení
počítače pro danou úlohu.
These tasks loosely represent a number of different jobs or things you want to
do with your computer, such as "Desktop environment", "Web server", or "SSH
server"^[11]. D.2 - "Místo potřebné pro úlohy" lists the space requirements for
the available tasks.
Podle odhadnutého typu počítače mohou být některé úlohy předvybrány. (Např.
pokud si debian-installer myslí, že instalujete notebook, předvybere úlohu "
Notebook".) Nesouhlasíte-li s výběrem, můžete nechtěné úlohy zase odebrat.
Dokonce nemusíte instalovat žádnou úlohu.
Tip
Ve výchozím prostředí instalačního systému se úlohy (od)vybírají klávesou
mezera.
Poznámka
The "Desktop environment" task will install a graphical desktop environment.
Úloha "Desktopové prostředí" nainstaluje výchozí grafické desktopové prostředí
.Preferujete-li jiné prostředí, můžete je zvolit jako alternativní úlohu přímo
během instalace. Dokonce je možné vybrat několik prostředí najednou, ale u
některých kombinací není zaručeno, že se instalace podaří.
Note that this will only work if the packages needed for the desired desktop
environment are actually available. Installing any of the available desktop
environments this way should work fine if you are using a DVD image or any
other installation method with a network mirror.
The various server tasks will install software roughly as follows. Web server:
apache2; SSH server: openssh.
The "Standard system utilities" task will install any package that has a
priority "standard". This includes a lot of common utilities that are normally
available on any Linux or Unix system. You should leave this task selected
unless you know what you are doing and want a really minimal system.
Jestliže jste při výběru jazyka zvolili jakoukoliv jinou možnost než "C",
tasksel nyní zkontroluje, zda pro zvolený jazyk/místní prostředí neexistuje
lokalizační úloha a automaticky se ji pokusí nainstalovat. Lokalizační úlohy
typicky obsahují balíky se slovníky a fonty vhodnými pro daný jazyk. Pokud jste
zvolili i úlohu "Desktopové prostředí", mohou se doinstalovat další lokalizační
balíky (pokud jsou dostupné).
Poznámka
Starting with Debian Trixie, debian-installer allows to install Debian Pure
Blends directly. There is an entry "Choose a Debian Blend for installation" at
the bottom of the tasks list, which enables an additional choices dialog to
appear, after tasksel has finished.
In that dialog (blendsel), you can choose which blend to install, similar to
this tasks selection.
See the Debian website for more information about Debian Pure Blends.
Once you've selected your tasks, select Pokračovat. At this point, apt will
install the packages that are part of the selected tasks. If a particular
program needs more information from the user, it will prompt you during this
process.
You should be aware that especially the Desktop task is very large. Especially
when installing from a netinst CD image in combination with a mirror for
packages not on the netinst, the installer may want to retrieve a lot of
packages over the network. If you have a relatively slow Internet connection,
this can take a long time. There is no option to cancel the installation of
packages once it has started.
Even when packages are included on the installation image, the installer may
still retrieve them from the mirror if the version available on the mirror is
more recent than the one included on the image. If you are installing the
stable distribution, this can happen after a point release (an update of the
original stable release); if you are installing the testing distribution this
will happen if you are using an older image.
6.3.7. Nastavení zavádění systému
If you are installing a diskless workstation, obviously, booting off the local
disk isn't a meaningful option, and this step will be skipped.
6.3.7.1. Nalezení ostatních operačních systémů
Před instalací zavaděče se debian-installer pokusí vyhledat jiné operační
systémy instalované na počítači. Pokud nějaké najde, budete o tom informováni
během instalace zavaděče a počítač bude nastaven tak, aby kromě Debianu zaváděl
i nalezené operační systémy.
Zavádění více operačních systémů na jednom počítači je stále něco jako černá
magie. Kvalita automatického rozpoznávání operačních systémů a následné
nastavení zavaděče se liší na jednotlivých architekturách a dokonce i na jejich
podarchitekturách. Pokud něco nebude fungovat, měli byste si dobře prostudovat
dokumentaci použitého zavaděče.
6.3.7.2. Nastavit systém jako zaveditelný pomocí flash-kernel
Jelikož na ARM platformě neexistuje jednotné rozhraní k firmwaru, liší se
konkrétní kroky pro nastavení zavádění systému zařízení od zařízení. Debian
používá nástroj flash-kernel, který obsahuje databázi zařízení a seznam kroků,
které je třeba na konkrétním zařízení vykonat, aby se z něj dal zavádět systém.
Pokud flash-kernel zjistí, že je dané zařízení podporováno, automaticky na něm
příslušné kroky provede.
Na zařízeních, které zavádí z interní NOR- nebo NAND- flash paměti, zapíše
flash-kernel jádro a ramdisk do této interní paměti. Tento způsob je běžný
obzvláště u starších zařízení armel. Většina těchto zařízení neumožňuje
uchovávat v interní paměti více jader a ramdisků, což znamená, že spuštění
flash-kernel obvykle přepíše předchozí obsah flash paměti!
Systémy ARM, které používají jako systémový firmware U-Boot, zavádí jádro a
ramdisk z externího média, jako jsou MMC/SD karty, zařízení USB mass storage
nebo pevné disky IDE/SATA. V těchto případech vygeneruje flash-kernel příslušný
zaváděcí skript, který umožní automatické zavádění bez zásahu uživatele.
6.3.7.3. Pokračovat bez zavaděče
Pomocí této komponenty můžete získat zaveditelný systém, i když se
nenainstaluje žádný zavaděč -- ať už proto, že na této architektuře žádný
neexistuje, nebo proto, že jej nechcete nainstalovat (třeba chcete použít
stávající zavaděč).
V tomto okamžiku je vhodné prozkoumat obsah adresáře /target/boot a poznačit si
název jádra a případného ramdisku (initrd), protože je budete muset sdělit
svému zavaděči spolu s dalšími důležitými informacemi, jako je oblast s
kořenovým souborovým systémem a oblast pro /boot (pokud máte /boot na
samostatné oblasti).
6.3.8. Dokončení instalace
Toto jsou poslední drobnosti, které je třeba vykonat před zavedením nového
systému. Většina práce spočívá v uklizení po debian-installeru.
6.3.8.1. Nastavení systémových hodin
debian-installer se může zeptat, zda jsou hardwarové hodiny počítače nastaveny
na univerzální časové pásmo (UTC). Systém se snaží odpověď odhadnout například
podle nalezených operačních systémů.
In expert mode you will always be able to choose whether or not the clock is
set to UTC.
V tento okamžik se debian-installer pokusí uložit aktuální čas do hardwarových
hodin počítače. V závislosti na předchozí odpovědi bude čas uložen buď v UTC
nebo v místním čase.
6.3.8.2. Dokončení instalace a restart do nového systému
You will be prompted to remove the boot media (CD, USB stick, etc) that you
used to boot the installer. After that the system will be rebooted into your
new Debian system.
6.3.9. Řešení problémů
Následující komponenty se obvykle do instalačního procesu nezapojují, ale tiše
čekají v pozadí, aby vám pomohly v případě, že se něco pokazí.
6.3.9.1. Uložení záznamů o instalaci
Pokud byla instalace úspěšná, budou záznamy vytvořené během instalace uloženy v
novém systému v adresáři /var/log/installer/.
Choosing Save debug logs from the main menu allows you to save the log files to
a USB stick, network, hard disk, or other media. This can be useful if you
encounter fatal problems during the installation and wish to study the logs on
another system or attach them to an installation report.
6.3.9.2. Používání shellu a prohlížení logů
Shell můžete během instalace získat několika způsoby. Pokud zrovna
neinstalujete přes sériovou konzoli, je nejjednodušší se přepnout na druhou
virtuální konzoli klávesami Levý Alt+F2 (na macintoshí klávesnici Option+F2),
kde běží samostatný klon Bourne shellu nazvaný ash. Zpět do instalátoru se
dostanete klávesovou zkratkou Levý Alt+F1.
Pokud se nemůžete přepínat mezi virtuálními konzolami, můžete shell spustit z
hlavního menu příkazem Spustit shell. Po vykonání potřebných příkazů se zpět do
menu vrátíte příkazem exit.
V tomto okamžiku běží systém z RAMdisku a nabízí několik základních unixových
nástrojů. Seznam dostupných programů můžete zjistit příkazy ls /bin /sbin /usr/
bin /usr/sbin a help. Shell má některé příjemné vlastnosti svých větších
bratříčků, jako je historie a automatické doplňování příkazů.
To edit and view files, use the text editor nano. Log files for the
installation system can be found in the /var/log directory.
Poznámka
Although you can do basically anything in a shell that the available commands
allow you to do, the option to use a shell is really only there in case
something goes wrong and for debugging.
Doing things manually from the shell may interfere with the installation
process and result in errors or an incomplete installation. In particular, you
should always use let the installer activate your swap partition and not do
this yourself from a shell.
6.3.10. Installation over network-console
Jednou ze zajímavějších komponent je network-console, která vám umožní provádět
větší část instalace vzdáleně přes SSH. Použití sítě naznačuje, že budete muset
provést několik prvních kroků instalace (minimálně po nastavení sítě) lokálně a
teprve pak pokračovat vzdáleně. Lokální část však můžete automatizovat použitím
4.4 - "Automatická Instalace".)
This component is not loaded into the main installation menu by default, so you
have to explicitly ask for it. If you are installing from optical media, you
need to boot with medium priority or otherwise invoke the main installation
menu and choose Load installer components from installation media and from the
list of additional components select network-console: Continue installation
remotely using SSH. Successful load is indicated by a new menu entry called
Continue installation remotely using SSH.
Po výběru této nové položky budete požádáni o zadání nového hesla, které se
použije pro připojení do instalovaného systému. Následuje rutinní potvrzení
hesla, zda bylo zadáno správně. Toť vše. Nyní uvidíte obrazovku s nápovědou,
která říká, že se máte vzdáleně připojit k systému jako uživatel installer s
heslem, které jste právě zadali. Další důležitá věc na obrazovce je
kryptografický otisk tohoto systému. Tento otisk musíte zabezpečeně předat
osobě, která bude v instalaci pokračovat vzdáleně.
Pokud byste se náhodou rozhodli pokračovat v instalaci lokálně, můžete vždycky
stisknout Enter, což vás vrátí zpět do hlavního menu, kde můžete vybrat další
krok.
Nyní se přepojme na druhý konec drátu. Nejprve byste se měli ujistit, že máte
terminál přepnutý do kódování UTF-8, protože jej používá instalační systém.
Pokud tak neučiníte, vzdálenou instalaci by to nemělo nijak ovlivnit, ale je
pravděpodobné, že uvidíte na displeji různé artefakty jako porušené rámečky
dialogových oken a rozsypaný čaj z písmen, které nespadají do sedmibitového
ASCII. Pro navázání spojení stačí napsat:
$ ssh -l installer instalovany_pocitac
kde instalovany_pocitac je buď jméno nebo IP adresa instalovaného počítače.
Před samotným přihlášením se zobrazí kryptografický otisk vzdáleného systému,
který budete muset potvrdit, zda je správný.
Poznámka
ssh server v instalačním systému používá výchozí nastavení, které neposílá
pakety pro udržování spojení. Teoreticky to ničemu nevadí, ale prakticky se
může stát, že se po určité době neaktivity spojení rozpadne. Typickým příkladem
může být překlad adres (NAT) někde po cestě mezi klientem a instalovaným
systémem. Opětovné připojení a pokračování v instalace se může, ale nemusí
podařit -- závisí na kroku instalace, ve kterém se spojení přerušilo.
Rozpadávání spojení můžete předejít tak, že při spuštění ssh klienta použijete
parametr -o ServerAliveInterval=hodnota, případně že tento parametr zadáte do
konfiguračního souboru ssh. Mějte však na paměti, že v některých případech může
právě tento parametr způsobit rozpadávání spojení (například pokud se udržovací
paket odešle během krátkodobého výpadku sítě, který by jinak ssh ustálo).
Poznámka
Instalujete-li postupně několik počítačů, které mají stejnou IP adresu nebo
jméno, ssh se odmítne k takovému počítači připojit. Důvodem je odlišný
kryptografický otisk, což obvykle indikuje útok, kdy se záškodník vydává za
cílový počítač. Pokud jste si jisti, že to není tento případ, budete muset ze
souboru ~/.ssh/known_hosts smazat příslušný řádek^[12] a připojení zopakovat.
Po přihlášení vám bude nabídnuta úvodní obrazovka, kde můžete volit mezi
možností Spustit menu a Spustit shell. První možnost vás přenese do hlavního
instalačního menu, kde můžete pokračovat v instalaci obvyklým způsobem. Druhá
možnost spustí shell, ve kterém můžete zkoumat a případně opravit vzdálený
systém. Přestože počet SSH spojení do instalovaného systému není omezen, měli
byste mít pouze jedno spojení, kterým ovládáte instalaci (na rozdíl od shellů,
kterých si můžete spustit dle libosti).
Varování
Po zahájení vzdálené instalace byste se již neměli vracet zpět k lokální
instalaci, protože by to mohlo porušit databázi, ve které je uloženo nastavení
nového systému, což by následně vedlo k nefunkční instalaci nebo k problémům v
novém systému.
6.4. Nahrání chybějícího firmwaru
Jak je zmíněno v 2.2 - "Ovladače vyžadující firmware", některá zařízení
vyžadují pro svou práci kromě ovladače zařízení také firmware. Ve většině
případů znamená chybějící firmware nefunkční zařízení. Existují však výjimky,
kdy zařízení bez firmwaru funguje alespoň v základním režimu a firmware je
potřeba až pro povolení speciálních vlastností.
Starting with Debian GNU/Linux 12.0, following the 2022 General Resolution
about non-free firmware, official installation images (like netinst) can
include non-free firmware packages. Even with those firmware packages
available, some firmware files might still be missing. Or one might be using
netboot files, which don't include firmware packages.
Pokud ovladač zařízení vyžaduje firmware, který není k dispozici,
debian-installer nabídne jeho nahrání z výměnných médií. Budete-li souhlasit,
debian-installer prozkoumá dostupná zařízení, na kterých hledá buď samotné
soubory s firmwarem, nebo balíky obsahující firmware. Je-li firmware nalezen,
nakopíruje se do /lib/firmware a příslušný modul je znovu zaveden.
Poznámka
Which devices are scanned and which file systems are supported depends on the
architecture, the installation method and the stage of the installation.
Especially during the early stages of the installation, loading the firmware is
most likely to succeed from a FAT-formatted USB stick.
Pokud víte, že zařízení není pro instalaci potřeba, nebo pokud zařízení funguje
i bez firmwaru, můžete zavedení firmwaru přeskočit.
6.4.1. Příprava média
The most common method to load such firmware is from some removable medium such
as a USB stick. To prepare a USB stick (or other medium like a hard drive
partition), the firmware files or packages must be placed in either the root
directory or a directory named /firmware of the file system on the medium. The
recommended file system to use is FAT as that is most certain to be supported
during the early stages of the installation.
Tarballs and zip files containing current packages for the most common
firmware, and the associated metadata to ensure a proper detection by the
installer (dep11 directory), are available from:
• https://cdimage.debian.org/cdimage/firmware/trixie/
Just download the tarball or zip file for the correct release and unpack it to
the file system on the medium.
Na médium je také možné zkopírovat jednotlivé soubory s firmwarem (tzn. ne
balíky). Takovéto soubory můžete obvykle získat z již instalovaného systému,
nebo od dodavatele hardwaru.
6.4.2. Firmware a instalovaný systém
Any firmware loaded during the installation will be copied automatically to the
installed system. In most cases this will ensure that the device that requires
the firmware will also work correctly after the system is rebooted into the
installed system. However, if the installed system runs a different kernel
version than the installer, there is a slight chance that the firmware cannot
be loaded due to version skew.
If the firmware was loaded from a firmware package, debian-installer will also
install this package for the installed system and will automatically add the
non-free-firmware section of the package archive in APT's sources.list. This
has the advantage that the firmware should be updated automatically if a new
version becomes available.
Jestliže jste při instalaci přeskočili možnost nahrání firmwaru, nebude dané
zařízení nejspíš fungovat ani v nainstalovaném systému. Pro jeho zprovoznění
budete muset doinstalovat firmware ručně.
Poznámka
If the firmware was loaded from loose firmware files, the firmware copied to
the installed system will not be automatically updated unless the corresponding
firmware package (if available) is installed after the installation is
completed.
6.4.3. Completing the Installed System
Depending on how the installation was performed, it might be that the need for
some firmware was not detected during installation, that the relevant firmware
was not available, or that one chose not to install some firmware at that time.
In some cases, a successful installation can still end up in a black screen or
a garbled display when rebooting into the installed system. When that happens,
the following workarounds can be tried:
• Pass the nomodeset option on the kernel command line. This might help boot
into a "fallback graphics" mode.
• Use the Ctrl+Alt+F2 key combination to switch to VT2, which might offer a
functional login prompt.
6.5. Customization
Using the shell (see 6.3.9.2 - "Používání shellu a prohlížení logů"), the
installation process can be carefully customized, to fit exceptional use cases:
6.5.1. Installing an alternative init system
Debian uses systemd as its default init system. However, other init systems
(such as sysvinit and OpenRC) are supported, and the easiest time to select an
alternative init system is during the installation process. For detailed
instructions on how to do so, please see the Init page on the Debian wiki.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
^[3] In technical terms: where multiple locales exist for that language with
differing country codes.
^[4] At medium and low priority you can always select your preferred locale
from those available for the selected language (if there's more than one).
^[5] Zastaralá prostředí jsou taková, která nepoužívají UTF-8, ale starší
standardy kódování, jako ISO 8859-2 (používaný ve střední Evropě) nebo EUC-JP
(používaný v Japonsku).
^[6] Instalátor zašifruje skupinu svazků pomocí 256 bitového klíče AES a
využije pro to "dm-crypt", který je součástí linuxového jádra.
^[7] To be honest, you can construct an MD device even from partitions residing
on single physical drive, but that won't give any benefits.
^[8] Použití přístupové fráze jako klíče momentálně znamená, že oblast bude
používat LUKS.
^[9] Obecně se ví, že agenti z třípísmenných agentur umí obnovit data z
magnetooptických médií i po několika přepsáních.
^[10] Note that the program which actually installs the packages is called dpkg
. However, this program is more of a low-level tool. apt is a higher-level
tool, which will invoke dpkg as appropriate. It knows how to retrieve packages
from your installation media, the network, or wherever. It is also able to
automatically install other packages which are required to make the package
you're trying to install work correctly.
^[11] You should know that to present this list, the installer is merely
invoking the tasksel program. It can be run at any time after installation to
install more packages (or remove them), or you can use a more fine-grained tool
such as aptitude. If you are looking for a specific single package, after
installation is complete, simply run aptitude install package, where package is
the name of the package you are looking for.
^[12] Například příkazem ssh-keygen -R <počítač> nebo ssh-keygen -R <IP adr.>.
Kapitola 7. Zavedení vašeho nového systému
Obsah
7.1. Okamžik pravdy
7.2. Připojení zašifrovaných svazků
7.2.1. Řešení problémů
7.3. Přihlášení do systému
7.1. Okamžik pravdy
Teď přichází chvíle zahoření systému.
Pokud Debian z disku nenaběhne, nepanikařte. Byla-li instalace úspěšná, je
velká šance, že se jedná jen o relativně drobný problém. Ve většině případů je
možné tyto problémy spravit bez opakování celé instalace. Jednou z možností je
použít záchranný režim zabudovaný přímo do instalačního systému (viz část 8.6 -
"Obnovení poškozeného systému").
Jestliže se systémem Debian začínáte, může se vám hodit pomoc zkušenějších
uživatelů. Pro méně rozšířené architektury jako 32-bit hard-float ARMv7 bude
nejlepší zeptat se v poštovní konferenci debian-arm. Dále nám můžete poslat
zprávu o instalaci (viz 5.4.5 - "Pošlete nám zprávu o instalaci"). Svůj problém
popište stručně a jasně a opište z obrazovky všechny hlášky, které by mohly
ostatním pomoci v určení problému.
7.2. Připojení zašifrovaných svazků
Jestliže jste při instalaci vytvořili nějaké šifrované svazky a přiřadili jim
přípojné body, budete během zavádění dotázáni na přístupovou frázi ke každému
takovému svazku.
Pro oblasti zašifrované pomocí dm-crypt uvidíte při zavádění výzvu podobnou
této:
Starting early crypto disks... part_crypt(starting)
Enter LUKS passphrase:
kde oblast je název oblasti, která byla zašifrována. Možná nyní přemýšlíte, pro
který svazek vlastně frázi zadáváte. /home? /var? Samozřejmě pokud máte jen
jediný šifrovaný svazek, tyto pochyby vás trápit nemusí a stačí zadat frázi,
kterou jste použili při vytváření svazku. Pro ostatní se nyní hodí poznámky,
které jste si poznačili jako poslední krok 6.3.4.6 - "Nastavení šifrovaných
svazků". Pokud jste si nepoznačili dvojice oblast_crypt a přípojný bod, můžete
tuto informaci najít v souboru /etc/fstab (a částečně v /etc/crypttab) ve svém
novém systému.
Při připojování kořenového souborového systému může výzva k zadání fráze
vypadat mírně jinak. Vzhled závisí na generátoru, kterým byl initrd vytvořen.
Initrd v následujícím příkladu byl vytvořen nástrojem initramfs-tools:
Begin: Mounting root file system... ...
Begin: Running /scripts/local-top ...
Enter LUKS passphrase:
Během zadávání přístupové fráze se nezobrazují žádné znaky (ani hvězdičky).
Zadáte-li chybnou frázi, máte ještě dva další pokusy. Po třetím pokusu,
zaváděcí proces tento svazek přeskočí a bude pokračovat připojením dalšího
souborového systému. Přeskočený svazek můžete připojit později ručně, viz část
7.2.1 - "Řešení problémů".
Po zadání všech přístupových frází by mělo zavádění pokračovat jako obvykle.
7.2.1. Řešení problémů
Pokud se některé šifrované svazky nepodařilo připojit kvůli chybné přístupové
frázi, budete je muset připojit po zavedení systému ručně. Existuje několik
možností.
• První případ se zabývá kořenovou oblastí. Pokud se tato nepřipojí, zavádění
se zastaví a pro další pokus budete muset počítač restartovat.
• Nejjednodušší případ se týká datových oblastí typu /home nebo /srv. Po
zavedení je stačí ručně připojit.
U dm-crypt nejprve musíte zaregistrovat svazky do části jádra nazvané
device mapper. Slouží k tomu příkaz
# /etc/init.d/cryptdisks start
který prohledá všechny svazky zmíněné v souboru /etc/crypttab a po zadání
správných přístupových frází vytvoří příslušná zařízení v adresáři /dev.
(Již zaregistrované svazky budu přeskočeny, takže můžete příkaz spustit bez
obav i několikrát po sobě.) Po úspěšné registraci můžete svazky připojit
tradičním
# mount /pripojny_bod
• Pokud se nepodařilo připojit svazky obsahující nekritické části systému
(např. /usr nebo /var), systém by se měl stále zavést a měli byste mít
možnost připojit svazky ručně stejně jako v předchozím případě. Navíc byste
ale měli nastartovat (resp. restartovat) služby, které se spouští ve vašem
výchozím runlevelu, protože je velmi pravděpodobné, že se nespustily.
Nejjednodušší cestou je asi restart celého počítače.
7.3. Přihlášení do systému
Po zavedení Debianu se setkáte s výzvou k přihlášení do systému (tzv. login
prompt). Přihlaste se pod svým osobním účtem, který jste si vytvořili během
instalace. Systém je připraven k používání.
Pokud jste začínající uživatel, asi si budete chtít prohlédnout dokumentaci
dostupnou v systému. V současné době existuje několik dokumentačních systémů,
ale pracuje se na jejich sjednocení.
Dokumentace vztahující se k instalovaným programům je v adresáři /usr/share/doc
/ v podadresáři se jménem programu (přesněji se jménem balíku). U rozsáhlejší
dokumentace bývá tato zabalena v samostatném balíku, který je většinou potřeba
doinstalovat zvlášť. Například příručku pro použití programu apt naleznete v
balíku apt-doc nebo apt-howto.
/usr/share/doc/ navíc obsahuje několik speciálních adresářů. Například linuxové
návody "jak na to" (HOWTO) jsou v adresáři /usr/share/doc/HOWTO/en-txt/.
Nainstalujete-li balík dhelp, získáte soubor /usr/share/doc/HTML/index.html,
který obsahuje seznam veškeré instalované dokumentace.
Tyto dokumenty můžete jednoduše prohlížet pomocí textového prohlížeče. Zadejte:
$ cd /usr/share/doc/
$ w3m .
Tečka za příkazem w3m říká, že má zobrazit obsah aktuálního adresáře.
Máte-li nainstalované desktopové grafické prostředí, můžete použít v něm
obsažený grafický webový prohlížeč. Spusťte prohlížeč z nabídky aplikací a do
řádku s adresou zadejte /usr/share/doc/.
Dokumentaci k příkazu můžete získat, když napíšete na příkazovém řádku info
prikaz nebo man prikaz. Zkrácený návod k použití příkazu obvykle získáte, když
za příkaz přidáte parametr --help. Jestliže je výstup delší než obrazovka,
napište na konec příkazu ještě | more (výstup se pak zastaví po každé plné
obrazovce). Všechny příkazy začínající určitým řetězcem zobrazíte tak, že
napíšete řetězec a dvakrát stisknete klávesu Tab. Nápovědu k povelům shellu
získáte příkazem help.
Kapitola 8. Co dál?
Obsah
8.1. Vypínání systému
8.2. Orientace v Debianu
8.2.1. Balíčkovací systém Debianu
8.2.2. Další software pro Debian
8.2.3. Správa různých verzí programů
8.2.4. Správa Cronu
8.3. Další dokumentace
8.4. Nastavení poštovního systému
8.4.1. Výchozí nastavení pošty
8.4.2. Odesílání pošty mimo systém
8.4.3. Nastavení poštovního serveru Exim4
8.5. Kompilace nového jádra
8.6. Obnovení poškozeného systému
8.1. Vypínání systému
Běžící systém Debian GNU/Linux nesmíte vypínat tlačítkem reset nebo prostým
vytažením napájecí šňůry ze zásuvky. Pokud se operační systém nevypne řízeně,
mohou se soubory na disku ztratit nebo poškodit. Používáte-li desktopové
prostředí, obvykle se v menu vyskytuje položka "Odhlásit", která vám umožní
systém vypnout (případně restartovat).
Na konzoli můžete použít klávesovou kombinaci Ctrl+Alt+Del . Pokud žádná z
předchozích možností nefungovala, můžete se přihlásit jako uživatel root a
zadat příslušný příkaz ručně. Systém restartujete příkazem reboot, zastavíte
příkazem halt (bez vypnutí napájení) a zcela vypnete příkazem poweroff^[13]
nebo shutdown -h now. Nový init systém systemd nabízí podobné příkazy se
stejnou funkcionalitou, a sice systemctl reboot, systemctl halt a systemctl
poweroff.
8.2. Orientace v Debianu
Debian GNU/Linux se od ostatních distribucí mírně odlišuje. Proto i když jste
již s Linuxem nebo jiným unixovým systémem pracovali, pokud si chcete udržet
systém v pořádku, je třeba se seznámit s tím, jak distribuce funguje. Tato
kapitola vám pomůže se v Debianu lépe zorientovat. Opět se jedná pouze o letmý
přehled.
8.2.1. Balíčkovací systém Debianu
Nejdůležitější je pochopit, jak pracuje balíčkovací software, protože systém je
z velké části spravován právě balíčkovacím systémem. Jedná se o adresáře:
• /usr (vyjma /usr/local)
• /var (vyjma /var/local)
• /bin
• /sbin
• /lib
Do vyjmenovaných adresářů byste neměli zasahovat, protože byste mohli narušit
informace udržované balíčkovacím systémem a mohlo by to vést až k nefunkčním
aplikacím. Například když nahradíte program /usr/bin/perl, nejspíš bude vše
fungovat, ale s přechodem k novější verzi balíku perl o své úpravy přijdete.
Zkušení uživatelé tomu dokáží zabránit převedením balíku do stavu "hold".
One of the best installation methods is apt. You can use the command line
version of apt as well as tools like aptitude or synaptic (which are just
graphical frontends for apt). Note that apt will also let you merge main,
contrib, non-free, and non-free-firmware so you can have restricted packages
(strictly speaking not belonging to Debian) as well as packages from Debian GNU
/Linux at the same time.
8.2.2. Další software pro Debian
I když máte po instalaci systému Debian k dispozici oficiální repositáře
balíčků, je možné, že budete potřebovat software, který se v nich nenachází. V
takovém případě se můžete poohlédnout po dalších více či méně oficiálních
repositářích, které mohou daný software obsahovat. Jeden komentovaný seznam
repositářů naleznete Wiki stránce Dostupný software pro Debian (stabilní
vydání)
8.2.3. Správa různých verzí programů
Pokud udržujete více verzí různých aplikací, bude vás zajímat manuálová stránka
příkazu update-alternatives.
8.2.4. Správa Cronu
Všechny periodické úlohy spojené se správou systému by měly být v adresáři /
etc, protože to jsou konfigurační soubory. Pokud spouštíte administrátorské
úlohy denně, týdně, nebo měsíčně, umístěte je do /etc/cron.
{daily,weekly,monthly}. Spouštění těchto úloh je řízeno souborem /etc/crontab.
Úlohy poběží postupně podle abecedního pořadí.
Jestliže však máte speciálnější požadavky (potřebujete úlohu spouštět pod jiným
uživatelem nebo chcete úlohu pouštět v určitém čase nebo intervalu), můžete
použít soubor /etc/crontab, nebo ještě lépe /etc/cron.d/cokoliv. Tyto soubory
mají navíc pole pro jméno uživatele, pod kterým se má úloha spustit.
V obou případech stačí přidat/upravit soubory a cron je automaticky rozpozná a
začne používat -- není potřeba spouštět žádný příkaz. Další informace jsou v
cron(8), crontab(5) a /usr/share/doc/cron/README.Debian.
8.3. Další dokumentace
Webové stránky Debianu sdružují ohromné množství informací. V první řadě se
podívejte do Debian GNU/Linux FAQ a Debian Reference. Seznam další dokumentace
vztahující se k Debianu naleznete na stránkách Debian Documentation Project.
Ohromné množství informací obsahuje také archiv debianích diskusních listů.
Komunita okolo Debianu si navzájem pomáhá (uživatelé uživatelům), takže pokud
se chcete přihlásit k některému z Debianích diskusních listů, podívejte se na
stránku přihlášení do diskusních listů.
Hledáte-li popis nějakého programu, vyzkoušejte nejprve kombinaci man program a
info program.
Užitečné informace najdete v adresáři /usr/share/doc, obzvláště v podadresářích
/usr/share/doc/HOWTO a /usr/share/doc/FAQ. Pokud chcete nahlásit chybu,
přečtěte si soubory /usr/share/doc/debian/bug*. Úpravy, které vývojáři provedli
v distribuovaných programech, jsou zdokumentovány v souborech /usr/share/doc/
(název balíčku)/README.Debian.
Základním zdrojem informací o Linuxu je Linux Documentation Project, kde mimo
jiné naleznete návody HOWTO (jak na to) a odkazy na další dokumenty o
jednotlivých částech systému GNU/Linux.
Linux is an implementation of Unix. The Linux Documentation Project (LDP)
collects a number of HOWTOs and online books relating to Linux.
If you are new to Unix, you probably should go out and buy some books and do
some reading. This list of Unix FAQs contains a number of UseNet documents
which provide a nice historical reference.
8.4. Nastavení poštovního systému
V dnešní době je elektronická pošta důležitou součástí našich životů. Protože
existuje spousty způsobů, jak poštu nastavit, a protože na ni spoléhají některé
nástroje, zkusíme zde pokrýt alespoň základy.
Poštovní systém se skládá ze tří částí. Uživateli nejbližší je klientský
program (MUA), jenž uživatel používá pro čtení a psaní pošty. Dále je zde
poštovní server (MTA), který se stará o přenos pošty mezi různými počítači. A
na závěr je zde doručovací agent (MDA), který se stará o doručení pošty do
uživatelovy schránky. Tyto tři funkce mohou vykonávat samostatné programy, nebo
mohou být sloučeny do dvou, případně jediného programu.
These three functions can be performed by separate programs, but they can also
be combined in one or two programs. It is also possible to have different
programs handle these functions for different types of mail.
On Linux and Unix systems mutt is historically a very popular MUA. Like most
traditional Linux programs it is text based. It is often used in combination
with exim or sendmail as MTA and procmail as MDA.
S rostoucí popularitou grafických desktopových prostředí se začíná používat
více grafických poštovních klientů jako evolution pro prostředí GNOME, kmail
pro prostředí KDE, nebo multiplatformní thunderbird. Tyto programy kombinují
funkce MUA, MTA a MDA dohromady, ale mohou být -- a často jsou -- používány v
kombinaci s tradičními unixovými nástroji.
8.4.1. Výchozí nastavení pošty
Even if you are planning to use a graphical mail program, it would be useful,
to have a traditional MTA/MDA installed and correctly set up on your Debian GNU
/Linux system. Reason is that various utilities running on the system^[14] can
send important notices by e-mail to inform the system administrator of
(potential) problems or changes.
For this you can install exim4 and mutt with apt install exim4 mutt. exim4 is a
combination MTA/MDA that is relatively small but very flexible. By default it
will be configured to only handle e-mail local to the system itself and e-mails
addressed to the system administrator (root account) will be delivered to the
regular user account created during the installation^[15].
Pošta je při doručení přidána do souboru /var/mail/jmeno_uctu. Tuto poštu
můžete číst například programem mutt.
8.4.2. Odesílání pošty mimo systém
Jak bylo zmíněno dříve, po základní instalaci Debianu umí systém zpracovávat
pouze poštu pocházející ze stejného počítače. Odesílání nebo přijímání pošty z
jiných systémů není nastaveno.
Chcete-li, aby exim4 zpracovával i externí poštu, podívejte se na následující
podkapitolu, kde naleznete základní možnosti. Nezapomeňte pak otestovat, zda
odesílání a přijímání pošty funguje bez problému.
Jestliže plánujete používat grafický poštovní program ve spojení s poštovním
serverem vašeho poskytovatele Internetu nebo s poštovním serverem vaší firmy,
není důvod, abyste nastavovali exim4. Stačí nastavit grafický poštovní klient,
aby používal pro přijímání a odesílání správné poštovní servery (konkrétní
nastavení spadá mimo rozsah této příručky).
I při použití grafického poštovního klienta a externího poštovního serveru je
někdy potřeba nastavit některé konkrétní programu pro posílání pošty mimo
systém. Jedním z takových programů je nástroj reportbug, který zajišťuje
odesílání hlášení o chybách v Debianích balících. Ve výchozím nastavení
očekává, že bude pro odesílání chybových hlášení používat exim4.
Abyste reportbug přemluvili, aby používal externí poštovní server, spusťte
příkaz reportbug --configure a na otázku, zda je MTA dostupný, odpovězte "ne".
Poté budete dotázáni na SMTP server, který se má používat pro odesílání
chybových hlášení. Sem vyplňte stejné jméno nebo IP adresu, jakou jste zadali v
konfiguraci grafického poštovního klienta.
8.4.3. Nastavení poštovního serveru Exim4
V případě, že na svém systému chcete zpracovávat i externí poštu, musíte změnit
nastavení balíku exim4^[16]:
# dpkg-reconfigure exim4-config
Po zadání příkazu budete nejprve dotázáni, zda chcete rozdělit konfiguraci do
menších souborů. Pokud si nejste jisti, ponechte výchozí možnost.
Další obrazovka vám nabídne několik typických scénářů použití. Vyberte z nich
ten, který nejvíce odpovídá zamýšlenému použití:
internetový počítač
Váš systém je připojen k počítačové síti a pošta je odesílána/přijímána
přímo protokolem SMTP. Na následujících obrazovkách budete dotázáni několik
základních údajů, jako je poštovní jméno nebo seznam domén, pro které
chcete přijímat nebo předávat poštu.
odesílání pošty přes chytrý počítač
Podle tohoto scénáře je veškerá odchozí pošta posílána "chytrému" počítači,
který ji za vás rozešle. Chytrý počítač také často ukládá vaši příchozí
poštu, tudíž nemusíte být neustále připojeni. To pak znamená, že poštu
musíte číst na chytrém počítači, nebo ji z něj stahovat programem typu
fetchmail.
Chytrý počítač obvykle bývá poštovní server vašeho poskytovatele připojení,
což je obzvláště vhodné pro uživatele s vytáčeným připojením. Jinak to může
být třeba firemní poštovní server, nebo i jiný počítač na vaší síti.
odesílání pošty přes chytrý počítač; žádná lokální pošta
Tato volba je v podstatě shodná s předchozí, až na fakt, že systém nebude
zpracovávat poštu pro lokální poštovní doménu. Zpracovávat se bude pouze
pošta vzniklá na systému (např. pro systémového správce).
pouze lokální pošta
This is the option your system is configured for by default.
no configuration at this time
Tuto možnost vyberte jedině pokud přesně víte, co děláte, protože dokud
poštovní systém nenastavíte, nebudete moci přijímat a odesílat žádnou poštu
a můžete tak přijít o důležité zprávy od systémových programů.
If none of these scenarios suits your needs, or if you need a finer grained
setup, you will need to edit configuration files under the /etc/exim4 directory
after the installation is complete. More information about exim4 may be found
under /usr/share/doc/exim4; the file README.Debian.gz has further details about
configuring exim4 and explains where to find additional documentation.
Mějte však na paměti, že pokud nemáte oficiální doménové jméno, tak pošta
odesílaná přímo do Internetu může být protistranou odmítnuta jako ochrana proti
spammerům. Preferováno je posílání pošty přes poštovní server vašeho
poskytovatele připojení. Chcete-li přesto odesílat poštu přímo, možná bude
dobré použít jinou adresu, než tu, která byla vytvořena automaticky. S
poštovním serverem Exim můžete přidat nový záznam do /etc/email-addresses.
8.5. Kompilace nového jádra
Why would someone want to compile a new kernel? It is most probably not
necessary since the default kernel shipped with Debian handles almost all
configurations.
If you want to compile your own kernel nevertheless, this is of course possible
and we recommend the use of the "make deb-pkg" target. For more information
read the Debian Linux Kernel Handbook.
8.6. Obnovení poškozeného systému
Občas se věci pokazí a pečlivě instalovaný systém najednou nejde zavést. Možná
se při změně porušil zavaděč, možná není funkční nově instalované jádro, nebo
možná kosmické záření zasáhlo váš disk a v /sbin/init změnilo nějaký bit.
Pomineme-li příčinu toho, proč je váš systém pokažen, budete potřebovat funkční
systém, ze kterého můžete věci opravit. Jednou z možností je záchranný režim
instalačního systému.
Pro spuštění záchranného režimu vyberte ze zaváděcího menu položku rescue, na
výzvu boot: zadejte rescue, nebo použijte běžnou instalační metodu se zaváděcím
parametrem rescue/enable=true. Nejprve se zobrazí několik prvních obrazovek z
instalace, pouze v rohu obrazovky bude poznámka, že se jedná o záchranný režim.
Nepanikařte, váš stávající systém nebude přepsán. Záchranný režim jednoduše z
instalačního systému využije možnost automatického rozpoznání hardwaru, aby
zajistil, že budete mít při opravách přístup k vašim diskům, síťovým kartám, a
podobným užitečným zařízením.
Namísto nástroje pro dělení disků by se vám měl zobrazit seznam nalezených
oblastí s pobídkou, abyste jednu z oblastí vybrali. Obvykle byste měli vybrat
oblast, na které se nachází kořenový souborový systém, jež chcete opravit.
Kromě běžných "fyzických" oblastí můžete samozřejmě vybírat i oblasti "
virtuální" ležící na softwarovém RAIDu nebo LVM.
Pokud to bude jen trochu možné, instalátor vám nyní nabídne příkazový řádek ve
vybraném souborovém systému, který teď můžete použít pro provedení nezbytných
záchranných prací.
Pokud se nepodaří spustit použitelný příkazový řádek ve vybraném kořenovém
souborovém systému, je možné, že je souborový systém porušen. V takovém případě
se zobrazí dialog, který zobrazí varování a nabídne spuštění příkazového řádku
v prostředí instalačního systému. V tomto prostředí se nenachází příliš
nástrojů, ale k základní opravě systému často bohatě postačí. Vybraný kořenový
souborový systém bude připojen do adresáře /target.
V obou případech se po ukončení shellu systém restartuje.
Na závěr mějte na paměti, že oprava poškozených systémů může být obtížná a
popis všech možností, které mohou nastat, je mimo rozsah této příručky. Pokud
máte problémy, obraťte se na specialistu.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
^[13] S dřívějším init systémem SysV se příkaz halt choval stejně jako poweroff
, ale s init systémem systemd (výchozí od Debianu 8) se jejich chování změnilo.
^[14] Examples are: cron, quota, logcheck, aide, ...
^[15] The forwarding of mail for root to the regular user account is configured
in /etc/aliases. If no regular user account was created, the mail will of
course be delivered to the root account itself.
^[16] Samozřejmě vám nic nebrání exim4 odstranit a nahradit alternativním MTA/
MDA.
Příloha A. Jak na instalaci
Obsah
A.1. Příprava
A.2. Zavedení instalačního programu
A.2.1. Optical disc
A.2.2. Zavedení ze sítě
A.2.3. Zavedení z pevného disku
A.3. Instalace
A.4. Pošlete nám zprávu o instalaci
A.5. A na závěr...
Tento dokument popisuje, jak nainstalovat Debian GNU/Linux trixie pro
architekturu 32-bit hard-float ARMv7 ("armhf") pomocí nového instalačního
programu. Jedná se o rychlého průvodce instalačním procesem, který by měl
pokrýt většinu typických instalací. V případech, kdy je vhodné sdělit více
informací, se odkazujeme do ostatních částí tohoto dokumentu.
A.1. Příprava
If you encounter bugs during your install, please refer to 5.4.5 - "Pošlete nám
zprávu o instalaci" for instructions on how to report them. If you have
questions which cannot be answered by this document, please direct them to the
debian-boot mailing list (debian-boot@lists.debian.org) or ask on IRC (#
debian-boot on the OFTC network).
A.2. Zavedení instalačního programu
The debian-cd team provides builds of installation images using
debian-installer on the Debian CD/DVD page. For more information on where to
get installation images, see 4.1 - "Oficiální Debian GNU/Linux instalační
obrazy".
Some installation methods require other images than those for optical media.
4.2.1 - "Where to Find Installation Files" explains how to find images on
Debian mirrors.
Následující podkapitoly osvětlují, které obrazy byste měli použít pro který typ
instalace.
A.2.1. Optical disc
The netinst CD image is a popular image which can be used to install trixie
with the debian-installer. This installation method is intended to boot from
the image and install additional packages over a network; hence the name "
netinst". The image has the software components needed to run the installer and
the base packages to provide a minimal trixie system. If you'd rather, you can
get a DVD image which will not need the network to install. You only need the
first image of such set.
Download whichever type you prefer and burn it to an optical disc.
A.2.2. Zavedení ze sítě
Další z možností, jak zavést debian-installer je pomocí sítě. Konkrétní postup
závisí na vaší architektuře a síťovém prostředí. Obecně budete potřebovat
soubory z adresáře netboot/.
A.2.3. Zavedení z pevného disku
It's possible to boot the installer using no removable media, but just an
existing hard disk, which can have a different OS on it. Download hd-media/
initrd.gz, hd-media/vmlinuz, and a Debian DVD image to the top-level directory
of the hard disk. Make sure that the image has a filename ending in .iso. Now
it's just a matter of booting linux with the initrd.
A.3. Instalace
Po startu instalačního programu budete uvítáni úvodní obrazovkou. Nyní si
můžete buď přečíst návod pro různé způsoby zavádění (viz 5.3 - "Zaváděcí
parametry"), nebo jednoduše stisknout Enter a zavést instalaci.
Za chvíli budete vyzváni k výběru jazyka, ve kterém má instalace probíhat. Po
seznamu se můžete pohybovat šipkami, pro pokračování stiskněte Enter. Dále
budete dotázáni na výběr země. Pokud není požadovaná země v zobrazené nabídce,
můžete přejít do úplného seznamu zemí světa.
Můžete být vyzváni na potvrzení klávesnicového rozložení. Pokud si nejste
jisti, ponechte výchozí návrh.
Now sit back while debian-installer detects some of your hardware, and loads
the rest of the installation image.
Instalační program se pokusí rozpoznat síťová zařízení a nastavit síťování přes
DHCP. Pokud nejste připojeni k síti, nebo pokud nepoužíváte DHCP, budete mít
možnost nastavit síť ručně.
Setting up the network is followed by the creation of user accounts. By default
you are asked to provide a password for the "root" (administrator) account and
information necessary to create one regular user account. If you do not specify
a password for the "root" user, this account will be disabled but the sudo
package will be installed later to enable administrative tasks to be carried
out on the new system. By default, the first user created on the system will be
allowed to use the sudo command to become root.
Dalším krokem je nastavení hodin a časového pásma. Instalátor se pokusí spojit
s časovým serverem na Internetu a nastavit přesný čas. Časové pásmo je vybráno
automaticky podle země, kterou jste zvolili dříve. Leží-li země v několika
časových pásmech, dostanete na výběr.
Nyní je správný čas pro rozdělení disků. Nejprve vám bude nabídnuta možnost
automaticky rozdělit celý disk nebo dostupné volné místo na disku (viz kapitola
6.3.4.2 - "Asistované dělení"). Toto je doporučený způsob rozdělení disku pro
začátečníky nebo pro lidi ve spěchu. Pokud nechcete využít této možnosti,
vyberte z menu Ruční rozdělení.
Na další obrazovce uvidíte svou tabulku oblastí s informacemi o tom, jak budou
oblasti formátovány a kam budou připojeny. Pro změnu nastavení nebo pro smazání
oblasti ji jednoduše vyberte a proveďte požadovanou akci. Pokud jste využili
automatické dělení, mělo by stačit vybrat Ukončit rozdělování a zapsat změny na
disk. Nezapomeňte vytvořit alespoň jednu oblast pro odkládací prostor a
připojit kořenovou oblast na /. Více informací o dělení disku naleznete v
kapitole 6.3.4 - "Rozdělení disku a výběr přípojných bodů", obecnější informace
se nachází v dodatku C - "Poznámky k rozdělování disku".
Nyní debian-installer naformátuje oblasti a zahájí instalaci základního
systému, což může chvíli trvat. Následovat bude instalace jádra.
The base system that was installed earlier is a working, but very minimal
installation. To make the system more functional the next step allows you to
install additional packages by selecting tasks. Before packages can be
installed apt needs to be configured as that defines from where the packages
will be retrieved. The "Standard system utilities" task will be selected by
default and should normally be installed. Select the "Desktop environment" task
if you would like to have a graphical desktop after the installation. See
6.3.6.2 - "Výběr a instalace softwaru" for additional information about this
step.
The last step is to install a boot loader. If the installer detects other
operating systems on your computer, it will add them to the boot menu and let
you know.
debian-installer vám oznámí, že instalace skončila. Vyjměte zaváděcí média
(např. CD) a restartujte počítač klávesou Enter. Měl by se spustit váš nově
nainstalovaný systém. Tato část je popsaná v 7 - "Zavedení vašeho nového
systému".
Pokud potřebujete k instalaci více informací, přečtěte si 6 - "Používáme
instalační program Debianu".
A.4. Pošlete nám zprávu o instalaci
Pokud jste zdárně dokončili instalaci Debianu, najděte si chvilku a pošlete nám
o tom krátkou zprávu. Nejjednodušší možností je nainstalovat si balík reportbug
(apt install reportbug), nastavit jej podle 8.4.2 - "Odesílání pošty mimo
systém" a spustit příkaz reportbug installation-reports.
Pokud instalaci nedokončili, pravděpodobně jste narazili na chybu v
debian-installeru. Abychom mohli tuto chybu odstranit a instalátor vylepšit,
potřebujeme o problémech vědět. Najděte si prosím chvilku a nalezené chyby
nahlaste (viz 5.4.4 - "Hlášení problémů s instalací").
A.5. A na závěr...
Doufáme, že se vám instalace Debianu líbí a že shledáváte Debian užitečným.
Nyní byste si možná chtěli přečíst kapitolu 8 - "Co dál?".
Příloha B. Automatizování instalací pomocí přednastavení
Obsah
B.1. Úvod
B.1.1. Způsoby přednastavení
B.1.2. Omezení
B.2. Použití
B.2.1. Nahrání souboru s přednastavením
B.2.2. Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení
B.2.3. Automatický režim
B.2.4. Užitečné aliasy
B.2.5. Examples of boot prompt preseeding
B.2.6. Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením
B.3. Vytvoření souboru s přednastavením
B.4. Obsah souboru s přednastavením (pro trixie)
B.4.1. Lokalizace
B.4.2. Speech synthesis
B.4.3. Nastavení sítě
B.4.4. Síťová konzole
B.4.5. Nastavení zrcadla
B.4.6. Nastavení účtů
B.4.7. Nastavení hodin a časového pásma
B.4.8. Rozdělení disku
B.4.9. Instalace základního systému
B.4.10. Nastavení APT
B.4.11. Výběr balíků
B.4.12. Dokončení instalace
B.4.13. Přednastavení ostatních balíků
B.5. Pokročilé možnosti
B.5.1. Spouštění vlastních příkazů během instalace
B.5.2. Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot
B.5.3. Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením
Tento dodatek vysvětluje taje a záludnosti přednastavení odpovědí na otázky
debian-installeru za účelem zautomatizování instalačního procesu.
Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako samostatný
soubor na https://www.debian.org/releases/trixie/example-preseed.txt.
B.1. Úvod
Přednastavení nabízí možnost předem odpovědět na otázky, které se ptá
instalační program. Díky tomu pak nemusíte do většiny instalací zasahovat a
dokonce můžete využít některých vlastností, které jinak nejsou dostupné.
Přednastavení není povinné. Použijete-li prázdný soubor s odpověďmi, instalace
bude probíhat úplně stejně jako při běžné instalaci. Každá otázka, kterou
přednastavíte, jistým způsobem odchýlí instalaci od standardní cesty.
B.1.1. Způsoby přednastavení
Přednastavení existuje ve třech variantách: initrd, soubor a síť. Initrd
funguje s každým typem instalace, podporuje přednastavení více odpovědí, ovšem
vyžaduje nejvíce příprav. Přednastavení přes lokální soubor nebo přes síť se
používají pro různé typy instalací.
Následující tabulka ukazuje, které způsoby přednastavení fungují s kterými
způsoby instalací.
┌───────────────────────────────────┬─────────────┬────────┬────────────────┐
│ Způsob instalace │ initrd │ file │ network │
├───────────────────────────────────┼─────────────┼────────┼────────────────┤
│CD/DVD/USB │ano │ano │ano^[a] │
├───────────────────────────────────┼─────────────┼────────┼────────────────┤
│zavedení ze sítě │ano │ne │ano │
├───────────────────────────────────┼─────────────┼────────┼────────────────┤
│z pevného disku │ano │ano │ano^[a] │
├───────────────────────────────────┴─────────────┴────────┴────────────────┤
│^[a] Ovšem pouze pokud máte přístup k síti a správně nastavíte preseed/url.│
└───────────────────────────────────────────────────────────────────────────┘
An important difference between the preseeding methods is the point at which
the preconfiguration file is loaded and processed. For initrd preseeding this
is right at the start of the installation, before the first question is even
asked. Preseeding from the kernel command line happens just after. It is thus
possible to override configuration set in the initrd by editing the kernel
command line (either in the bootloader configuration or manually at boot time
for bootloaders that allow it). For file preseeding this is after the
installation image has been loaded. For network preseeding it is only after the
network has been configured.
Důležité
Prakticky to znamená, že přednastavení pomocí souboru a sítě se nahraje zobrazí
až po zodpovězení otázek ohledně jazyka, země a klávesnice. (V případě
přednastavení ze sítě navíc až po všech otázkách týkajících se síťového
nastavení.) Instalujete-li se střední nebo nízkou prioritou, do cesty se vám
připletou ještě otázky ohledně rozpoznávání hardwaru. Abyste mohli přednastavit
i otázky, které se zobrazují před nahráním souboru s přednastavením, můžete
využít zaváděcí parametry jádra, viz část B.2.2 - "Použití zaváděcích parametrů
jako formy přednastavení".
Jinou možností, jak se vyhnout otázkám, které se zobrazují před nahráním
souboru s přednastavením, je spustit instalátor v "automatickém" režimu. Tím se
odsunou všechny brzké otázky až za okamžik nahození sítě a navíc se zobrazí jen
otázky s kritickou prioritou, což odfiltruje několik zbytečných otázek.
Podrobnosti naleznete v B.2.3 - "Automatický režim".
B.1.2. Omezení
Přestože takto můžete přednastavit většinu otázek debian-installeru, existuje
několik výjimek. Při dělení disku musíte rozdělit buď celý disk, nebo použít
stávající volné místo -- není možné použít existující oblasti.
B.2. Použití
You will first need to create a preconfiguration file and place it in the
location from where you want to use it. Creating the preconfiguration file is
covered later in this appendix. Putting it in the correct location is fairly
straightforward for network preseeding or if you want to read the file off a
usb-stick. If you want to include the file in an installation ISO image, you
will have to remaster the image. How to get the preconfiguration file included
in the initrd is outside the scope of this document; please consult the
developers' documentation for debian-installer.
Ukázkový soubor s přednastavením, jež můžete využít jako základ pro své pokusy,
naleznete na https://www.debian.org/releases/trixie/example-preseed.txt. Tento
soubor je poskládán z ukázek prezentovaných v tomto dodatku.
B.2.1. Nahrání souboru s přednastavením
Používáte-li přednastavení z initrd, musíte zajistit, aby se soubor jmenoval
preseed.cfg a aby se nacházel v kořenovém adresáři initrd. O vše ostatní se
postará instalační program. Ten se podívá, zda je soubor přítomen, a pokud ano,
tak jej nahraje.
For the other preseeding methods you need to tell the installer what file to
use when you boot it. This is normally done by passing the kernel a boot
parameter, either manually at boot time or by editing the bootloader
configuration file (e.g. syslinux.cfg) and adding the parameter to the end of
the append line(s) for the kernel.
Pokud to váš zavaděč umožňuje, nemusí být od věci jej nastavit tak, aby nečekal
se zavedením instalačního systému na stisk klávesy Enter, ale aby dále
pokračoval automaticky. V případě syslinuxu to znamená nastavit v souboru
syslinux.cfg parametr timeout na hodnotu 1.
Abyste měli jistotu, že instalátor dostane správný soubor, můžete zadat jeho
kontrolní součet. V současnosti to musí být md5 součet. Pokud zadaný součet a
vypočítaný součet souboru nebudou souhlasit, instalátor odmítne tento soubor
použít.
Boot parameters to specify:
- if you're netbooting:
preseed/url=http://host/path/to/preseed.cfg
preseed/url/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
- or
preseed/url=tftp://host/path/to/preseed.cfg
preseed/url/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
- if you're booting a remastered installation image:
preseed/file=/cdrom/preseed.cfg
preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
- if you're installing from USB media (put the preconfiguration file in the
toplevel directory of the USB stick):
preseed/file=/hd-media/preseed.cfg
preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
Pokud zadáte preseed/url nebo preseed/file jako zaváděcí parametr, můžete
použít zkrácenou verzi url, resp. file. Obdobně lze zkrátit preseed/file/
checksum na pouhé preseed-md5.
B.2.2. Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení
If a preconfiguration file cannot be used to preseed some steps, the install
can still be fully automated, since you can pass preseed values on the command
line when booting the installer.
Boot parameters can also be used if you do not really want to use preseeding,
but just want to provide an answer for a specific question. Some examples where
this can be useful are documented elsewhere in this manual.
Pro nastavení hodnoty libovolné proměnné zmíněné v tomto dodatku stačí zadat
cesta/k/proměnné=hodnota. Jestliže se má hodnota použít k přednastavení balíku
v cílovém systému, musíte předřadit ještě vlastníka^[17] proměnné vlastník:
cesta/k/proměnné=hodnota. Nezadáte-li vlastníka, hodnota proměnné se
nezkopíruje do databáze debconfu v cílovém systému a tudíž zůstane při
konfiguraci daného balíku nevyužita.
Předzodpovězení otázky popsaným způsobem způsobí, že se tato otázka nezobrazí.
Chcete-li otázce přednastavit konkrétní odpověď, ale přesto chcete, aby se
otázka zobrazila, použijte místo "=" operátor "?=". Více též B.5.2 - "Použití
přednastavení pro změnu výchozích hodnot".
Některé často používané proměnné mohou mít i kratší variantu, Pokud je tato
varianta dostupná, upřednostňujeme ji zde před úplnou formou. Konkrétně
proměnnou preseed/url zde zkracujeme na url. Jiným příkladem je alias tasks,
který vlastně znamená tasksel:tasksel/first.
Tři pomlčky "---" mají u zaváděcích parametrů jádra speciální význam. Všechny
parametry nacházející se za posledními pomlčkami budou zkopírovány do
konfigurace zavaděče v instalovaném systému. (Pokud to instalátor pro daný
zavaděč umožňuje.) Parametry, které instalátor rozpozná (např. volby pro
přednastavení), budou automaticky odfiltrovány.
Poznámka
Aktuální jádra (2.6.9 a novější) akceptují nejvýše 32 parametrů a 32 proměnných
prostředí (včetně standardních voleb pro instalační program). Pokud tento limit
překročíte, jádro zpanikaří. (Dřívější jádra měla tyto limity ještě menší.)
Pro většinu instalací můžete celkem bez problémů odstranit implicitní volby
jako vga=normal, což vám umožní přidat další volby pro přednastavení.
Poznámka
V některých případech není možné zadat hodnotu obsahující mezeru, a to i v
případě, kdy hodnotu obklopíte uvozovkami.
B.2.3. Automatický režim
Díky několika pokročilým (někteří říkají zmateným) vlastnostem instalačního
systém Debianu je možné, aby se poměrně jednoduchý zaváděcí parametr rozvinul
do komplexní a na míru upravené automatické instalace.
Zařizuje to zaváděci volba Automated install, na některých architekturách nebo
zavaděčích nazývaná též auto. V této části příručky tedy řetězec auto není
zaváděcím parametrem, ale návěstím zavaděče, které připojí příslušné zaváděcí
parametry.
Pro ilustraci uvádíme několik příkladů, které můžete zadat na zaváděcí výzvě.
auto url=autoserver
Toto spoléhá na fakt, že na síti existuje DHCP server, který dostane počítač do
bodu, kdy bude možné přes DNS přeložit jméno autoserver. Pokud DHCP server
poskytnul i název domény, tak se zkusí i varianta, kdy se za název počítače
přidá právě poskytnutá doména. Například pokud je přes DHCP poskytnuta doména
priklad.cz, vyústí to ve stažení souboru s přednastavením z adresy http://
autoserver.priklad.cz/d-i/trixie/./preseed.cfg.
Poslední část url (d-i/trixie/./preseed.cfg) pochází z proměnné auto-install/
defaultroot. Proměnná implicitně obsahuje adresář trixie, aby jste s příchodem
novějších verzí Debianu a nových kódových označení nemigrovali na nové verze
automaticky, ale kontrolovaněji (po explicitním zadání nového kódového jména).
Část /./ indikuje kořen, vůči kterému můžete zadávat relativní cesty (používá
se v preseed/include a preseed/run). To umožňuje zadávat cesty k souborům jako
kompletní URL, cesty začínající na / jsou připojeny ke kořenu, nebo jako cesty
relativní k umístění, kde byl nalezen poslední soubor s přednastavením. To
umožňuje vytvářet přenositelnější skripty, kde můžete přesouvat celé hierarchie
skriptů na nová umístění, aniž by se co pokazilo. Například můžete na USB
klíčenku přesunout soubory, které se dříve používaly na webovém serveru.
Předpokládejme, že je v souboru s přednastavením nastavena proměnná preseed/run
na hodnotu /scripts/late_command.sh. Pak v naší ukázce bude zmíněný soubor
stažen z http://autoserver.priklad.cz/d-i/trixie/./scripts/late_command.sh.
Pokud na dané síti není vybudovaná vhodná DHCP a DNS infrastruktura, nebo pokud
nechcete použít výchozí cestu k souboru preseed.cfg, můžete zadat explicitní
URL. Nebude-li URL obsahovat prvek /./, bude automaticky připojen na začátek
cesty, tj. za třetí lomítko URL. Příklad vyžadující jen minimální podporu od
místní síťové infrastruktury:
auto url=http://192.168.1.2/cesta/k/preseed.souboru
Celé to funguje tak, že
• pokud v URL chybí protokol, předpokládá se http,
• pokud název počítače neobsahuje tečky, připojí se k němu doména odvozená z
DHCP a
• pokud za názvem počítače není žádné lomítko, přidá se výchozí cesta.
Kromě zadávání URL můžete zadat i parametry, které přímo neovlivňují chování
debian-installeru samotného, ale které mohou být předány do skriptů spouštěných
z nahraného souboru s přednastavením pomocí preseed/run. V současnosti to je
pouze auto-install/classes, ve zkrácené verzi classes. Příklad použití:
auto url=autoserver classes=trida_A;trida_B
Třídy mohou například označovat typ systému, který se má instalovat, nebo
jazykové prostředí, které se má nastavit.
Tento koncept je možné dále rozšiřovat. Pokud toho ve svých skriptech
využijete, je rozumné použít jmenný prostor auto-install, například
auto-install/style. Jestliže si myslíte, že máte pro další parametr vhodné
využití, zmiňte se o něm v diskusní skupině <debian-boot@lists.debian.org>,
abychom předešli konfliktům v jmenném prostoru (a případně vám přidali kratší
alias).
Příkaz auto zatím není definován na všech architekturách. Stejného výsledku
však můžete dosáhnout přidáním dvou parametrů auto=true priority=critical k
parametrům jádra. Parametr jádra auto je vlastně alias pro auto-install/enable
a potlačuje zobrazení otázek ohledně místního prostředí a nastavení klávesnice
až do bodu, kdy je bude možné přednastavit. Parametr priority je alias pro
debconf/priority a nastavením na hodnotu critical zajistíte, aby se zobrazovaly
pouze otázky s kritickou prioritou, kterých při instalaci moc není.
When an Automatic install is selected without also specifying a preseed
configuration, the user will be prompted to provide a preseed location.
Alternatively, if a preseed configuration has been specified, then that prompt
is normally suppressed in order to enable a fully non-interactive install.
However, if the intent is to modify defaults by using a preseed.cfg in an
initrd, then the result should really behave as though no preseeding has yet
been specified, even though it has. In that case, the debconf variable
auto-install/cloak_initrd_preseed can be set to true (e.g. in the initrd's
preseed.cfg). to get the required behaviour.
Další parametry, které se mohou hodit při automatizaci instalací přes DHCP,
jsou interface=auto netcfg/dhcp_timeout=60, které způsobí, že se k instalaci
použije první funkční síťové rozhraní a že instalátor bude trpělivější při
čekání na odpovědi od DHCP serveru.
Tip
Rozsáhlý příklad použití této infrastruktury naleznete na webových stránkách
autora. Kromě ukázkových skriptů a tříd tam také naleznete zajímavé výsledky
kreativního použití přednastavení.
B.2.4. Užitečné aliasy
Při použití (automatického) přednastavení se mohou hodit následující aliasy.
Poznamenejme, že aliasy zkracují pouze jméno otázky. Vždy je třeba přidat ještě
hodnotu, například auto=true nebo interface=eth0.
priority debconf/priority
fb debian-installer/framebuffer
auto auto-install/enable
classes auto-install/classes
file preseed/file
url preseed/url
theme debian-installer/theme
language debian-installer/language
country debian-installer/country
locale debian-installer/locale
keymap keyboard-configuration/xkb-keymap
modules anna/choose_modules
firmware hw-detect/firmware-lookup
interface netcfg/choose_interface
domain netcfg/get_domain
hostname netcfg/get_hostname
protocol mirror/protocol
suite mirror/suite
recommends base-installer/install-recommends
tasks tasksel:tasksel/first
desktop tasksel:tasksel/desktop
preseed-md5 preseed/file/checksum
B.2.5. Examples of boot prompt preseeding
Here are some examples of how the boot prompt might look like (you will need to
adapt this to your needs).
# To set French as language and France as country:
/install.amd/vmlinuz vga=788 initrd=/install.amd/gtk/initrd.gz language=fr country=FR --- quiet
# To set English as language and Germany as country, and use a German keyboard layout:
/install.amd/vmlinuz vga=788 initrd=/install.amd/gtk/initrd.gz language=en country=DE locale=en_US.UTF-8 keymap=de --- quiet
# To install the MATE desktop:
/install.amd/vmlinuz vga=788 initrd=/install.amd/gtk/initrd.gz desktop=mate-desktop --- quiet
# To install the web-server task:
/install.amd/vmlinuz initrd=/install.amd/initrd.gz tasksel:tasksel/first=web-server ---
B.2.6. Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením
Jelikož DHCP umí předávat jméno souboru, je možné toho zneužít pro určení
souboru s přednastavením. Obvykle se totiž tato možnost používá pro určení
souboru, kterým se zavede systém ze sítě. Pokud ale bude soubor ve formě URL,
instalace to rozpozná a pokusí se soubor stáhnout a použít jako soubor s
přednastavením. Následující příkaz ukazuje, jak upravit konfigurační soubor
dhcpd.conf serveru ISC DHCP verze 3 (balík isc-dhcp-server).
if substring (option vendor-class-identifier, 0, 3) = "d-i" {
filename "http://pocitac/preseed.cfg";
}
Všimněte si, že předchozí příklad omezuje použití na DHCP klienty, kteří se
identifikují jako "d-i", takže by to nemělo ovlivnit běžné DHCP klienty, ale
pouze instalace. Direktivu filename můžete zadat například i do sekce pro
jediný počítač, takže neovlivníte ostatní instalace na síti.
K dobrým zvykům při přednastavování přes DHCP patří přednastavení pouze hodnot,
které jsou specifické pro vaši síť, jako je např. lokální zrcadlo. Tím se při
instalaci automaticky vybere správné zrcadlo, ale zbytek instalace probíhá
interaktivně. Kompletní přednastavení přes DHCP byste měli provádět pouze s
nejvyšší opatrností.
B.3. Vytvoření souboru s přednastavením
Soubor s přednastavením soubor má stejný formát jako používá příkaz
debconf-set-selections. Běžný řádek pak má tvar
<vlastník> <jméno otázky> <typ otázky> <hodnota>
Soubor by měl začínat komentářem #_preseed_V1
Při vytváření souboru s přednastavením byste měli mít na paměti několik
pravidel.
• Mezi typ a hodnotu vkládejte pouze jednu mezeru nebo tabulátor -- případné
další bílé znaky budou považovány za součást hodnoty.
• Dlouhý řádek můžete pro lepší čitelnost rozdělit na několik řádků tak, že
na konec řádku přidáte znak pro pokračování řádku "\" (zpětné lomítko). Je
vhodné rozdělit řádek mezi názvem a typem otázky, ne mezi typem a hodnotou.
Po spojení řádků bude bílé místo ze začátku/konce řádku spojeno do jediné
mezery.
• Pro debconf proměnné (šablony), které jsou součástí pouze samotného
instalačního programu, by měl být vlastník nastaven na "d-i". Pro
přednastavení ostatních proměnných používaných během instalace by se měl
jako vlastník používat název balíku, který obsahuje příslušnou šablonu. Do
debconf databáze v nainstalovaném systému se přenesou pouze proměnné, které
mají jako vlastníka nastaveno něco jiného než "d-i".
• Většina otázek vyžaduje zadání hodnot v angličtině, avšak existují výjimky
jako třeba partman, kde musíte použít přeložené hodnoty.
• Dále pak některé otázky vyžadují hodnotu formou kódu (a ne text, který se
zobrazuje během instalace).
• Na začátku souboru uveďte #_preseed_V1
• A comment consists of a line which starts with a hash character ("#") and
extends up to the length of that line.
Nejjednodušší způsob vytvoření souboru s přednastavením je použít ukázkový
soubor z B.4 - "Obsah souboru s přednastavením (pro trixie)" jako základ a
upravit si jej dle potřeb.
Jiná možnost je provést ruční instalaci a po restartu do nového systému použít
příkaz debconf-get-selections (z balíku debconf-utils) a uložit databázi
debconfu i cdebconfu do jediného souboru:
$ echo "#_preseed_V1" > soubor
$ debconf-get-selections --installer >> soubor
$ debconf-get-selections >> soubor
Tento přístup má tu nevýhodu, že vytvořený soubor bude obsahovat i položky,
které by se neměly přednastavovat. Z tohoto pohledu je pro většinu uživatelů
vhodnější použití ukázkového souboru.
Poznámka
Tento způsob se spoléhá na fakt, že se na konci instalace uloží databáze
cdebconfu do instalovaného systému do souboru /var/log/installer/cdebconf.
Protože tato databáze může obsahovat důvěrné informace, jsou tyto soubory
čitelné pouze pro uživatele root.
Pokud ze systému vyčistíte balík installation-report, bude smazán také adresář
/var/log/installer.
Seznam možných hodnot pro otázky můžete zjistit během instalace ze souborů
umístěných v adresáři /var/lib/cdebconf (např. pomocí editoru nano). Samotné
šablony se nachází v souboru templates.dat, aktuální hodnoty naleznete v
souboru questions.dat.
Ještě před instalací je vhodné zkontrolovat formát předkonfiguračního souboru
příkazem debconf-set-selections -c preseed.cfg.
B.4. Obsah souboru s přednastavením (pro trixie)
Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako samostatný
soubor na https://www.debian.org/releases/trixie/example-preseed.txt.
Tento příklad je založen na instalaci pro architekturu Intel x86. Jestliže
instalujete na jinou architekturu, nemusí některá nastavení odpovídat těm
uvedeným (výběr klávesnice, instalace zavaděče) a budete je muset nahradit
adekvátními hodnotami.
Podrobnosti o tom, jak jednotlivé komponenty instalačního systému pracují,
naleznete v kapitole 6.3 - "Použití jednotlivých komponent".
B.4.1. Lokalizace
Nastavení lokalizačních proměnných bude fungovat pouze v případě, když
používáte přednastavení přes initrd, nebo pomocí zaváděcích parametrů jádra. U
ostatních způsobů se totiž soubor s přednastavením nahraje až po zobrazení
těchto otázek. Výjimkou je automatický režim (B.2.3 - "Automatický režim"),
který odsune otázky ohledně lokalizace na později a umožní je tak přednastavit
všemi známými způsoby.
Místní prostření (locale) slouží k současnému zadání jazyka i země. Například
pomocí zaváděcího parametru jádra můžete zadat locale=cs_CZ.UTF-8.
Although this method is very easy to use, it does not allow preseeding of all
possible combinations of language, country and locale^[18]. So alternatively
the values can be preseeded individually. Language and country can also be
specified as boot parameters.
# Přednastavením locale se automaticky nastaví jazyk, země a locale.
d-i debian-installer/locale string cs_CZ.UTF-8
# Pro větší pružnost je též možno nastavit hodnoty samostatně.
#d-i debian-installer/language string en
#d-i debian-installer/country string NL
#d-i debian-installer/locale string en_GB.UTF-8
# Volitelně můžete zadat další locale, která se mají vygenerovat.
#d-i localechooser/supported-locales multiselect cs_CZ.UTF-8, en_US.UTF-8
Nastavení klávesnice se skládá z výběru klávesové mapy a přepínače mezi
zvolenou mapou a US variantou. Během instalace jsou dostupné pouze základní
klávesové mapy. Ostatní dostupné varianty naleznete až v nainstalovaném systému
příkazem dpkg-reconfigure keyboard-configuration.
# Výběr klávesnice.
d-i keyboard-configuration/xkb-keymap select cz
# d-i keyboard-configuration/toggle select No toggling
Nastavení klávesnice můžete přeskočit nastavením proměnné keymap na hodnotu
skip-config. Tím se zachová výchozí klávesová mapa jádra.
B.4.2. Speech synthesis
When installing with software speech synthesis (i.e. speakup.synth=soft passed
on the kernel command line), the sound board and the voice to be used can be
preseeded.
Since speech synthesis is started very early, this can only be preseeded from
initrd or the kernel command line.
Preseeding espeakup/voice also enables configuring the installed system with
speech accessibility features. This takes effect even if software speech
synthesis was not actually enabled inside the installer.
# Which ALSA card to be used for software speech.
# Can be a number from 0, or an ID as seen in
# /sys/class/sound/card*/id
#d-i espeakup/card string 0
# Which espeak-ng voice to be used
#d-i espeakup/voice string en
B.4.3. Nastavení sítě
Of course, preseeding the network configuration won't work if you're loading
your preconfiguration file from the network. But it's great when you're booting
from optical disc or USB stick. If you are loading preconfiguration files from
the network, you can pass network config parameters by using kernel boot
parameters.
Potřebujete-li při zavádění ze sítě vybrat konkrétní síťové rozhraní ještě před
nahráním souboru s přednastavením, použijte zaváděcí parametr interface=eth1.
Přestože přednastavení síťování není běžně dostupné při přednastavení ze sítě
(tj. při použití "preseed/url"), můžete to obejít následujícím hackem (např.
pokud chcete síťovému rozhraní nastavit statickou adresu). Hack spočívá ve
vynucení opětovné konfigurace sítě po načtení souboru s přednastavením. Stačí
vytvořit skript pro "preseed/run" obsahující následující příkazy:
kill-all-dhcp; netcfg
Pro nastavení sítě lze využít následující proměnné:
# Disable network configuration entirely. This is useful for cdrom
# installations on non-networked devices where the network questions,
# warning and long timeouts are a nuisance.
#d-i netcfg/enable boolean false
# netcfg will choose an interface that has link if possible. This makes it
# skip displaying a list if there is more than one interface.
d-i netcfg/choose_interface select auto
# To pick a particular interface instead:
#d-i netcfg/choose_interface select eth1
# To set a different link detection timeout (default is 3 seconds).
# Values are interpreted as seconds.
#d-i netcfg/link_wait_timeout string 10
# If you have a slow dhcp server and the installer times out waiting for
# it, this might be useful.
#d-i netcfg/dhcp_timeout string 60
#d-i netcfg/dhcpv6_timeout string 60
# Automatic network configuration is the default.
# If you prefer to configure the network manually, uncomment this line and
# the static network configuration below.
#d-i netcfg/disable_autoconfig boolean true
# If you want the preconfiguration file to work on systems both with and
# without a dhcp server, uncomment these lines and the static network
# configuration below.
#d-i netcfg/dhcp_failed note
#d-i netcfg/dhcp_options select Configure network manually
# Static network configuration.
#
# IPv4 example
#d-i netcfg/get_ipaddress string 192.168.1.42
#d-i netcfg/get_netmask string 255.255.255.0
#d-i netcfg/get_gateway string 192.168.1.1
#d-i netcfg/get_nameservers string 192.168.1.1
#d-i netcfg/confirm_static boolean true
#
# IPv6 example
#d-i netcfg/get_ipaddress string fc00::2
#d-i netcfg/get_netmask string ffff:ffff:ffff:ffff::
#d-i netcfg/get_gateway string fc00::1
#d-i netcfg/get_nameservers string fc00::1
#d-i netcfg/confirm_static boolean true
# Any hostname and domain names assigned from dhcp take precedence over
# values set here. However, setting the values still prevents the questions
# from being shown, even if values come from dhcp.
d-i netcfg/get_hostname string unassigned-hostname
d-i netcfg/get_domain string unassigned-domain
# If you want to force a hostname, regardless of what either the DHCP
# server returns or what the reverse DNS entry for the IP is, uncomment
# and adjust the following line.
#d-i netcfg/hostname string somehost
# Disable that annoying WEP key dialog.
d-i netcfg/wireless_wep string
# The wacky dhcp hostname that some ISPs use as a password of sorts.
#d-i netcfg/dhcp_hostname string radish
# If you want to completely disable firmware lookup (i.e. not use firmware
# files or packages that might be available on installation images):
#d-i hw-detect/firmware-lookup string never
# If non-free firmware is needed for the network or other hardware, you can
# configure the installer to always try to load it, without prompting. Or
# change to false to disable asking.
#d-i hw-detect/load_firmware boolean true
Pokud není proměnná netcfg/get_netmask přednastavená, netcfg si síťovou masku
dopočítá automaticky. Pro plně automatické instalace musíte v takovém případě
nastavit proměnnou jako seen, aby instalace nečekala na potvrzení spočítané
masky. Obdobně je možné nepřednastavovat proměnnou netcfg/get_gateway a nechat
netcfg, aby automaticky automaticky odhadl adresu brány. Jako speciální případ
je možné nastavit proměnnou netcfg/get_gateway na hodnotu "none", což znamená,
že se brána nemá použít vůbec.
B.4.4. Síťová konzole
# Následující nastavení se hodí v situacích, kdy chcete instalovat
# vzdáleně přes SSH pomocí komponenty network-console.
# Toto přednastavení má smysl pouze pokud plánujete dokončit
# instalaci ručně.
#d-i anna/choose_modules string network-console
#d-i network-console/authorized_keys_url string http://10.0.0.1/openssh-key
#d-i network-console/password password r00tme
#d-i network-console/password-again password r00tme
More information related to network-console can be found in 6.3.10 -
"Installation over network-console".
B.4.5. Nastavení zrcadla
V závislosti na způsobu instalace můžete zrcadlo použít pro stažení dodatečných
komponent instalačního systému, stažení základního systému a pro nastavení
souboru /etc/apt/sources.list.
Parametr mirror/suite určuje verzi instalovaného systému.
Parametr mirror/udeb/suite určuje verzi Debianu, ze které se stáhnou dodatečné
komponenty instalačního systému. Nastavení této proměnné má smysl pouze v
případě, že komponenty stahujete ze sítě a potřebujete, aby odpovídaly verzi
initrd, který se používá pro instalaci. Instalační systém obvykle zvolí
správnou hodnotu, takže by neměl být důvod tuto proměnnou měnit.
# Mirror protocol:
# If you select ftp, the mirror/country string does not need to be set.
# Default value for the mirror protocol: http.
#d-i mirror/protocol string ftp
d-i mirror/country string manual
d-i mirror/http/hostname string ftp.cz.debian.org
d-i mirror/http/directory string /debian
d-i mirror/http/proxy string
# Suite to install.
#d-i mirror/suite string testing
# Suite to use for loading installer components (optional).
#d-i mirror/udeb/suite string testing
B.4.6. Nastavení účtů
Instalační systém umožňuje přednastavit jak heslo uživatele root, tak jméno a
heslo prvního běžného uživatele systému. Heslo můžete zadat buď v nešifrované
podobě, nebo jako crypt(3) hash.
Varování
Přednastavení hesel není bezpečné, protože kdokoliv s přístupem k souboru s
přednastavením si tato hesla může přečíst. Z pohledu bezpečnosti je použití
hashů lepší, ovšem vzhledem k možným útokům hrubou silou je třeba zvolit silný
algoritmus jako SHA-256 nebo SHA512. Dřívější hashovací algoritmy jako DES a
MD5 jsou považovány za slabé.
# Přeskočí vytvoření účtu pro roota (běžný uživatel bude moci použít
# sudo).
#d-i passwd/root-login boolean false
# Volitelně přeskočí vytvoření běžného uživatelského účtu.
#d-i passwd/make-user boolean false
# Rootovo heslo v čitelném tvaru
#d-i passwd/root-password password r00tme
#d-i passwd/root-password-again password r00tme
# nebo šifrované pomocí crypt(3) hashe.
#d-i passwd/root-password-crypted password [crypt(3) hash]
# Vytvoření účtu běžného uživatele.
#d-i passwd/user-fullname string Jan Novak
#d-i passwd/username string jan
# Heslo běžného uživatele v čitelném tvaru
#d-i passwd/user-password password nebezpecne
#d-i passwd/user-password-again password nebezpecne
# nebo šifrované pomocí crypt(3) hashe.
#d-i passwd/user-password-crypted password [crypt(3) hash]
# Nastaví UID běžného uživatele (jinak se použije výchozí hodnota).
#d-i passwd/user-uid string 1010
# Uživatelský účet bude automaticky přidán do několika standardních
# skupin. Chcete-li to změnit, zadejte seznam požadovaných skupin.
#d-i passwd/user-default-groups string audio cdrom video
Do proměnných passwd/root-password-crypted a passwd/user-password-crypted
můžete jako hodnotu zadat znak vykřičník "!", což znamená, že daný účet bude
zakázán. To se může hodit například pro účet root, což ovšem předpokládá, že
máte nastavenu nějakou jinou možnost, jak počítač spravovat (například pomocí
sudo nebo autentizace přes SSH klíče).
SHA-512 hash hesla můžete vygenerovat následujícím příkazem (z balíku whois):
mkpasswd -m sha-512
B.4.7. Nastavení hodin a časového pásma
# Určuje, zda jsou hardwarové hodiny nastaveny na UTC.
d-i clock-setup/utc boolean true
# Proměnnou můžete nastavit na libovolnou platnou hodnotu $TZ;
# Seznam časových pásem naleznete v /usr/share/zoneinfo/.
d-i time/zone string Europe/Prague
# Určuje, zda se mají při instalaci nastavit hodiny pomocí NTP.
d-i clock-setup/ntp boolean true
# NTP server, který se má použít. Výchozí hodnota je většinou
# dostačující.
#d-i clock-setup/ntp-server string tak.cesnet.cz
B.4.8. Rozdělení disku
Dělení disku je víceméně omezeno možnostmi, které nabízí partman-auto. Můžete
zvolit rozdělení buď stávajícího volného místa, nebo celého disku. Rozvržení
oblastí můžete určit pomocí předdefinovaného schematu, vlastního schematu ze
souboru nebo schematu obsaženém v souboru s přednastavením.
Přednastavení pokročilejších konfigurací s RAIDem, LVM a šifrováním je sice
podporováno, ale ne s takovými možnostmi, jako při ručním dělení.
Příklady níže ukazují jen základní použití schemat. Podrobnější informace
naleznete v souborech partman-auto-recipe.txt a partman-auto-raid-recipe.txt,
které jsou součástí balíku debian-installer. Oba soubory jsou též dostupné ze
zdrojového repositáře debian-installer. Poznamenejme, že podporovaná
funkcionalita se může mezi jednotlivými vydáními lišit.
Varování
Označení disků závisí na pořadí, ve kterém jsou nahrány jejich ovladače.
Jestliže se v systému nachází více disků, tak se ubezpečte, že jste vybrali ten
správný.
B.4.8.1. Příklad dělení disku
# If the system has free space you can choose to only partition that space.
# This is only honoured if partman-auto/method (below) is not set.
#d-i partman-auto/init_automatically_partition select biggest_free
# Alternatively, you may specify a disk to partition. If the system has only
# one disk the installer will default to using that, but otherwise the device
# name must be given in traditional, non-devfs format (so e.g. /dev/sda
# and not e.g. /dev/discs/disc0/disc).
# For example, to use the first SCSI/SATA hard disk:
#d-i partman-auto/disk string /dev/sda
# In addition, you'll need to specify the method to use.
# The presently available methods are:
# - regular: use the usual partition types for your architecture
# - lvm: use LVM to partition the disk
# - crypto: use LVM within an encrypted partition
d-i partman-auto/method string lvm
# You can define the amount of space that will be used for the LVM volume
# group. It can either be a size with its unit (eg. 20 GB), a percentage of
# free space or the 'max' keyword.
d-i partman-auto-lvm/guided_size string max
# If one of the disks that are going to be automatically partitioned
# contains an old LVM configuration, the user will normally receive a
# warning. This can be preseeded away...
d-i partman-lvm/device_remove_lvm boolean true
# The same applies to pre-existing software RAID array:
d-i partman-md/device_remove_md boolean true
# And the same goes for the confirmation to write the lvm partitions.
d-i partman-lvm/confirm boolean true
d-i partman-lvm/confirm_nooverwrite boolean true
# You can choose one of the predefined partitioning recipes:
# - atomic: all files in one partition
# - home: separate /home partition
# - multi: separate /home, /var, and /tmp partitions
# - server: separate /var and /srv partitions; swap limitted to 1G
# - small_disk: scheme dedicated to small harddrives (under 10GB)
d-i partman-auto/choose_recipe select atomic
# Or provide a recipe of your own...
# If you have a way to get a recipe file into the d-i environment, you can
# just point at it.
#d-i partman-auto/expert_recipe_file string /hd-media/recipe
# If not, you can put an entire recipe into the preconfiguration file in one
# (logical) line. This example creates a small /boot partition, suitable
# swap, and uses the rest of the space for the root partition:
#d-i partman-auto/expert_recipe string \
# boot-root :: \
# 40 50 100 ext3 \
# $primary{ } $bootable{ } \
# method{ format } format{ } \
# use_filesystem{ } filesystem{ ext3 } \
# mountpoint{ /boot } \
# . \
# 500 10000 1000000000 ext3 \
# method{ format } format{ } \
# use_filesystem{ } filesystem{ ext3 } \
# mountpoint{ / } \
# . \
# 64 512 300% linux-swap \
# method{ swap } format{ } \
# .
# The full recipe format is documented in the file partman-auto-recipe.txt
# included in the 'debian-installer' package or available from D-I source
# repository. This also documents how to specify settings such as file
# system labels, volume group names and which physical devices to include
# in a volume group.
## Partitioning for EFI
# If your system needs an EFI partition you could add something like
# this to the recipe above, as the first element in the recipe:
# 538 538 1075 free \
# $iflabel{ gpt } \
# $reusemethod{ } \
# method{ efi } \
# format{ } \
# . \
#
# The fragment above is for the amd64 architecture; the details may be
# different on other architectures. The 'partman-auto' package in the
# D-I source repository may have an example you can follow.
# This makes partman automatically partition without confirmation, provided
# that you told it what to do using one of the methods above.
d-i partman-partitioning/confirm_write_new_label boolean true
d-i partman/choose_partition select finish
d-i partman/confirm boolean true
d-i partman/confirm_nooverwrite boolean true
# Force UEFI booting ('BIOS compatibility' will be lost). Default: false.
#d-i partman-efi/non_efi_system boolean true
# Ensure the partition table is GPT - this is required for EFI
#d-i partman-partitioning/choose_label select gpt
#d-i partman-partitioning/default_label string gpt
# When disk encryption is enabled, skip wiping the partitions beforehand.
#d-i partman-auto-crypto/erase_disks boolean false
B.4.8.2. Rozdělení při použití RAIDu
Pomocí přednastavení též můžete nastavit oblasti na polích softwarového RAIDu.
Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 5, 6 a 10, vytváření degradovaných polí a
určení rezervních zařízení.
Varování
U tohoto typu automatického rozdělení se dá velice lehce něco pokazit. Navíc se
jedná o komponentu, kterou vývojáři debian-installer testují relativně málo.
Odpovědnost za správné zapsání návodu pro rozdělení (aby dával smysl a
nevytvářel konflikty) nese uživatel. V případě problémů zkontrolujte /var/log/
syslog.
# Metoda by měla být nastavena na "raid".
#d-i partman-auto/method string raid
# Zadejte disky k rozdělení. Na všech bude nakonec stejné rozložení,
# takže to bude fungovat pouze pokud mají disky stejnou velikost.
#d-i partman-auto/disk string /dev/sda /dev/sdb
# Dále musíte zadat fyzické oblasti, které se mají použít.
#d-i partman-auto/expert_recipe string \
# multiraid :: \
# 1000 5000 4000 raid \
# $primary{ } method{ raid } \
# . \
# 64 512 300% raid \
# method{ raid } \
# . \
# 500 10000 1000000000 raid \
# method{ raid } \
# .
# Na závěr musíte zadat, jakým způsobem se mají dříve definované oblasti
# použít v nastavení RAIDu. Důležité je použít správná čísla logických
# oblastí. Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 5, 6 a 10; zařízení jsou
# oddělena pomocí "#".
# Parametry jsou:
# <typraidu> <početzařízení> <početrezerv> <typss> <přípbod> \
# <zařízení> <rezervnízařízení>
#d-i partman-auto-raid/recipe string \
# 1 2 0 ext3 / \
# /dev/sda1#/dev/sdb1 \
# . \
# 1 2 0 swap - \
# /dev/sda5#/dev/sdb5 \
# . \
# 0 2 0 ext3 /home \
# /dev/sda6#/dev/sdb6 \
# .
# Více informací naleznete v souboru partman-auto-recipe.txt dostupném
# v balíku "debian-installer" nebo ve zdrojovém repositáři D-I.
# Toto zajistí, že se partman nebude při rozdělování ptát na potvrzení.
d-i partman-md/confirm boolean true
d-i partman-partitioning/confirm_write_new_label boolean true
d-i partman/choose_partition select finish
d-i partman/confirm boolean true
d-i partman/confirm_nooverwrite boolean true
B.4.8.3. Způsob připojení oblastí
Souborové systémy se obvykle připojují pomocí jedinečného univerzálního
identifikátoru, tzv. UUID. To umožňuje korektní připojení oblastí i v
případech, kdy se změní jejich jména zařízení. UUID jsou dlouhé a špatně se
čtou, takže pokud si budete přát, může instalátor připojit souborové systémy
pomocí tradičních jmen zařízení, nebo pomocí názvů oblastí, které jim
přidělíte. Zvolíte-li připojení pomocí názvů oblastí, budou oblasti bez
nastaveného názvu připojeny pomocí UUID.
Zařízení se stabilními jmény, jako např. logické svazky LVM, budou místo UUID
nadále používat připojení pomocí tradičních jmen zařízení.
Varování
Tradiční jména zařízení se mohou měnit v závislosti na pořadí, ve kterém jádro
při zavádění zařízení objeví. To může způsobit připojení chybného souborového
systému. Podobný problém existuje v případě použití názvů oblastí, protože při
zapojení dalšího disku (i externího) mohou použité názvy oblastí kolidovat a
tím pádem není zaručeno, která oblast se připojí.
# Výchozí je připojování pomocí UUID, ale můžete zvolit též "traditional"
# pro použití tradičních jmen zařízení, nebo "label" pro použití názvů
# oblastí (se záchytnou možností použití UUID).
#d-i partman/mount_style select uuid
B.4.9. Instalace základního systému
V této fázi instalace se toho moc nastavit nedá. Jediné otázky se týkají
instalace jádra.
# Nastaví APT, aby implicitně neinstaloval doporučené balíky. Použití
# této volby může znamenat instalaci nekompletního systému a měli by
# ji používat pouze zkušení uživatelé.
#d-i base-installer/install-recommends boolean false
# (Meta) balík jádra, který se má nainstalovat; nechcete-li instalovat
# žádné jádro, zadejte "none".
#d-i base-installer/kernel/image string linux-image-686
B.4.10. Nastavení APT
Nastavení souboru /etc/apt/sources.list a několika základních parametrů je plně
řízeno typem instalace a dříve zodpovězenými otázkami. Volitelně můžete přidat
další (lokální) archivy.
# Choose, if you want to scan additional installation media
# (default: false).
d-i apt-setup/cdrom/set-first boolean false
# You can choose to install non-free firmware.
#d-i apt-setup/non-free-firmware boolean true
# You can choose to install non-free and contrib software.
#d-i apt-setup/non-free boolean true
#d-i apt-setup/contrib boolean true
# Uncomment the following line, if you don't want to have the sources.list
# entry for a DVD/BD installation image active in the installed system
# (entries for netinst or CD images will be disabled anyway, regardless of
# this setting).
#d-i apt-setup/disable-cdrom-entries boolean true
# Uncomment this if you don't want to use a network mirror.
#d-i apt-setup/use_mirror boolean false
# Select which update services to use; define the mirrors to be used.
# Values shown below are the normal defaults.
#d-i apt-setup/services-select multiselect security, updates
#d-i apt-setup/security_host string security.debian.org
# Additional repositories, local[0-9] available
#d-i apt-setup/local0/repository string \
# http://local.server/debian stable main
#d-i apt-setup/local0/comment string local server
# Enable deb-src lines
#d-i apt-setup/local0/source boolean true
# URL to the public key of the local repository; you must provide a key or
# apt will complain about the unauthenticated repository and so the
# sources.list line will be left commented out.
#d-i apt-setup/local0/key string http://local.server/key
# or one can provide it in-line by base64 encoding the contents of the
# key file (with `base64 -w0`) and specifying it thus:
#d-i apt-setup/local0/key string base64://LS0tLS1CRUdJTiBQR1AgUFVCTElDIEtFWSBCTE9DSy0tLS0tCi4uLgo=
# The content of the key file is checked to see if it appears to be ASCII-armoured.
# If so it will be saved with an ".asc" extension, otherwise it gets a '.gpg' extension.
# "keybox database" format is currently not supported. (see generators/60local in apt-setup's source)
# By default the installer requires that repositories be authenticated
# using a known gpg key. This setting can be used to disable that
# authentication. Warning: Insecure, not recommended.
#d-i debian-installer/allow_unauthenticated boolean true
# Uncomment this to add multiarch configuration for i386
#d-i apt-setup/multiarch string i386
B.4.11. Výběr balíků
Můžete nainstalovat libovolnou kombinaci dostupných úloh. V době psaní to
zahrnuje:
• standard (standardní unixové nástroje)
• desktop (grafické prostředí)
• gnome-desktop (prostředí Gnome)
• xfce-desktop (prostředí XFCE)
• kde-desktop (prostředí KDE Plasma)
• cinnamon-desktop (prostředí Cinnamon)
• mate-desktop (prostředí MATE)
• lxde-desktop (prostředí LXDE)
• web-server (webový server)
• ssh-server (SSH server)
Instalaci úloh můžete vynechat a instalovat balíky nějakou jinou cestou. Úlohu
standard však doporučujeme instalovat vždy.
Or if you don't want the tasksel dialog to be shown at all, preseed pkgsel/
run_tasksel (no packages are installed via tasksel in that case).
Chcete-li kromě balíků v úlohách instalovat také nějaké samostatné balíky,
můžete použít parametr pkgsel/include. Hodnotou parametru je čárkami nebo
mezerami oddělený seznam, takže jej můžete jednoduše použít i na příkazové
řádce jádra.
#tasksel tasksel/first multiselect standard, web-server, kde-desktop
# Or choose to not get the tasksel dialog displayed at all (and don't install
# any packages):
#d-i pkgsel/run_tasksel boolean false
# Individual additional packages to install
#d-i pkgsel/include string openssh-server build-essential
# Whether to upgrade packages after debootstrap.
# Allowed values: none, safe-upgrade, full-upgrade
#d-i pkgsel/upgrade select none
# You can choose, if your system will report back on what software you have
# installed, and what software you use. The default is not to report back,
# but sending reports helps the project determine what software is most
# popular and should be included on the first DVD.
#popularity-contest popularity-contest/participate boolean false
B.4.12. Dokončení instalace
# During installations from serial console, the regular virtual consoles
# (VT1-VT6) are normally disabled in /etc/inittab. Uncomment the next
# line to prevent this.
#d-i finish-install/keep-consoles boolean true
# Avoid that last message about the install being complete.
d-i finish-install/reboot_in_progress note
# This will prevent the installer from ejecting the disc during the reboot,
# which is useful in some situations.
#d-i cdrom-detect/eject boolean false
# This is how to make the installer shutdown when finished, but not
# reboot into the installed system.
#d-i debian-installer/exit/halt boolean true
# This will power off the machine instead of just halting it.
#d-i debian-installer/exit/poweroff boolean true
B.4.13. Přednastavení ostatních balíků
# Je možné, že se objeví další otázky v závislosti na tom, jaký
# software nainstalujete, nebo podle toho, co se během instalace
# pokazí. Seznam všech možných otázek během instalace získáte
# příkazy:
# debconf-get-selections --installer > soubor
# debconf-get-selections >> soubor
B.5. Pokročilé možnosti
B.5.1. Spouštění vlastních příkazů během instalace
Nástroje pro přednastavení nabízí velice mocnou vlastnost, kterou je možnost
spouštění libovolných příkazů nebo skriptů v určitých bodech instalace.
When the filesystem of the target system is mounted, it is available in /
target. If an installation CD/DVD is used, when it is mounted it is available
in /cdrom.
# Přednastavení d-i není už ze své podstaty bezpečné. Nic
# v instalačním systému nekontroluje pokusy kolem přetečení bufferu
# ani zneužití hodnot v souboru s přednastaveními. Používejte tyto
# soubory pouze z důvěryhodných zdrojů!
# Následuje ukázka, jak v d-i spustit automaticky nějaký shellový příkaz.
# První příkaz je spuštěn co nejdříve - hned po načtení přednastavení.
#d-i preseed/early_command string anna-install nejaky-udeb
# Tento příkaz je spuštěn těsně před vstupem do dělení disků. Může se
# hodit pro dynamické přednastavení rozdělení disku, které závisí na
# aktuálním stavu disků (které ještě nemusí být vidět v době spuštění
# předchozího příkazu preseed/early_command).
#d-i partman/early_command \
# string debconf-set partman-auto/disk "$(list-devices disk | head -n1)"
# Tento příkaz je spuštěn těsně před koncem instalace, ale ještě je
# připojen adresář /target. Buď můžete použít chroot na /target
# a pracovat přímo v něm, nebo můžete použít příkaz apt-install
# resp. in-target pro jednoduchou instalaci balíků resp. spouštění
# příkazů v nově instalovaném systému.
#d-i preseed/late_command string apt-install zsh; in-target chsh -s /bin/zsh
B.5.2. Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot
Pomocí přednastavení můžete dosáhnout i toho, že se otázka normálně zobrazí,
ale změní se její výchozí odpověď. (Například na úvodní otázce ohledně jazyka
můžete přednastavit místo angličtiny češtinu, takže uživateli stačí stisknout
Enter, ale stále mu necháváte možnost volby jiného jazyka.) Dosáhnete toho tak,
že po nastavení proměnné změníte příznak seen na hodnotu "false".
d-i foo/bar string hodnota
d-i foo/bar seen false
Chcete-li stejného výsledku dosáhnout pro všechny otázky, můžete použít
zaváděcí parametr preseed/interactive=true, což se může hodit pro testování a
ladění konfiguračního souboru s přednastavením.
Zopakujme, že vlastník "d-i" by se měl používat pouze pro proměnné používané
samotným instalačním systémem. Pro proměnné nacházející se v instalovaných
balících byste měli jako vlastníka použít jméno příslušného balíku (viz
poznámka pod čarou u B.2.2 - "Použití zaváděcích parametrů jako formy
přednastavení").
Přednastavujete-li pomocí zaváděcích parametrů, můžete použít speciální
operátor "?=", kterým instalátor donutíte, aby danou otázku zobrazil. Například
foo/bar?=hodnota (nebo vlastník:foo/bar?=hodnota). To samozřejmě funguje jen u
parametrů, kterým odpovídá nějaká otázka zobrazená během instalace, tj.
nefunguje to pro "interní" parametry.
Pro více ladicích informací můžete použít zaváděcí parametr DEBCONF_DEBUG=5,
který zajistí, že debconf bude mnohem upovídanější, co se týče aktuálního
nastavení proměnných a postupu instalačními skripty.
B.5.3. Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením
Přestože je použití jednoho velkého souboru s přednastavením jednoduché,
zdaleka nemusí být přehledné a navíc postrádá flexibilitu. Z tohoto důvodu je
možné nastavení rozdělit do několika samostatných souborů a ty pak skládat
dohromady. Protože později uvedené volby přepisují volby zadané dříve, přímo se
nabízí vytvoření hlavního (sdíleného) souboru s obecnými předvolbami a k němu
několik dalších souborů se specifickým nastavením pro danou situaci.
# Zadat můžete i více souborů najednou, stačí je oddělit mezerami.
# Vložené soubory mohou obsahovat jak deklarace pro přednastavení,
# tak příkazy pro zavedení dalších souborů. Pokud cestu zadáte
# relativně, hledají se soubory ve stejném adresáři, jako nadřízený
# soubor.
#d-i preseed/include string x.cfg
# d-i může volitelně kontrolovat kontrolní součty souborů
# s přednastavením. V současnosti jsou podporovány pouze md5 součty.
# Seznam součtů zadejte ve stejném pořadí, v jakém se budou načítat
# soubory s přednastavením.
#d-i preseed/include/checksum string 5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
# Mnohem pružnější je použití shellového příkazu, který vrátí názvy
# souborů, jež se mají nahrát.
#d-i preseed/include_command \
# string if [ "`hostname`" = bob ]; then echo bob.cfg; fi
# Nejpružnější možnost stáhne program a spustí jej. Program může
# používat příkazy pro manipulaci s databází debconfu jako např.
# debconf-set. Pokud jsou názvy souborů relativní, berou se ze
# stejného adresáře jako soubor s přednastavením, který je spouští.
# Zadat můžete i více skriptů, stačí je oddělit mezerami.
#d-i preseed/run string foo.sh
Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením funguje i mezi různými typy
přednastavení. Například pokud používáte přednastavení z initrd nebo ze
souboru, můžete v nich uvést proměnnou preseed/url a po naběhnutí sítě tak
plynule přejít do souboru s přednastavením staženým ze sítě. Musíte však být
opatrní, protože to také znamená, že se proces přednastavení spustí znovu a
mimo jiné tím dostanete šanci na druhé spuštění příkazu preseed/early,
tentokráte po naběhnutí sítě.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
^[17] Vlastníkem debconf proměnné (nebo šablony) je obvykle jméno balíku, který
obsahuje odpovídající debconf šablonu. U proměnných používaných přímo v
instalačním systému je vlastníkem "d-i". Šablony a proměnné mohou mít více
vlastníků, což pomáhá při rozhodování, zda je možné je při odinstalování balíku
odstranit z databáze debconfu.
^[18] Preseeding locale to en_NL would for example result in en_US.UTF-8 as
default locale for the installed system. If e.g. en_GB.UTF-8 is preferred
instead, the values will need to be preseeded individually.
Příloha C. Poznámky k rozdělování disku
Obsah
C.1. Počet a velikost oblastí
C.2. Strom adresářů
C.3. Doporučené rozdělení disku
C.4. Jak Linux pojmenovává pevné disky
C.5. Dělící programy v Debianu
C.1. Počet a velikost oblastí
Jako úplné minimum potřebuje GNU/Linux jeden diskový oddíl. Tento oddíl je
využit pro operační systém, programy a uživatelská data. Většina uživatelů
navíc pokládá za nutnost mít vydělenou část disku pro virtuální paměť (swap).
Tento oddíl slouží operačnímu systému jako odkládací prostor. Vydělení "swap"
oblasti umožní efektivnější využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž
možné pro tento účel využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení.
Většina uživatelů vyčlení pro GNU/Linux více než jeden oddíl na disku. Jsou k
tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození souborového
systému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže potom musíte nahradit
ze záloh pouze část systému. Minimálně můžete uvážit vydělení kořenového svazku
souborů. Ten obsahuje zásadní komponenty systému. Jestliže dojde poškození
nějakého dalšího oddílu, budete stále schopni spustit GNU/Linux a provést
nápravu, což vám může ušetřit novou instalaci systému.
Druhý důvod je obyčejně závažnější při produkčním nasazení. Představte si
situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat diskový prostor. Pokud
se jedná o proces se superuživatelskými právy, může zaplnit celý disk a naruší
tak chod systému, poněvadž Linux potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové
situaci může dojít i z vnějších příčin, například se stanete obětí spamu a
nevyžádané e-maily vám lehce zaplní celý disk. Rozdělením disku na více oddílů
se lze před podobnými problémy uchránit. Pokud třeba vydělíte pro /var/mail
samostatnou oblast, bude systém fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou
poštou.
Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je obtížné dopředu
odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže vytvoříte některý oddíl příliš
malý, budete muset systém instalovat znovu, a nebo se budete potýkat s
přesunováním souborů z oddílu, jehož velikost jste podhodnotili. V opačném
případě, kdy vytvoříte zbytečně velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který
by se dal využít jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat
peníze oknem?
C.2. Strom adresářů
Debian GNU/Linux dodržuje standard pro pojmenování souborů a adresářů (
Filesystem Hierarchy Standard), což zaručuje, že uživatelé či programy mohou
odhadnout umístění souborů či adresářů. Kořenový adresář je reprezentován
lomítkem / a na všech Debianích systémech obsahuje tyto adresáře:
┌───────┬─────────────────────────────────────────────────┐
│Adresář│ Obsah │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│bin │Důležité programy │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│boot │Statické soubory zavaděče │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│dev │Soubory zařízení │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│etc │Konfigurační soubory závislé na systému │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│home │Domovské adresáře uživatelů │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│lib │Podstatné sdílené knihovny a moduly jádra │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│media │Obsahuje přípojné body pro výměnná média │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│mnt │Místo pro dočasné připojování souborových systémů│
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│proc │Virtuální adresář obsahující systémové informace │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│root │Domovský adresář správce systému │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│run │Proměnlivá data platná po dobu běhu systému │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│sbin │Důležité systémové programy │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│sys │Virtuální adresář obsahující systémové informace │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│tmp │Dočasné soubory │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│usr │Druhá úroveň hierarchie │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│var │Proměnlivá data │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│srv │Data nabízená systémem │
├───────┼─────────────────────────────────────────────────┤
│opt │Softwarové balíky třetích stran │
└───────┴─────────────────────────────────────────────────┘
Následující seznam by vám měl pomoci při rozhodování o rozdělení disku na
oblasti. Berte prosím na vědomí, že využití disku se velmi liší podle způsobu
používání systému a proto jsou následující doporučení pouze obecné a měly by
sloužit jen jako možný základ pro dělení disku.
• The root partition / must always physically contain /etc, /bin, /sbin, /
lib, /dev and /usr, otherwise you won't be able to boot. This means that
you should provide at least 700-850MB of disk space for the root partition
including /usr, or 5-6GB for a workstation or a server installation.
• /var: v tomto adresáři budou uložena všechna proměnlivá data jako příspěvky
news, e-maily, webové stránky, vyrovnávací paměť pro balíčkovací software,
atd. Velikost tohoto adresáře velmi závisí na způsobu používání vašeho
počítače, ale pro většinu lidí bude velikost dána režijními náklady správce
balíčků. Pokud se chystáte nainstalovat najednou vše, co Debian nabízí,
mělo by stačit pro /var vyhradit dva až tři gigabajty. V případě, že budete
instalovat systém po částech (nejprve služby a utility, potom textové
záležitosti, následně X, ...), bude stačit 300 až 500 megabajtů. Jestliže
je vaší prioritou volné místo na disku a neplánujete žádné velké
aktualizace systému, lze vyjít se 30 až 40 megabajty.
• /tmp: sem programy většinou zapisují dočasná data. Obvykle by mělo stačit
40-100 MB. Některé aplikace -- včetně nadstaveb archivačních programů,
authoringových CD/DVD nástrojů a multimediálních programů -- mohou /tmp
využívat pro uložení celých obrazů. Plánujete-li využívat takovéto
programy, měli byste dostupné místo příslušně zvýšit.
• /home: každý uživatel si bude ukládat data do svého podadresáře v tomto
adresáři. Jeho velikost závisí na tom, kolik uživatelů bude systém používat
a jaké soubory se v jejich adresářích budou uchovávat. Pro každého
uživatele byste měli počítat alespoň 100 MB místa, ale opět závisí na
konkrétní situaci.
C.3. Doporučené rozdělení disku
For new users, personal Debian boxes, home systems, and other single-user
setups, a single / partition (plus swap) is probably the easiest, simplest way
to go. The recommended partition type is ext4.
Jak jsme řekli dříve, pro víceuživatelské systémy je lepší použít pro /var, /
tmp a /home samostatné oblasti.
You might need a separate /usr/local partition if you plan to install many
programs that are not part of the Debian distribution. If your machine will be
a mail server, you might need to make /var/mail a separate partition. If you
are setting up a server with lots of user accounts, it's generally good to have
a separate, large /home partition. In general, the partitioning situation
varies from computer to computer depending on its uses.
Při instalaci komplikovanějšího systému (serveru) se podívejte do Multi Disk
HOWTO na podrobnější informace. Tento odkaz může být zajímavý rovněž pro
zprostředkovatele připojení k Internetu.
With respect to the issue of swap partition size, there are many views. One
rule of thumb which works well is to use as much swap as you have system
memory. It also shouldn't be smaller than 512MB, in most cases. Of course,
there are exceptions to these rules.
As an example, an older home machine might have 512MB of RAM and a 20GB SATA
drive on /dev/sda. There might be a 8GB partition for another operating system
on /dev/sda1, a 512MB swap partition on /dev/sda3 and about 11.4GB on /dev/sda2
as the Linux partition.
Pro představu, kolik místa zaberou jednotlivé úlohy, se podívejte na D.2 -
"Místo potřebné pro úlohy".
C.4. Jak Linux pojmenovává pevné disky
Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných operačních
systémech. Tyto názvy budete potřebovat při rozdělování disku a připojování
oblastí. Základní zařízení:
• První rozpoznaný disk má název /dev/sda.
• Druhý rozpoznaný disk má název /dev/sdb atd.
• První SCSI CD mechanice odpovídá /dev/scd0 nebo také /dev/sr0.
Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení: sda1 a sda2
představují první a druhý oddíl prvního disku.
Například uvažujme počítač se dvěma disky na SCSI sběrnici na SCSI adresách 2 a
4. Prvnímu disku (na adrese 2) odpovídá zařízení sda, druhému sdb. Tři oddíly
na disku sda by byly pojmenovány sda1, sda2, sda3. Stejné schéma značení platí
i pro disk sdb a jeho oblasti.
Máte-li v počítači dva SCSI řadiče, pořadí disků zjistíte ze zpráv, které Linux
vypisuje při startu.
C.5. Dělící programy v Debianu
K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy. Pro váš typ
počítače jsou k dispozici:
partman
Doporučený nástroj, který umí kromě dělení disků i měnit velikost oblastí,
vytvářet souborové systémy a přiřadit je k přípojným bodům.
fdisk
Původní linuxový program pro správu oddílů, vhodný pro guru.
Obzvláště opatrní musíte být v případě, že máte na disku oblasti systému
FreeBSD. Instalační jádra sice obsahují podporu pro tyto oblasti, ale
způsob, jakým je fdisk (ne)reprezentuje, může změnit názvy zařízení. Viz
Linux+FreeBSD HOWTO.
cfdisk
Jednoduchý, celoobrazovkový program pro správu oddílů se vyznačuje snadným
ovládáním.
Poznamenejme, že cfdisk oblasti FreeBSD nerozpozná vůbec a tím pádem se
názvy zařízení mohou změnit.
Jeden z těchto programů se spustí automaticky, když vyberete krok Rozdělit
disky (nebo podobný). Teoreticky je možné přepnout se na druhou konzoli (tty2)
a použít jiný nástroj na dělení disku, avšak prakticky se to nedoporučuje.
Příloha D. Co se jinam nevešlo
Obsah
D.1. Zařízení v Linuxu
D.1.1. Nastavení myši
D.2. Místo potřebné pro úlohy
D.3. Jak nainstalovat Debian GNU/Linux ze stávajícího unixového/linuxového
systému
D.3.1. Přípravné práce
D.3.2. Instalace balíku debootstrap
D.3.3. Spuštění debootstrapu
D.3.4. Nastavení základního systému
D.3.5. Instalace jádra
D.3.6. Nastavení zavaděče
D.3.7. Vzdálený přístup: Instalace SSH a nastavení přístupu
D.3.8. Závěrečné kroky
D.4. Jak nainstalovat Debian GNU/Linux pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE)
D.1. Zařízení v Linuxu
V Linuxu existuje v adresáři /dev spousta speciálních souborů nazývaných
soubory zařízení. V unixovém světě se k hardwaru přistupuje právě přes tyto
soubory, které se ovšem chovají jinak, než obyčejné soubory. Soubor zařízení je
vlastně abstraktní rozhraní k systémovému ovladači, který komunikuje přímo s
hardwarem. Nejběžnějšími typy souborů zařízení jsou bloková a znaková zařízení,
méně rozšířené jsou pak pojmenované roury. V následujícím výpisu je uvedeno
několik nejdůležitějších souborů.
┌────┬───────────────────────────────────┐
│sda │první pevný disk │
├────┼───────────────────────────────────┤
│sdb │druhý pevný disk │
├────┼───────────────────────────────────┤
│sda1│první oblast na prvním pevném disku│
├────┼───────────────────────────────────┤
│sdb7│sedmá oblast na druhém pevném disku│
└────┴───────────────────────────────────┘
┌───┬─────────────┐
│sr0│první CD-ROM │
├───┼─────────────┤
│sr1│druhá CD-ROM │
└───┴─────────────┘
┌───────┬────────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ttyS0 │Serial port 0, also referred to as COM1 │
├───────┼────────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ttyS1 │Serial port 1, also referred to as COM2 │
├───────┼────────────────────────────────────────────────────────────────┤
│psaux │rozhraní myši na portu PS/2 │
├───────┼────────────────────────────────────────────────────────────────┤
│gpmdata│pseudozařízení - jenom opakuje data získaná z GPM (ovladač myši)│
└───────┴────────────────────────────────────────────────────────────────┘
┌─────┬────────────────────────────────────┐
│cdrom│symbolický odkaz na CD-ROM mechaniku│
├─────┼────────────────────────────────────┤
│mouse│symbolický odkaz na rozhraní myši │
└─────┴────────────────────────────────────┘
┌────┬──────────────────────────────────────────────────┐
│null│cokoliv pošlete na toto zařízení, zmizí beze stopy│
├────┼──────────────────────────────────────────────────┤
│zero│z tohoto zařízení můžete až do nekonečna číst nuly│
└────┴──────────────────────────────────────────────────┘
D.1.1. Nastavení myši
Myš můžete používat jak na konzoli, tak v prostředí X Window. Obvykle stačí
nainstalovat balík gpm a příslušný X server. Oboje by mělo používat jako
zařízení myši soubor /dev/input/mice. Správný komunikační protokol bývá v gpm
exps2, v systému X Window ExplorerPS/2. Příslušné konfigurační soubory jsou /
etc/gpm.conf a /etc/X11/xorg.conf.
D.2. Místo potřebné pro úlohy
A standard installation for the amd64 architecture, including all standard
packages and using the default kernel, takes up 843MB of disk space. A minimal
base installation, without the "Standard system utilities" task selected, will
take 647MB.
Důležité
V obou případech je zabrané místo počítáno po dokončení instalace a smazání
všech dočasných souborů. Výpočet také nebere v úvahu režii souborového systému,
například pro žurnálovací soubory. To znamená, že během instalace a také
později při samotném používání systému bude potřeba mnohem více místa na
dočasné soubory (stažené balíky) a uživatelská data.
Následující tabulka ukazuje velikosti úloh tak, jak je vypisuje program
aptitude. Protože se mohou balíky v některých úlohách překrývat, je možné, že
celková velikost instalovaných úloh bude menší než součet jejich velikostí.
By default the installer will install the GNOME desktop environment, but
alternative desktop environments can be selected either by using one of the
special installation images, or by specifying the desired desktop environment
during installation (see 6.3.6.2 - "Výběr a instalace softwaru").
Při určování velikostí diskových oblastí budete muset čísla uvedená v tabulce
přidat k velikosti standardního systému. Většina z hodnot ve sloupci "
Instalovaná velikost" skončí v /usr, při instalaci je však ještě třeba počítat
s hodnotami ze sloupce "Stáhne se", které se (dočasně) uloží v adresáři /var.
┌─────────────────┬──────────────────────┬────────────┬───────────────────────┐
│ Úloha │ Instalovaná velikost │ Stáhne se │ Místo během instalace │
│ │ (MB) │ (MB) │ (MB) │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│Desktopové │ │ │ │
│prostředí │ │ │ │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│ • GNOME │3323 │861 │4184 │
│(výchozí) │ │ │ │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│ • KDE Plasma │5429 │1499 │6928 │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│ • Xfce │2771 │734 │3505 │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│ • LXDE │2635 │708 │3343 │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│ • MATE │3197 │832 │4029 │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│ • Cinnamon │3852 │1027 │4879 │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│Webový server │116 │26 │142 │
├─────────────────┼──────────────────────┼────────────┼───────────────────────┤
│SSH server │2 │1 │3 │
└─────────────────┴──────────────────────┴────────────┴───────────────────────┘
Instalujete-li v jiném jazyce než angličtině, je možné, že tasksel automaticky
nainstaluje lokalizační úlohu pro daný jazyk. Velikost lokalizační úlohy závisí
na tom, co do ní její tvůrci umístili za balíky.
D.3. Jak nainstalovat Debian GNU/Linux ze stávajícího unixového/linuxového
systému
Tato kapitola se, na rozdíl od zbytku příručky, nezabývá oficiálním instalačním
programem, ale popisuje instalaci Debianu ze stávajícího unixového nebo
linuxového systému. Tuto kapitolu si vyžádali uživatelé přecházející z
distribucí Red Hat, Mandriva a SUSE. Předpokládáme zde jisté znalosti s
používáním *nixových příkazů a pohybem v souborovém systému. V této sekci
platí, že příkazy uvozené promptem $ zadáváte ve svém stávajícím systému,
zatímco příkazy uvozené # se spouští v chrootovaném prostředí.
Až si Debian GNU/Linux vyladíte k obrazu svému, můžete do něj převést stávající
uživatelská data a plynule přejít k nové distribuci bez zbytečných prostojů.
Tento druh instalace je též vhodný pro systémy s podivným hardwarem, který
jinak není podporován instalačními médii.
Poznámka
Protože se z velké části jedná o ruční postup, měli byste mít na paměti, že
spoustu věcí, které běžně řeší instalační program sám, nyní budete muset
provádět sami. To také klade větší nároky na znalosti Debianu a unixových
systémů obecně. Následující návod řeší pouze základní nastavení systému, je
možné, že bude potřeba provést další kroky.
D.3.1. Přípravné práce
With your current *nix partitioning tools, repartition the hard drive as
needed, creating at least one filesystem plus swap. You need around 647MB of
space available for a console only install, or about 2635MB if you plan to
install X (more if you intend to install desktop environments like GNOME or KDE
Plasma).
Na nových oddílech vytvořte souborové systémy. Například souborový systém ext3
na oblasti /dev/sda6 vytvoříte příkazem:
# mke2fs -j /dev/sda6
(Ve zbytku návodu budeme předpokládat, že kořenový oddíl je /dev/sda6.)
Jestliže chcete vytvořit systém ext2, vynechejte parametr -j.
Inicializujte a aktivujte odkládací oddíl (nezapomeňte změnit číslo oblasti
podle skutečnosti):
# mkswap /dev/sda5
# sync
# swapon /dev/sda5
Připojte budoucí kořenovou oblast (/) do adresáře /mnt/debinst. Na jméně
přípojného adresáře nezáleží.
# mkdir /mnt/debinst
# mount /dev/sda6 /mnt/debinst
Poznámka
If you want to have parts of the filesystem (e.g. /usr) mounted on separate
partitions, you will need to create and mount these directories manually before
proceeding with the next stage.
D.3.2. Instalace balíku debootstrap
debootstrap je program, kterým se v Debianu instaluje základní systém. Má
minimum závislostí (pouze /bin/sh, ar, wget a základní unixové/linuxové
nástroje^[19]), takže se dá použít na téměř libovolném systému. Pokud ještě
wget a ar nemáte, nainstalujte si je.
Poslední možností je ruční instalace. Vytvořte si pracovní adresář, do kterého
později balík rozbalíte:
# mkdir work
# cd work
Z poolu si stáhněte balík debootstrap pro svou architekturu, uložte jej do
pracovního adresáře a vybalte z něj potřebné soubory. K instalaci souborů
musíte mít rootovská práva.
# ar -x debootstrap_0.X.X_all.deb
# cd /
# zcat /cesta-k-pracovnimu-adresari/work/data.tar.gz | tar xv
D.3.3. Spuštění debootstrapu
debootstrap si umí stáhnout potřebné soubory přímo z archivu Debianu. Aby se
soubory nestahovaly přes půl Zeměkoule, nahraďte v ukázce server
ftp.cz.debian.org/debian nějakým bližším. Seznam zrcadel naleznete v http://
www.debian.org/mirror/list.
If you have a trixie Debian GNU/Linux installation image mounted at /cdrom, you
could substitute a file URL instead of the http URL: file:/cdrom/debian/
V ukázkovém příkazu debootstrap nahraďte ARCH jedním z následujících: amd64,
arm64, armhf, ppc64el, riscv64, s390x.
# /usr/sbin/debootstrap --arch ARCH trixie \
/mnt/debinst http://ftp.cz.debian.org/debian
Pokud se cílová architektura liší od hostitelské, měli byste přidat ještě
parametr --foreign.
D.3.4. Nastavení základního systému
V adresáři /mnt/debinst teď máte opravdový, i když minimální, systém Debian.
Nastal čas se do něj přesunout:
# LANG=C.UTF-8 chroot /mnt/debinst /bin/bash
Pokud se cílová architektura liší od hostitelské, budete ale nejprve muset do
nového systému nakopírovat qemu-user-static:
# cp /usr/bin/qemu-ARCH-static /mnt/debinst/usr/bin
# LANG=C.UTF-8 chroot /mnt/debinst qemu-ARCH-static /bin/bash
V novém systému možná budete muset nastavit definici terminálu tak, aby byla
kompatibilní se základním systémem Debianu:
# export TERM=xterm-color
Abyste mohli použít některé hodnoty proměnné TERM, budete možná muset
nainstalovat balík ncurses-term.
Jestliže se cílová architektura liší od hostitelské, musíte dokončit druhou
fázi nastavení:
/debootstrap/debootstrap --second-stage
D.3.4.1. Vytvoření souborů zařízení
Adresář /dev nyní obsahuje několik základních souborů zařízení, avšak pro další
instalaci může být zapotřebí dalších zařízení. Další postup závisí na různých
faktorech, jako je typ hostitelského systému, zda hodláte použít modulární
jádro a zda chcete soubory zařízení v novém systému spravovat staticky nebo
dynamicky (například pomocí udev).
Několik možných postupů:
• V chrootu vytvořte základní sadu statických souborů zařízení příkazy:
# apt install makedev
# mount none /proc -t proc
# cd /dev
# MAKEDEV generic
• Pomocí příkazu MAKEDEV ručně vytvořte pouze ty soubory zařízení, které
potřebujete.
• Do instalovaného systému připojte adresář /dev z hostitelského systému
(parametr bind příkazu mount). S touto možností byste však měli být
opatrní, protože některé balíky při instalaci vytvářejí nová zařízení, což
nemusí být to, co chcete, aby se promítlo do hostitelského systému.
D.3.4.2. Připojení oblastí
You need to create /etc/fstab.
# editor /etc/fstab
Here is a sample you can modify to suit:
# /etc/fstab: static file system information.
#
# file system mount point type options dump pass
/dev/XXX / ext3 defaults 0 1
/dev/XXX /boot ext3 ro,nosuid,nodev 0 2
/dev/XXX none swap sw 0 0
proc /proc proc defaults 0 0
/dev/cdrom /media/cdrom iso9660 noauto,ro,user,exec 0 0
/dev/XXX /tmp ext3 rw,nosuid,nodev 0 2
/dev/XXX /var ext3 rw,nosuid,nodev 0 2
/dev/XXX /usr ext3 rw,nodev 0 2
/dev/XXX /home ext3 rw,nosuid,nodev 0 2
Use mount -a to mount all the file systems you have specified in your /etc/
fstab, or, to mount file systems individually, use:
# mount /path # e.g.: mount /usr
Current Debian systems have mountpoints for removable media under /media, but
keep compatibility symlinks in /. Create these as as needed, for example:
# cd /media
# mkdir cdrom0
# ln -s cdrom0 cdrom
# cd /
# ln -s media/cdrom
You can mount the proc file system multiple times and to arbitrary locations,
though /proc is customary. If you didn't use mount -a, be sure to mount proc
before continuing:
# mount -t proc proc /proc
Příkaz ls /proc by nyní měl vypsat neprázdný adresář. Pokud by se tak nestalo,
stále byste měli být schopni připojit proc z vnějšku chrootu:
# mount -t proc proc /mnt/debinst/proc
D.3.4.3. Nastavení časového pásma
Nastavením třetího řádku v souboru /etc/adjtime na hodnotu "LOCAL" resp. "UTC"
systému říkáte, zda má hardwarové hodiny počítače interpretovat jako místní
čas, resp. jako čas v UTC.
# editor /etc/adjtime
Příklad souboru souboru /etc/adjtime:
0.0 0 0.0
0
UTC
Své časové pásmo můžete nastavit příkazem:
# dpkg-reconfigure tzdata
D.3.4.4. Nastavení sítě
To configure networking, edit /etc/network/interfaces, /etc/resolv.conf, /etc/
hostname and /etc/hosts.
# editor /etc/network/interfaces
Here are some simple examples from /usr/share/doc/ifupdown/examples:
######################################################################
# /etc/network/interfaces -- configuration file for ifup(8), ifdown(8)
# See the interfaces(5) manpage for information on what options are
# available.
######################################################################
# The loopback interface isn't really required any longer, but can be used
# if needed.
#
# auto lo
# iface lo inet loopback
# To use dhcp:
#
# auto eth0
# iface eth0 inet dhcp
# An example static IP setup: (network, broadcast and gateway are optional)
#
# auto eth0
# iface eth0 inet static
# address 192.168.0.42
# network 192.168.0.0
# netmask 255.255.255.0
# broadcast 192.168.0.255
# gateway 192.168.0.1
Enter your nameserver(s) and search directives in /etc/resolv.conf:
# editor /etc/resolv.conf
A simple example /etc/resolv.conf:
search example.com
nameserver 10.1.1.36
nameserver 192.168.9.100
Enter your system's host name (2 to 63 characters):
# echo DebianHostName > /etc/hostname
And a basic /etc/hosts with IPv6 support:
127.0.0.1 localhost
127.0.1.1 DebianHostName
# The following lines are desirable for IPv6 capable hosts
::1 ip6-localhost ip6-loopback
fe00::0 ip6-localnet
ff00::0 ip6-mcastprefix
ff02::1 ip6-allnodes
ff02::2 ip6-allrouters
ff02::3 ip6-allhosts
If you have multiple network cards, you should arrange the names of driver
modules in the /etc/modules file into the desired order. Then during boot, each
card will be associated with the interface name (eth0, eth1, etc.) that you
expect.
D.3.4.5. Nastavení APT
Debootstrap sice vytvořil základní soubor /etc/apt/sources.list, který umožní
instalaci dalších balíků, ale je možné, že budete chtít přidat další zdroje,
například pro bezpečnostní aktualizace, nebo pro zdrojové balíky:
deb-src http://ftp.cz.debian.org/debian trixie main
deb http://security.debian.org/ trixie-security main
deb-src http://security.debian.org/ trixie-security main
Po úpravách seznamu zdrojů nezapomeňte spustit příkaz apt update.
D.3.4.6. Nastavení místního prostředí a klávesnice
Aby se s vámi systém bavil v jiném jazyce než je angličtina, musíte
nainstalovat a nastavit balík pro podporu národních prostředí. V současnosti se
doporučuje použít prostředí v kódování UTF-8.
# apt install locales
# dpkg-reconfigure locales
Pokud je to potřeba, můžete nakonfigurovat klávesnici:
# apt install console-setup
# dpkg-reconfigure keyboard-configuration
Klávesnici nemůžete nastavit v chrootu, změna se projeví až po příštím
restartu.
D.3.5. Instalace jádra
Jestliže budete chtít tento systém i zavádět (na 99% ano), musíte si
nainstalovat jádro (a možná zavaděč). Následujícím příkazem zjistíte dostupná
připravená jádra:
# apt search linux-image
Poté balík s vybraným jádrem nainstalujte.
# apt install linux-image-arch-atd
D.3.6. Nastavení zavaděče
Abyste mohli zavádět svůj Debian GNU/Linux, nastavte v zavaděči, aby nahrál
instalované jádro s novou kořenovou oblastí. debootstrap sám o sobě zavaděč
neinstaluje, takže jej budete muset doinstalovat zvlášť (např. pomocí apt
uvnitř chrootovaného prostředí).
Note that this assumes that a /dev/sda device file has been created. There are
alternative methods to install grub2, but those are outside the scope of this
appendix.
D.3.7. Vzdálený přístup: Instalace SSH a nastavení přístupu
Pokud se do systému můžete přihlásit přes konzoli, můžete tento krok přeskočit.
Jestliže však má být počítač dostupný přes síť, měli byste nainstalovat SSH a
nastavit přístup.
# apt install ssh
Uživatel root má implicitně zakázané přihlášení pomocí hesla. Pokud mu chcete
povolit přístup pomocí hesla tak, jako to bývalo běžné dříve, musíte mu
nastavit heslo a povolit přihlášení pomocí hesla:
# passwd
# editor /etc/ssh/sshd_config
kde musíte povolit volbu
PermitRootLogin yes
Přístup můžete moderněji nastavit také přidáním ssh klíče do seznamu
autorizovaných klíčů uživatele root:
# mkdir /root/.ssh
# cat << EOF > /root/.ssh/authorized_keys
ssh-rsa ....
EOF
Poslední možností je dát přístup běžnému uživateli:
# adduser franta
# passwd franta
D.3.8. Závěrečné kroky
Jak již bylo řečeno dříve, nainstalovaný systém bude poměrně jednoduchý.
Chcete-li z něj udělat systém o něco vyspělejší, doinstalujte alespoň balíky s
prioritou "standardní":
# tasksel install standard
Nic vám samozřejmě nebrání nainstalovat jednotlivé balíky pomocí apt.
Po instalaci zůstanou stažené .deb soubory v adresáři /var/cache/apt/archives/.
Nějaké místo můžete uvolnit jejich smazáním:
# apt clean
D.4. Jak nainstalovat Debian GNU/Linux pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE)
V některých zemích (např. v České republice) se mezi poskytovatelem
širokopásmového připojení k Internetu pomocí ADSL nebo kabelové televize a
koncovým zákazníkem běžně používá protokol PPP přes Ethernet (PPPoE). Použití
PPPoE během instalace není v běžném instalátoru podporováno, ale podpora
existuje a stačí ji zapnout. Tato kapitola vysvětluje jak.
PPPoE spojení vytvořené během instalace bude k dispozici i po restartu do
nového systému (viz 7 - "Zavedení vašeho nového systému").
To have the option of setting up and using PPPoE during the installation, you
will need to install using one of the CD-ROM/DVD images that are available. It
is not supported for other installation methods (e.g. netboot).
Instalace pomocí PPPoE je téměř shodná s ostatními instalacemi, drobné rozdíly
jsou zachyceny v následujících bodech.
• Instalační systém zaveďte se zaváděcím parametrem modules=ppp-udeb. Tímto
zajistíte, aby se automaticky zavedla komponenta zodpovědná za nastavení
PPPoE (ppp-udeb).
• Stejně jako v běžné instalaci projděte nastavením jazyka, země, klávesnice
a zavedením dodatečných komponent instalačního systému^[20].
• Dalším krokem je rozpoznání síťového hardwaru v systému.
• Poté se spustí vlastní nastavení PPPoE. Instalační systém postupně zkusí na
každém rozpoznaném ethernetovém rozhraní nalézt PPPoE koncentrátor (to je
typ serveru, který se stará o PPPoE spojení).
Je možné, že se koncentrátor nepodaří nalézt na první pokus. To se občas
stává na pomalých nebo hodně zatížených sítích, případně u porouchaných
serverů. Opakovaný pokus o nalezení koncentrátoru většinou bývá úspěšný.
Pro opakování vyberte z hlavního menu instačního systému položku Nastavit a
spustit PPPoE spojení.
• Po nalezení koncentrátoru budete dotázáni na přihlašovací informace (PPPoE
jméno uživatele a heslo).
• V tomto okamžiku se instalační systém pokusí navázat PPPoE spojení.
Jestliže byly zadané informace správné, PPPoE spojení se nastaví a bude k
dispozici po zbytek instalace. Pokud jste zadali chybné přihlašovací
informace, nebo pokud se vyskytne nějaká jiná chyba, instalace se zastaví,
ale stále budete mít možnost se vrátit do hlavního menu a zkusit krok
zopakovat; stačí znovu vybrat možnost Nastavit a spustit PPPoE spojení.
━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
^[19] Sem patří GNU core utilities a příkazy typu sed, grep, tar a gzip.
^[20] V tomto kroku se nahraje komponenta ppp-udeb. Instalujete-li se střední
nebo nízkou prioritou (expertní režim), můžete zde ručně zvolit ppp-udeb a
nemusíte používat zaváděcí parametr "modules" z předchozího kroku.
Příloha E. Administrivia
Obsah
E.1. O tomto dokumentu
E.2. Jak přispět k tomuto návodu
E.3. Hlavní spoluautoři
E.4. Ochranné známky
E.1. O tomto dokumentu
Tato příručka byla vytvořena pro instalaci distribuce Sarge (debian-installer).
Příručka vychází z dřívějšího manuálu pro Woodyho (boot-floppies), který je
zase založen na předchozích instalačních manuálech. Využili jsme i částí manálu
distribuce Progeny, který byl v roce 2003 uvolněn pod licencí GNU GPL.
Tento dokument je napsán ve formátu XML DocBook. Výstupní formáty jsou
generovány různými programy využívající informace z balíků docbook-xml a
docbook-xsl.
Aby byl dokument lépe udržovatelný, používáme různé výhody XML, jako jsou
entity a profilovací atributy, které nahrazují proměnné a podmínky z
programovacích jazyků. Zdrojový text příručky například obsahuje pohromadě
informace pro všechny podporované typy počítačových architektur. Pomocí
profilovacích atributů jsou různé pasáže textu označeny jako závislé na dané
architektuře a při překladu se zobrazí jenom v určitých verzích dokumentu.
Tento dokument smí být šířen za podmínek uvedených v GNU General Public
License. Vlastníkem autorských práv k překladu je Miroslav Kuře <
kurem@debian.cz> a historicky též Jiří Mašík <masik@debian.cz> a Vilém Vychodil
<vychodiv@debian.cz>.
E.2. Jak přispět k tomuto návodu
Problémy a vylepšení týkající se tohoto dokumentu zasílejte formou bug reportu
(hlášení o chybě) v balíku installation-guide. (Viz popis v balíku reportbug
nebo online dokumentace Debian Bug Tracking System.) Před nahlášením problému
je vždy dobré nejprve zkontrolovat databázi otevřených chyb balíku
installation-guide, zda již chyba nebyla hlášena. Pokud stejný problém najdete
mezi neuzavřenými chybami, můžete doplnit existující popis o váš poznatek
zasláním zprávy na adresu <XXXX@bugs.debian.org>, kde XXXX je číslo již
nahlášeného problému.
Better yet, get a copy of the DocBook source for this document, and produce
patches against it. The DocBook source can be found at the installation-guide
project on salsa. If you're not familiar with DocBook, don't worry: there is a
simple cheatsheet in the manuals directory that will get you started. It's like
html, but oriented towards the meaning of the text rather than the
presentation. Patches submitted to the debian-boot mailing list (see below) are
welcomed. For instructions on how to check out the sources via git, see README
from the source root directory.
Prosíme vás, abyste nekontaktovali autory tohoto dokumentu přímo. Existuje
emailová konference balíku debian-installer, která je zaměřena i na tento
manuál. Její adresa je <debian-boot@lists.debian.org>. Návod pro přihlášení do
konference naleznete na stránce Přihlášení do diskusních listů Debianu. Starší
zprávy jsou dostupné v archivu diskusních listů Debianu.
E.3. Hlavní spoluautoři
Tento dokument původně napsali Bruce Perens, Sven Rudolph, Igor Grobman, James
Treacy a Adam Di Carlo. Sebastian Ley sepsal Installation Howto.
Miroslav Kuře zdokumentoval (prý velké) části funkcionality nového instalačního
programu pro Sarge. Frans Pop byl hlavním editorem a release managerem během
vydání Etche, Lennyho a Squeeze.
K tomuto dokumentu přispělo mnoho uživatelů a vývojářů Debianu. Zmiňme alespoň
Michaela Schmitze (m68k), Franka Neumanna (je autorem instalačního manuálu pro
Amigu). Dále to jsou Arto Astala, Eric Delaunay/Ben Collins (SPARC), Tapio
Lehtonen a Stéphane Bortzmeyer (mnoho oprav a textu). Také je třeba poděkovat
Pascalu Le Bailovi za užitečné informace o zavádění z USB zařízení.
Velmi užitečné informace jsme nalezli v dokumentech "Jim Mintha's HOWTO for
network booting" (neznámá adresa), Debian FAQ, Linux/m68k FAQ, Linux for SPARC
Processors FAQ, Linux/Alpha FAQ a dalších. Uznání samozřejmě patří i lidem,
kteří tyto volně dostupné a bohaté zdroje informací spravují.
Část manuálu zabývající se chrootovanou instalací (D.3 - "Jak nainstalovat
Debian GNU/Linux ze stávajícího unixového/linuxového systému") je částečně
odvozena z dokumentů na něž vlastní copyright Karsten M. Self.
E.4. Ochranné známky
Všechny ochranné známky jsou majetkem svých vlastníků.
Příloha F. Český překlad GNU General Public License
Český překlad verze 2, červen 1991
Copyright (C) 1989, 1991 Free Software Foundation, Inc.
51 Franklin St, Fifth Floor, Boston, MA 02110-1301, USA.
Kopírování a distribuce doslovných kopií tohoto licenčního dokumentu jsou
dovoleny komukoliv, jeho změny jsou však zakázány.
F.1. Preambule
Softwarové licence jsou většinou navrženy tak, že vám odebírají právo
svobodného sdílení a úprav programů. Smyslem GNU General Public License je
naproti tomu zaručit svobodu ke sdílení a úpravám svobodného softwaru -- pro
zajištění svobodného přístupu k tomuto softwaru pro všechny jeho uživatele.
Tato General Public License se vztahuje na většinu softwaru nadace Free
Software Foundation a na jakýkoli jiný program, jehož autor se přikloní k
jejímu používání. (Některý další software od Free Software Foundation je
namísto toho pokryt GNU Lesser General Public License.) Můžete ji rovněž použít
pro své programy.
Pokud mluvíme o svobodném softwaru, máme na mysli svobodu, nikoliv cenu. Naše
General Public License je navržena pro zajištění toho, že můžete svobodně šířit
kopie svobodného softwaru (a účtovat si poplatek za tuto službu, pokud chcete),
že obdržíte zdrojový kód anebo jej můžete získat, pokud ho chcete, že můžete
tento software modifikovat nebo jeho části použít v nových svobodných
programech; a že víte, že tyto věci smíte dělat.
Abychom mohli chránit vaše práva, musíme vytvořit omezení, která zakáží
komukoli vám tato práva odepírat nebo vás žádat, abyste se těchto práv vzdali.
Tato omezení se promítají do jistých povinností, kterým musíte dostát, pokud
šíříte kopie dotyčného softwaru anebo ho modifikujete.
Například, šíříte-li kopie takového programu, ať již zdarma nebo za poplatek,
musíte poskytnout příjemcům všechna práva, která máte sami. Musíte zaručit, že
příjemci rovněž dostanou anebo mohou získat zdrojový kód. A musíte jim ukázat
tyto podmínky, aby znali svá práva.
Vaše práva chráníme ve dvou krocích: (1) autorizací softwaru a (2) nabídkou
této licence, která vám dává právoplatné svolení ke kopírování, šíření a
modifikaci softwaru.
Kvůli ochraně každého autora i nás samotných chceme zajistit, aby každý chápal
skutečnost, že pro svobodný software neplatí žádné záruky. Je-li software někým
jiným modifikován a poslán dále, chceme, aby příjemci věděli, že to, co mají,
není originál, takže jakékoliv problémy vnesené jinými se neodrazí na reputaci
původních autorů.
Konečně, každý svobodný program je neustále ohrožen softwarovými patenty.
Přejeme si zamezit nebezpečí, že redistributoři svobodného programu obdrží
samostatně patentová osvědčení a tím učiní program vázaným. Abychom tomu
zamezili, deklarovali jsme, že každý patent musí být buď vydán s tím, že
umožňuje každému svobodné užití, anebo nesmí být vydán vůbec.
Přesná ustanovení a podmínky pro kopírování, šíření a modifikaci jsou uvedeny
dále.
F.2. GNU GENERAL PUBLIC LICENSE
USTANOVENÍ A PODMÍNKY PRO KOPÍROVÁNÍ, DISTRIBUCI A MODIFIKACI
0. Tato licence se vztahuje na kterýkoliv program či jiné dílo, které obsahuje
zmínku, umístěnou v něm držitelem autorských práv, o tom, že dílo může být
šířeno podle ustanovení GNU General Public License. V dalším textu znamená "
program" každý takový program nebo dílo a "dílo založené na programu" znamená
buď program samotný anebo každé jiné dílo z něj odvozené, které podléhá
autorskému zákonu: tím se míní dílo obsahující program nebo jeho část, buď
doslovně anebo s modifikacemi, popřípadě v překladu do jiného jazyka. (Nadále
je překlad zahrnován bez omezení pod pojem "modifikace".) Každý uživatel
licence je označován jako "vy".
Jiné činnosti než kopírování, šíření a modifikace nejsou touto licencí pokryty;
sahají mimo její rámec. Akt spuštění programu není omezen a výstup z programu
je pokryt pouze tehdy, jestliže obsah výstupu tvoří dílo založené na programu
(nezávisle na tom, zda bylo vytvořeno činností programu). Posouzení platnosti
předchozí věty závisí na tom, co program dělá.
1. Smíte kopírovat a šířit doslovné kopie zdrojového kódu programu tak, jak
jste jej obdrželi a na libovolném médiu, za předpokladu, že na každé kopii
viditelně a náležitě zveřejníte zmínku o autorských právech a absenci záruky;
ponecháte nedotčené všechny zmínky vztahující se k této licenci a k absenci
záruky; a dáte každému příjemci spolu s programem kopii této licence.
Za fyzický akt přenesení kopie můžete žádat poplatek a podle vlastního uvážení
můžete nabídnout za poplatek záruční ochranu.
2. Můžete modifikovat svou kopii či kopie programu anebo kterékoliv jeho části,
a tak vytvořit dílo založené na programu a kopírovat a rozšiřovat takové
modifikace či dílo podle podmínek paragrafu 1 výše za předpokladu, že splníte
všechny tyto podmínky:
a. Modifikované soubory musíte opatřit zřetelnou zmínkou uvádějící, že jste
soubory změnili a také uvést datum každé změny.
b. Musíte umožnit, aby jakékoliv vámi publikované či rozšiřované dílo, které
obsahuje zcela nebo zčásti program nebo jakoukoli jeho část, popřípadě je z
programu nebo jeho části odvozeno, mohlo být jako celek bezplatně
poskytnuto každé třetí osobě v souladu s ustanoveními této licence.
c. Pokud modifikovaný program pracuje normálně tak, že čte interaktivně
povely, musíte zajistit, že při nejběžnějším způsobu jeho spuštění vytiskne
nebo zobrazí hlášení zahrnující příslušnou zmínku o autorském právu a
uvede, že neexistuje žádná záruka (nebo případně, že záruku poskytujete
vy), a že uživatelé mohou za těchto podmínek program redistribuovat, a musí
uživateli sdělit, jakým způsobem může nahlédnout do kopie této licence.
(Výjimka: v případě, že sám program je interaktivní, avšak žádné takové
hlášení nevypisuje, nepožaduje se, aby vaše dílo založené na programu
takové hlášení vypisovalo.)
Tyto požadavky se vztahují k modifikovanému dílu jako celku. Pokud lze
identifikovat části takového díla, které zřejmě nejsou odvozeny z programu a
mohou být samy o sobě rozumně považovány za nezávislá a samostatná díla, pak se
tato licence a její ustanovení nevztahují na tyto části, jsou-li šířeny jako
nezávislá díla. Avšak jakmile tytéž části rozšiřujete jako část celku, jímž je
dílo založené na programu, musí být rozšiřování tohoto celku podřízeno
ustanovením této licence tak, že povolení poskytnutá dalším uživatelům se
rozšíří na celé dílo, tedy na všechny jeho části bez ohledu na to, kdo kterou
část napsal.
Smyslem tohoto paragrafu tedy není získání práv na dílo zcela napsané vámi ani
popírání vašich práv vůči němu; skutečným smyslem je výkon práva na řízení
distribuce odvozených nebo kolektivních děl založených na programu.
Pouhé spojení jiného díla, jež není na programu založeno, s programem (anebo
dílem založeným na programu) na paměťovém nebo distribučním médiu neuvazuje
toto jiné dílo do působnosti této licence.
3. Můžete kopírovat a rozšiřovat program (nebo dílo na něm založené, viz
paragraf 2) v objektové anebo spustitelné podobě podle ustanovení paragrafů 1
a 2 výše, pokud splníte některou z následujících náležitostí:
a. Doprovodíte jej zdrojovým kódem ve strojově čitelné formě. Zdrojový kód
musí být rozšiřován podle ustanovení paragrafů 1 a 2 výše, a to na médiu
běžně používaném pro výměnu softwaru; nebo
b. Doprovodíte jej písemnou nabídkou s platností nejméně tři roky, podle níž
poskytnete jakékoli třetí straně, za poplatek nepřevyšující vaše výdaje
vynaložené na fyzickou výrobou zdrojové distribuce, kompletní strojově
čitelnou kopii odpovídajícího zdrojového kódu, jenž musí být šířen podle
ustanovení paragrafů 1 a 2 výše na médiu běžně používaném pro výměnu
softwaru; nebo
c. Doprovodíte jej informacemi, které jste dostali ohledně nabídky na
poskytnutí zdrojového kódu. (Tato alternativa je povolena jen pro
nekomerční šíření a jenom tehdy, pokud jste obdržel program v objektovém
nebo spustitelném tvaru spolu s takovou nabídkou, v souladu s položkou b
výše.)
Zdrojový kód k dílu je nejvhodnější formou díla z hlediska jeho případných
modifikací. Pro dílo ve spustitelném tvaru znamená úplný zdrojový kód veškerý
zdrojový kód pro všechny moduly, které obsahuje, plus jakékoli další soubory
pro definici rozhraní, plus dávkové soubory potřebné pro kompilaci a instalaci
spustitelného programu. Zvláštní výjimkou jsou však ty softwarové komponenty,
které jsou normálně šířeny (buď ve zdrojové nebo binární formě) s hlavními
součástmi operačního systému, na němž spustitelný program běží (tj. s
překladačem, jádrem apod.). Tyto komponenty nemusí být šířeny se zdrojovým
kódem, pokud ovšem komponenta sama nedoprovází spustitelnou podobu díla.
Je-li šíření objektového nebo spustitelného kódu činěno nabídkou přístupu ke
kopírování z určitého místa, potom se za distribuci zdrojového kódu počítá i
nabídnutí ekvivalentního přístupu ke kopírování zdrojového kódu ze stejného
místa, byť přitom nejsou třetí strany nuceny ke zkopírování zdrojového kódu
spolu s objektovým.
4. Nesmíte kopírovat, modifikovat, poskytovat sublicence anebo šířit program
jiným způsobem než výslovně uvedeným v této licenci. Jakýkoli jiný pokus o
kopírování, modifikování, poskytnutí sublicence anebo šíření programu je
neplatný a automaticky ukončí vaše práva daná touto licencí. Strany, které od
vás obdržely kopie anebo práva v souladu s touto licencí, však nemají své
licence ukončeny, dokud se jim plně podřizují.
5. Není vaší povinností tuto licenci přijmout, protože jste ji nepodepsal. Nic
jiného vám však nedává možnost kopírovat nebo šířit program nebo odvozená díla.
V případě, že tuto licenci nepřijmete, jsou tyto činnosti zákonem zakázány. Tím
pádem modifikací anebo šířením programu (anebo každého díla založeného na
programu) vyjadřujete své podřízení se licenci a všem jejím ustanovením a
podmínkám pro kopírovaní, modifikování a šíření programu a děl na něm
založených.
6. Pokaždé, když redistribuujete program (nebo dílo založené na programu),
získává příjemce od původního držitele licence právo kopírovat, modifikovat a
šířit program v souladu s těmito ustanoveními a podmínkami. Nesmíte klást žádné
další překážky výkonu zde zaručených příjemcových práv. Nejste odpovědný za
vymáhání dodržování této licence třetími stranami.
7. Jsou-li vám z rozhodnutí soudu, obviněním z porušení patentu nebo z
jakéhokoli jiného důvodu (nejen v souvislosti s patenty) uloženy takové
podmínky (ať již příkazem soudu, smlouvou nebo jinak), které se vylučují s
podmínkami této licence, nejste tím osvobozen od podmínek této licence. Pokud
nemůžete šířit program tak, abyste vyhověl zároveň svým závazkům vyplývajícím z
této licence a jiným platným závazkům, nesmíte jej v důsledku toho šířit vůbec.
Pokud by například patentové osvědčení nepovolovalo bezplatnou redistribuci
programu všemi, kdo vaším přičiněním získají přímo nebo nepřímo jeho kopie, pak
by jediný možný způsob jak vyhovět zároveň patentovému osvědčení i této licenci
spočíval v ukončení distribuce programu.
Pokud by se za nějakých specifických okolností jevila některá část tohoto
paragrafu jako neplatná nebo nevynutitelná, považuje se za směrodatnou
rovnováha vyjádřená tímto paragrafem a paragraf jako celek se považuje za
směrodatný za jiných okolností.
Smyslem tohoto paragrafu není navádět vás k porušování patentů či jiných
ustanovení vlastnického práva, anebo tato ustanovení zpochybňovat; jediným jeho
smyslem je ochrana integrity systému šíření svobodného softwaru, který je
podložen veřejnými licenčními předpisy. Mnozí lidé poskytli své příspěvky do
širokého okruhu softwaru šířeného tímto systémem, spolehnuvše se na jeho
důsledné uplatňování; záleží na autorovi/dárci, aby rozhodl, zda si přeje šířit
software pomocí nějakého jiného systému a žádný uživatel licence nemůže takové
rozhodnutí zpochybňovat.
Smyslem tohoto paragrafu je zevrubně osvětlit to, co je považováno za důsledek
plynoucí ze zbytku této licence.
8. Pokud je šíření či použití programu v některých zemích omezeno buď patenty
anebo autorsky chráněnými rozhraními, může držitel původních autorských práv,
který svěřuje program do působnosti této licence, přidat výslovné omezení pro
geografické šíření, vylučující takové země, takže šíření je povoleno jen v těch
zemích nebo mezi těmi zeměmi, které nejsou tímto způsobem vyloučeny. Tato
licence zahrnuje v tomto případě takové omezení přesně tak, jako by bylo
zapsáno v textu této licence.
9. Free Software Foundation může čas od času vydávat upravené nebo nové verze
General Public License. Takové nové verze se budou svým duchem podobat současné
verzi, v jednotlivostech se však mohou lišit s ohledem na nové problémy či
zájmy. Každé verzi je přiděleno rozlišující číslo verze. Pokud program
specifikuje číslo verze, která se na něj vztahuje, a "všechny následující verze
", můžete se podle uvážení řídit ustanoveními a podmínkami buďto oné konkrétní
verze anebo kterékoliv následující verze, kterou vydala Free Software
Foundation. Jestliže program nespecifikuje číslo verze této licence, můžete si
vybrat libovolnou verzi, kterou kdy Free Software Foundation vydala.
10. Pokud si přejete zahrnout části programu do jiných svobodných programů,
jejichž distribuční podmínky jsou odlišné, zašlete autorovi žádost o povolení.
V případě softwaru, k němuž vlastní autorská práva Free Software Foundation,
napište Free Software Foundation; někdy činíme výjimky ze zde uvedených
ustanovení. Naše rozhodnutí bude vedeno dvěma cíli: zachováním svobodné povahy
všech odvozenin našeho svobodného softwaru a podporou sdílení a opětovného
využití softwaru obecně.
ZÁRUKA SE NEPOSKYTUJE
11. Vzhledem k bezplatnému poskytnutí licence k programu se na program
nevztahuje žádná záruka, a to v míře povolené platným zákonem. pokud není
písemně stanoveno jinak, poskytují držitelé autorských práv popřípadě jiné
strany program "tak, jak je", bez záruky jakéhokoli druhu, ať výslovné nebo
vyplývající, včetně, ale nikoli jen, záruk prodejnosti a vhodnosti pro určitý
účel. Pokud jde o kvalitu a výkonnost programu, leží veškeré riziko na vás.
pokud by se u programu projevily závady, padají náklady za všechnu potřebnou
údržbu, opravu či nápravu na váš vrub.
12. V žádném případě, s výjimkou toho, když to vyžaduje platný zákon, anebo
když to bylo písemně odsouhlaseno, vám nebude žádný z držitelů autorských práv
ani žádná jiná strana, která smí modifikovat či šířit program v souladu s
předchozími ustanoveními, odpovědni za škody, včetně všech obecných,
speciálních, nahodilých nebo následných škod vyplývajících z užívání anebo
neschopnosti užívat programu (včetně, ale nikoli jen, ztráty nebo zkreslení
dat, nebo trvalých škod způsobených vám nebo třetím stranám, nebo selhání
funkce programu v součinnosti s jinými programy), a to i v případě, že takový
držitel autorských práv nebo jiná strana byli upozorněni na možnost takových
škod.
KONEC USTANOVENÍ A PODMÍNEK
F.3. Jak uplatnit tato ustanovení na vaše nové programy
Pokud vyvinete nový program a chcete, aby byl veřejnosti co nejvíce k užitku,
můžete toho nejlépe dosáhnout tím, že jej prohlásíte za svobodný software,
který může kdokoliv redistribuovat a měnit za zde uvedených podmínek.
K tomu stačí připojit k programu následující údaje. Nejbezpečnější cestou je
jejich připojení na začátek každého zdrojového souboru, čímž se nejúčinněji
sdělí vyloučení záruky; a v každý souboru by pak měla být přinejmenším řádka s
"copyrightem" a odkaz na místo, kde lze nalézt úplné údaje.
řádka se jménem programu a nástinem toho, co dělá.
Copyright (C) rok jméno autora
Tento program je svobodný software; můžete jej šířit a modifikovat
podle ustanovení GNU General Public License, vydávané Free Software
Foundation; a to buď verze 2 této licence anebo (podle vašeho uvážení)
kterékoli pozdější verze.
Tento program je rozšiřován v naději, že bude užitečný, avšak BEZ
JAKÉKOLI ZÁRUKY; neposkytují se ani odvozené záruky PRODEJNOSTI anebo
VHODNOSTI PRO URČITÝ ÚČEL. Další podrobnosti hledejte ve GNU General
Public License.
Kopii GNU General Public License jste měli obdržet spolu s tímto
programem; pokud se tak nestalo, napište o ni Free Software
Foundation, Inc., 51 Franklin Street, Fifth Floor, Boston,
MA 02110-1301, USA.
Připojte rovněž informaci o tom, jak je možné se s vámi spojit elektronickou a
papírovou poštou.
Pokud je program interaktivní, zařiďte, aby se při startu v interaktivním módu
vypsalo hlášení podobné tomuto:
Gnomovision verze 69, Copyright (C) rok jméno autora.
Program Packal je absolutně bez záruky; podrobnosti se dozvíte
zadáním show w.
Toto je svobodný software a jeho šíření za jistých podmínek je vítáno;
podrobnosti získáte zadáním show c.
Hypotetické povely "show w" a "show c" by měly zobrazit příslušné pasáže
General Public License. Odpovídající povely ovšem nemusí být právě "show w" a "
show c"; mohou to být třeba stisky tlačítka na myši nebo položky v menu --
cokoliv, co se do vašeho programu hodí.
Pokud je to nutné, měli byste také přimět svého zaměstnavatele (jestliže
pracujete jako programátor) nebo představitele vaší školy, je-li někdo takový,
k tomu, aby podepsal "zřeknutí se autorských práv". Zde je vzor; jména
pozměňte:
Jojotechna, a.s., se tímto zříká veškerého zájmu o autorská práva
k programu Packal (překladač s nakladačem) napsanému Jakubem
Programátorem.
Tomáš Ředitel - podpis, 1. dubna 1989
Tomáš Ředitel, více než prezident
Tato General Public License neumožňuje zahrnutí vašeho programu do jiných než
svobodných programů. Je-li váš program knihovnou podprogramů, můžete zvážit,
zda je užitečné umožnit sestavování i vázaných aplikačních programů s vaší
knihovnou. V takovém případě použijte GNU Lesser General Public License namísto
této licence.